Tomio Okamura

Podnikatele Tomia Okamuru si veřejnost nejprve spojovala s cestovním ruchem a jeho angažmá v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). V roce 2012 se jako známá tvář rozhodl kandidovat na Zlínsku do Senátu. Suverénně uspěl a následně se pokusil i o prezidentskou kandidaturu. Byl předsedou hnutí Úsvit přímé demokracie, po jeho rozpadu stojí v čele hnutí Svoboda a přímá demokracie.

Okamura, jehož otec má japonsko-korejský původ, strávil dětství v Japonsku a tehdejším Československu.

V tuzemsku se nejprve angažoval jako průvodce japonských turistů. Postupně začal japonské cestovní agentury v ČR zastupovat, stal se jednatelem cestovní kanceláře Miki travel a přidal mediální zastupování AČCKA.

Široká veřejnost jej měla možnost poznat i jako jednoho z investorů v reality show České televize Den D.

Tomio Okamura je svobodný, má jednoho syna. Starší Okamurův bratr se stal tlumočníkem a v roce 2021 byl zvolen poslancem jako člen KDU-ČSL. Mladší bratr Osamu je architekt.

Ačkoliv uváděl jako své bydliště Prahu 10, v říjnu 2012 kandidoval do Senátu jako nezávislý v obvodě č. 80 se sídlem ve Zlíně. Ve druhém kole porazil tehdejšího hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka (ČSSD).

Kritici mu vyčítali prvky populismu v programu. Již v den zvolení oznámil záměr o tento mandát přijít, vyhlásil kandidaturu na prezidenta. Zájem o post hlavy státu podmiňoval právě úspěchem v senátním klání. Z prezidentské funkce by podle Okamurova vyjádření mělo lépe jít prosazovat jeho senátní volební program.

K prioritám řadil uzákonění hmotné odpovědnosti politiků, podávání majetková přiznání pro osoby s příjmy nad 20 milionů korun, rozvoj Zlínska a posílení prvků přímé demokracie.

Okamurovi příznivci sesbírali přes 60 tisíc podpisů pro kandidaturu. Ministerstvo vnitra však při kontrole našlo příliš mnoho vad. Hlavními důvody byly nenalezení podepsaných osob v evidenci občanů, nesprávné či chybějící údaje. Po vyřazení chyb počet podpisů klesl o 26 tisíc a dostal se pod zákonnou hranici 50 tisíc, kandidaturu tak vnitro odmítlo.

Někteří kandidáti včetně Okamury se obrátili na Nejvyšší správní soud, argumentovali chybným postupem ministerstva. Soud mu dal za pravdu, na potřebný počet podpisů však Okamura ani po opravě nedosáhl. Soudce Vojtěch Šimíček u něj také poukázal, že „tam byly i celé petiční archy smyšlené, sepsané jednou rukou“.

Okamura kvůli „legislativnímu paskvilu“, jak označil podobu zákona o přímé volbě prezidenta, podal ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Požadoval také odložení voleb po dobu projednávání návrhu, což soudci odmítli pro nedůvodnost návrhu. Stejně tak Ústavní soud odmítl stížnost na podobu volebního zákona. Jako protiústavní ho neshledal, vyjádřil však očekávání, že zákonodárci na výhrady zareagují a odstraní nedostatky v něm.

Dodal, že pokud bude ČR i za pět let ve stejně neutěšeném stavu jako nyní, bude na prezidenta v další volbě znovu kandidovat. V roce 2018 se volby neúčastnil.

Koncem dubna 2013 Okamura oznámil založení politického hnutí. Vzniklo s názvem Úsvit přímé demokracie, později, přibližně po roce, do názvu patřilo i jméno Tomia Okamury. Hnutí chtělo prosazovat právo navrhovat a rušit vybrané zákony v referendu, možnost volit starosty, poslance a hejtmany a také je odvolávat a hmotnou a trestní odpovědnost politiků. Okamura byl v červenci zvolen předsedou.

Hnutí bylo po volbách kritizováno jako projekt jednoho muže, i když zasedalo ve Sněmovně, mělo pouze devět členů. Okamura čelil podezření, že si z příspěvků pro stranu vyplácí neadekvátně vysoké odměny.

V říjnu 2013 se po předčasných volbách dostal Úsvit do Poslanecké sněmovny. Po zisku 6,88 % hlasů dosáhl na 14 křesel. Okamura se stal poslancem, čímž skončil jeho mandát senátora. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 naopak dosáhl na 3,12 % hlasů a nepřekonal pětiprocentní práh pro postup do rozdělování mandátů.

Na začátku roku 2015 se většina poslanců zvolených za hnutí vzbouřila a přiklonila se k poslanci Marku Černochovi a jeho vizi, kam by hnutí mělo směřovat. To následně potvrdila i konference hnutí. Okamura byl spolu s Radimem Fialou, který stál při něm, vyloučen z poslaneckého klubu.

Úsvit prošel obměnou a přijal nový název Úsvit - Národní Koalice. Od roku 2018 již je pouze spolkem, nikoliv hnutím či stranou.

V květnu 2015 Okamura oznámil, že zakládá nové hnutí s názvem Svoboda a přímá demokracie. SPD chce prosadit přímou demokracii, volá po vystoupení z EU a uzavření hranic. Cílí na nespokojené voliče a protestní hlasy.

I v tomto případě dočasně, tři roky, stálo Okamurovo jméno v názvu hnutí. Okamura se stal jeho prvním předsedou, tuto funkci obhájil v letech 2018 a 2021.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 získalo hnutí SPD 22 mandátů po zisku 10,64 % hlasů. Skončilo na čtvrtém místě a zamířilo do opozice. Okamura se stal místopředsedou Sněmovny.

Poslanecký mandát získal také ve volbách v roce 2021, kdy SPD obdržela 9,56 % hlasů a 20 křesel. SPD jej opakovaně nominovala do volby místopředsedy Sněmovny, v žádné však neobdržel potřebný počet hlasů. Strany představující většinu v dolní komoře odmítaly nárok SPD na tuto funkci, jelikož ministerstvo vnitra ve své zprávě upozorňovalo na extremistickou rétoriku hnutí.