Článek
Turek jakékoli sporné výroky popírá a jeho strana se chystá podat žalobu na Deník N, který na nechutné a již smazané příspěvky upozornil. Vzhledem k jiným Turkovým výrokům a vyjádřením je pravděpodobné, že alespoň některé z nich budou opravdu jeho. Sám přiznává, že jako milovník černého humoru „naplácal spoustu pitomostí“, což potvrzuje i předseda Motoristů sobě Petr Macinka.
Turek zřejmě raději smazal, co šlo. Jenomže prosté smazání postů mnohdy nestačí, někde v databázi zůstanou, jen nejsou vidět. Turek se může hájit, že je nepsal, nebo je na jeho počítači napsal někdo jiný, což je taková hodně dětská výmluva. Může to třeba hrát roli u soudu, ale ohledně jeho nominace na post šéfa diplomacie je to naprosto vedlejší. Už samotná kauza ho diskvalifikuje. Ne náhodou říkal Miloš Zeman, že u politiků platí presumpce viny. Každý jen trochu soudný politik by počkal, až se situace vyřeší nebo aspoň bouře přežene.
Turek by však nebyl vhodným kandidátem, ani kdyby se žádný případ s příspěvky neobjevil. S ministrem zahraničí, který někde - byť jen tzv. „z legrace“ - hajloval, se žádný cizí ministr zahraničí bavit nebude. Představitel České republiky bude ostentativně ignorován. Turek si sice může naříkat, jak ho bruselské elity přehlížejí, jenomže vinit může jen sám sebe, svou touhu za každou cenu na sebe upozornit. Co to znamená „jednat diplomaticky“, neví.
Ona ostatně celá vznikající vláda pravděpodobně nebude vzbuzovat bůhvíjaký obdiv. Ministra životního prostředí, který odmítá, že by za oteplováním stála lidská činnost, nebude brát nikdo vážně. A to také znamená, že neprosadí, ani odložení systému emisních povolenek ETS 2, ani změnu pravidel pro výstavbu nových bytů, které musejí být bezemisní, a tudíž dražší.
Motoristům sobě stoupl do hlavy úspěch ve volbách a hned chtějí být řediteli zeměkoule, i když praktické zkušenosti z politiky většina z nich nemá. Sedět rok v europarlamentu skutečně nestačí na to, aby se někdo změnil v odborníka na zahraniční politiku a rovnou se stal šéfem diplomacie.
Nejde však jen o lidi, kteří jako výtah k moci použili pochopitelnou nespokojenost obyvatel s uspěchaným koncem spalovacích motorů za každou cenu a dalšími nařízeními Green Dealu.
Do křesla ministra obrany sice má usednout odborník, ovšem nominovaný za stranu SPD, která je pro vystoupení z NATO. Obrana má dostat místo vysněného vnitra, o které přišla, neboť její předseda Tomio Okamura chtěl hned odvolat policejního prezidenta. Vadí mu, že je stíhaný za své nechutné předvolební rasistické plakáty o chirurzích z dovozu, jež se určitě líbily Turkovi.
V čele vlády by pak měl stát trestně stíhaný premiér Andrej Babiš, o jehož vydání ke stíhání už byla Sněmovna požádána. Navíc ještě stále nevyřešil svůj střet zájmů. Další trestně stíhaný politik, o jehož vydání už soud požádal, tedy výše zmíněný Okamura, má předsedat Poslanecké sněmovně. Na to by se nezmohli ani v Kocourkově.
My se můžeme těšit, že jsme zase v něčem dobří a mezi bizarními režimy se neztratíme, když ve fotbale prohrajeme s Faerskými ostrovy. Tuhle ostudu nesmaže ani jmenování ministra sportu bez portfeje, který mizérii našich čutálistů nevyřeší.
