Článek
Státní rozpočet je plán hospodaření státu na jeden rok. Podobně jako se svými příjmy hospodaří domácnosti, činí tak i stát. Má však mnohem větší možnosti, kde si peníze půjčovat, pokud potřebuje pokrýt výdaje, na které nemá. Před bankrotem jej také mohou zachránit finance od mezinárodních organizací.
Státní rozpočet v sobě zahrnuje příjmy a výdaje. Do příjmů se počítají především daně, peníze, které si stát vypůjčí, a další platby, například splátky dluhů od jiných států. Výdaje jdou většinou na zákonem určené dávky a výplaty státních zaměstnanců, na chod státního aparátu a také na splácení dluhů státu.
Podle výše příjmů a výdajů může být rozpočet schodkový, přebytkový nebo vyrovnaný.
| schodkový rozpočet | výdaje jsou naplánované záměrně tak, aby byly vyšší než příjmy, peníze, kterých se nedostává, si stát půjčí, většinou vydáním dluhopisů |
| vyrovnaný rozpočet | rozpočet je sestaven tak, aby se příjmy rovnaly výdajům |
| přebytkový rozpočet | příjmy jsou naplánovány tak, aby byly vyšší než výdaje |
Na pokrytí schodku vydává stát dluhopisy. Penězi, co za ně dostane, pokryje schodek. Dluhopisy ale musí země splatit i s úroky. Pokud se tedy rozpočtové schodky prohlubují, znamená to, že stát je stále více zadlužený a v následujících letech dává stále více peněz na splácení dluhu.
Země EU, které platí jednotnou měnou, musí schodek rozpočtů držet pod stanovenou hranicí tří procent výše svého hrubého domácího produktu (HDP) a dodržovat další, tzv. maastrichtská kritéria.
| Maastrichtská (konvergenční) kritéria |
|---|
| Deficit státního rozpočtu musí být pod třemi procenty HDP |
| Celkový veřejný dluh nesmí být vyšší než 60 procent HDP |
| Průměrná inflace nesmí být vyšší než 1,5 procenta nad průměrnou inflací tří zemí, které se inflací nejvíce blíží inflačnímu cíli Evropské centrální banky. |
| Úroková míra nesmí být vyšší o více než dva procentní body nad průměrem tří cenově nejstabilnějších zemí. |
Pokud tak nečiní, mohou být teoreticky sankcionovány. Mnoho zemí ale pravidlo porušuje.
Rozpočet ČR
Rozpočet České republiky sestavuje ministerstvo financí. Schvaluje se podle platných zákonů. V České republice jej projedná vláda, posléze o něm jedná Sněmovna. Nejprve schválí jen číslo schodku, či přebytku - v případě Česka většinou schodku. Posléze dojde na projednávání podrobností. Je možné do rozpočtu vkládat další požadavky.
Poslanci vystupují a navrhují změny. Jednotlivé návrhy se pak schválí, nebo naopak zamítnou, a posléze se schválí celý rozpočet. Senát o rozpočtu nejedná, prezident jej teoreticky může vetovat, ale podle zvyklostí to nedělá.
Hospodaření státu v jednotlivých letech podle deficitu státních rozpočtů
Pokud se rozpočet ve Sněmovně nepodaří schválit, stát funguje na základě tzv. rozpočtového provizoria. To znamená, že se počítá s výdaji z předchozího roku. Provizorium funguje do doby, než je schválen řádný rozpočet. Česko hospodařilo s provizoriem jednou, na začátku roku 1998. Zákon se vládě Miloše Zemana nepodařilo prosadit.
Od roku 1995 měla Česká republika jen dvakrát přebytkový rozpočet, a to v letech 2016 a 2018.
Aby stát udržel dluhy pod kontrolou, musí rozpočet sestavovat pokud možno vyváženě. Operativní prostor je ale relativně malý. Většina výdajů jsou tzv. výdaje mandatorní, tedy ty, co musí být vyplaceny, protože to určuje zákon. Jde například o platy státních zaměstnanců, sociální dávky, dávky v nezaměstnanosti. Povinné jsou i splátky dluhů.
Zadlužení České republiky nedosahuje zatím nebezpečných výšin, ekonomové však varují především před tím, že velmi rychle roste a že si stát zvykl žít na dluh i v případech, kdy se mu daří a měl by naopak bývalé dluhy platit.
Státní a veřejný dluh
Státní dluh a veřejný dluh - oba pojmy se často zaměňují. Státním dluhem se rozumí dluh vlády, který vznikne ze samotného rozpočtu. Započítávají se do něj výše zmíněné dluhopisy, půjčky od bank a nadnárodních institucí.
Veřejný dluh tvoří dluh státu plus dluhy dalších správních celku - krajů, měst a obcí. Počítají se do něj tedy půjčky obcím, například na vybudování infrastruktury.
