Hlavní obsah
Britský ministerský předseda Boris Johnson Foto: Simon Dawson, Reuters

Premiér Boris Johnson je původní profesí publicista. Býval starostou Londýna, zastával post ministra zahraničí a dotáhl to až na premiéra. Je ostrým kritikem Evropské unie a stál v čele boje za vystoupení Velké Británie z evropské osmadvacítky. Je znám svými skandálními výroky, aférami a nestandardními politickými postupy. Dělá si rád legraci snad ze všeho, včetně sebe.

Britský ministerský předseda Boris Johnson Foto: Simon Dawson, Reuters
Boris Johnson

Alexander Boris de Pfeffel Johnson se narodil 19. června 1964 v New Yorku do bohaté a vážené rodiny. Jeho otec byl poslancem za konzervativce a pracoval v Evropské komisi či Světové bance. Johnson vystudoval prestižní soukromou školu v Etonu a univerzitu v Oxfordu.

Pracoval v listech The Times Express & Star či The Daily Telegraph, v letech 1999 až 2005 byl šéfredaktorem časopisu The Spectator. Jako novinář si vysloužil několik ocenění a proslul kontroverzními komentáři, euroskeptickými postoji i podporou války v Iráku.

V roce 2001 byl zvolen do parlamentu a o tři roky později se stal poprvé členem stínového kabinetu. O místo ale ženatý otec čtyř dětí přišel kvůli tomu, že tajil románek s kolegyní ze Spectatoru. S manželkou se v roce 2018 rozvedl.

Politická kariéra

V letech 2003 až 2004 byl místopředsedou konzervativců. Do stínového kabinetu se Johnson vrátil jako ministr pro vysoké školy v prosinci 2005. Byl jím do až do května 2008, kdy byl za Konzervativní stranu zvolen starostou Londýna. V roce 2012 pak post obhájil. V květnu 2016 ho na této pozici vystřídal labourista Sadiq Khan, první muslimský starosta v historii britské metropole.

Johnson je silným kritikem Evropské unie. Možné přijetí společné měny označil za „katastrofu” a dožadoval se omezení britských vztahů s EU. V roce 2016 se v rámci Konzervativní strany postavil do čela tábora obhajujícího brexit, tedy vystoupení Velké Británie z EU.

Londýnský starosta Boris Johnson v kabině nákladního automobilu, s hesly podporujícími odchod Británie z unie

Foto: Peter Nicholls, Reuters

Británie v referendu na konci června 2016 opravdu rozhodla, že EU opustí, ale Johnson následně překvapivě oznámil, že se nebude ucházet o post premiéra místo Davida Camerona, který podal demisi, ani o pozici předsedy konzervativců.

Po nástupu Theresy Mayové do premiérského křesla v červenci 2016 získal Johnson v jejím kabinetu místo ministra zahraničí. O dva roky později na tuto funkci rezignoval. Nesouhlasil s novými návrhy vlády Mayové ohledně podmínek odchodu země z Evropské unie. Na jeho místo nastoupil Jeremy Hunt.

Mayové se ale opakovaně nepodařilo prosadit v britském parlamentu dohodu s EU o odchodu Británie a z čela vlády i konzervativní strany odešla. V čele konzervativců ji po stranické volbě nahradil právě Johnson, stal se tak i britským premiérem. Královna Alžběta II. ho jmenovala 24. července 2019.

Boris Johnson na své první audienci u královny Alžběty II.

Foto: Pool, Reuters

Bezprostředně poté oznámil Johnson složení nové britské vlády. Jsou v ní převážně lidé známí jako tvrdí zastánci brexitu. Jako premiér začal bojovat s parlamentem o co nejrychlejší odchod z EU. Navrhl zablokování schůze Sněmovny a přemýšlí, jak obejít zákon, kterým parlament schválil zákaz brexitu bez dohody k 31. říjnu 2019. Právě na odchodu z EU na konci října Johnson trvá i za cenu předčasných voleb.

Skandální výroky

Johnson vzbudil pozornost několika kontroverzními výroky. Město Portsmouth třeba popsal jako místo „přecpané drogami, tlusťochy, ztroskotanci a labouristickými poslanci“. Obyvatele Papuy-Nové Guineje zase označil za kanibaly.

O ošemetném tématu svazků osob stejného pohlaví se nezdráhal říct: „Jestliže jsou svazky gayů v pořádku - a já si tím nejsem jistý - pak nevidím žádný důvod, proč by to nemělo platit i pro svazek tří mužů nebo tří mužů a psa.“

Neváhá se ale pustit i sám do sebe: „Pod mou pečlivě udržovanou fasádou užvaněného šaška se neskrývá nic jiného než užvaněný šašek.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků