Článek
Julija Tymošenko byla přední ukrajinská politička, která v první dekádě nového tisíciletí dvakrát opakovaně zastávala post premiérky. V roce 2011 ji ukrajinský soud poslal na sedm let do vězení kvůli uzavření nevýhodné smlouvy s ruskými plynaři. Proces byl označován za zpolitizovaný a po pádu prezidenta Viktora Janukovyče se v únoru 2014 dostala na svobodu. Poté se rozhodla kandidovat v prezidentských volbách.
Julija Volodymyrivna Tymošenko se narodila 27. listopadu 1960 jako Julija Grigjanová v průmyslovém Dněpropetrovsku, který se nachází v převážně rusky hovořícím východě Ukrajiny.
Vystudovaná ekonomka a kybernetička byla v roce 1996 poprvé zvolena do parlamentu, ve vládě pak měla odpovědnost za energetický a palivový sektor. K této oblasti měla plynová princezna, jak se také Tymošenko někdy přezdívalo, vždy blízko. Brzy po studiích se stala ředitelkou závodu Ukrajinskij benzyn a v polovině 90. let založila společnost Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU).
Do parlamentu byla poprvé zvolena v roce 1996. Od roku 1998 zasedala ve sněmovně za stranu Hromady Pavla Lazarenka, jejíž byla místopředsedkyní. Lazarenko jí pomohl i v byznysu, když během svého premiérského období povýšil JESU na vrchního dodavatele energie v zemi. Tehdy se také stala údajně jednou z nejbohatších osob na Ukrajině. Když Lazarenko v roce 1998 utekl do USA, změnila název strany na Baťkivščyna (Otčina).
V letech 1998 až 2000 byla předsedkyní parlamentního rozpočtového výboru.
Oranžová revoluce
V roce 2004 se stala jednou ze dvou hlavních osobností tzv. oranžové revoluce na Ukrajině. Po opakování sporného druhého kola prezidentských voleb se stal hlavou státu Viktor Juščenko. Tymošenko, která ho podporovala, se stala začátkem roku 2005 premiérkou, i když jí někteří vyčítali přílišný radikalismus a nesouhlas s ústavními změnami.
