Evropský parlament

Evropský parlament (EP) je politickou institucí Evropské unie (EU). Zasedají v něm europoslanci volení na pět let ve svých členských zemích.

Do Evropského parlamentu se poprvé volilo v roce 1979, předtím poslance vybíraly národní parlamenty. Česká republika volí své zástupce od roku 2004. Počet poslanců europarlamentu není stálý. V roce 1979 v něm zasedalo 518 poslanců, v roce 2019 bylo obsazováno 751 míst, což je nejvyšší počet dovolený Lisabonskou smlouvou. Vlivem odchodu Spojeného království z EU počet klesne, ve volbách do Europarlamentu 2024 se bude rozdělovat jen 705 míst.

Z jedné země může v EP zasedat nejvýše 96 osob, což se týká nejlidnatějšího Německa. Nejmenší možné zastoupení činí šest osob. Tolik v roce 2019 vyslaly Kypr, Lucembursko, Matla a Estonsko.

Českých europoslanců je 21.

Předsedkyní EP je od ledna 2022 Roberta Metsolaová z Malty. Nahradila Itala Davida Sassoliho, který zemřel týden před vypršením svého funkčního období. Předsedové jsou voleni na dva a půl roku, polovinu volebního období EP. Při nepřítomnosti předsedkyně na schůzi se střídá v předsedání čtrnáct místopředsedů.

Zástupci jsou do EU voleni poměrným systémem tajnou volbou na pětileté období, volby jsou povinné v Belgii, Lucembursku, Řecku a na Maltě.

V České republice se při volbách využívá celá země jako jeden obvod, v němž se rozdělují všechny mandáty. K tomu se používá D'Hondtův dělitel. České republice při posledních volbách náleželo 21 křesel. Nejvíce europoslanců, tedy maximální počet 96 křesel, má nejlidnatější Německo.

Až do přijetí Lisabonské smlouvy měla EP zejména reprezentativní a kontrolní funkci. V současnosti je EP zákonodárným sborem, který spolu s Radou EU schvaluje legislativu navrženou Evropskou komisí. Dále rozhoduje o mezinárodních smlouvách a o přistoupení dalších zemí do EU.

Evropský parlament po celou dobu své existence bojoval o zvyšování svých pravomocí, jelikož nejprve byl spíše jen diskusním a poradním orgánem. EP však společně s Radou EU schvaluje unijní rozpočet, dále také dohlíží a kontroluje ostatní orgány EU. Posílení pravomocí EP po přijetí Lisabonské smlouvy reagovalo na výtky o demokratickém deficitu Evropské unie.

EP nyní spolurozhoduje s Radou EU o návrzích zákonů. Parlament tak společně s Radou přijímá zákony navržené Evropskou komisí. Parlament musí s návrhem zákona souhlasit, jinak nevstoupí v platnost.

Spolurozhodování se vztahuje mimo jiné na volný pohyb pracovníků, ustanovení vnitřního trhu, výzkum a technologický rozvoj, životní prostředí, ochranu zákazníků, vzdělání, kulturu a zdraví. V dalších oblastech EP pouze vyjadřuje svůj názor, například v otázce daní.

Sídlem Evropského parlamentu je Štrasburk, kde se konají plenární zasedání, ale Parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku, kde sídlí jeho sekretariát.

EP dále také schvaluje složení Evropské komise. Ratifikuje prezidenta Komise a vede slyšení o každém navrženém komisaři, následně rozhoduje o jmenování Komise v hlasování o důvěře.

Europoslanci komisi interpelují a „grilují“ navržené kandidáty na eurokomisaře, to znamená, že při veřejném slyšení testují jejich předpoklady a schopnosti pro funkci. EP má také právo vyjádřit komisi nedůvěru, a tak ji přinutit k rezignaci.

Do roku 2009 dostávali europoslanci stejný plat jako poslanci parlamentu jejich země. Aby se odstranily rozdíly, jsou nyní z rozpočtu EU placeni všichni stejně. Jedná se o 38,5 % základní složky platu soudců Evropského soudního dvoru.

V roce 2021 se jednalo hrubý měsíční příjem o 9 166,3 eur (asi 234 tisíc korun), čistý příjem po odečtení unijní daně představoval 7 146,11 eur (asi 182 tisíc korun). Plat však může ještě být dále daněn jednotlivými státy. K tomu jim také náleží náhrady výdajů, mezi nimi víceúčelová měsíční náhrada 4 778 eur (cca 118 tisíc korun).

Česká republika má svou pojistku pro případ, že by EU placení poslanců vyřadila z rozpočtu. V takovém případě by poslanci EP dostávali plat podle zákona upravujícího platy řady českých veřejných představitelů. Byli by placeni přibližně o 40 % lépe než řadoví čeští poslanci a senátoři.

Poslanci tvoří tzv. frakce europarlamentu, které jsou nezávislé na národní příslušnosti. Nyní se jedná o 7 politických skupin. V EP jsou však i nezařazení poslanci, kteří nejsou členy žádné politické frakce.

Politické skupiny sdružují poslance z více než stovky politických stran z členských států. Každá politická skupina má předsedu, předsednictvo a sekretariát. Politická skupina musí splňovat podmínku, že jejími členy jsou poslanci reprezentující alespoň jednu pětinu členských států a musí mít minimálně 19 členů.