Alexandr Vondra

Alexandr Vondra je bývalý disident a spolupracovník Václava Havla, bývalý senátor a ministr obrany koaliční vlády ODS, TOP 09 a Věcí Veřejných a jeden z nejzkušenějších českých diplomatů. Od roku 2019 působí jako europoslanec za ODS.

Vondra se narodil 17. srpna 1961 v Praze. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geografie. Je ženatý, má jednoho syna a dvě dcery.

Před rokem 1989 byl jako disident a mluvčí Charty 77 za své postoje perzekvován a vystřídal několik zaměstnání. Později byl poradcem prezidenta Václava Havla a v letech 1997 až 2001 velvyslancem v USA.

Řadu let působil jako náměstek ministra zahraničí (1992 až 1997 a 2002 až 2003). V roce 2004 se stal prezidentem České euroatlantické rady. V říjnu 2006 byl zvolen senátorem za Litoměřice.

V září téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí první vlády premiéra Mirka Topolánka, funkci vykonával do 9. ledna 2007. Poté byl ve druhém Topolánkově kabinetu do 8. května 2009 místopředsedou vlády pro evropské záležitosti.

Členem ODS je od prosince 2006, do té doby byl nestraník. V letech 2010 až 2012 byl místopředsedou ODS. Po odchodu z vrcholné politiky se věnoval pedagogické činnosti a přednášel mezinárodní a bezpečnostní vztahy na UJEP v Ústí nad Labem a Vysoké škole CEVRO Institut v Praze, kde je i předsedou přidruženého Centra transatlantických vztahů. 

Do politiky se vrátil v roce 2019, kdy byl za ODS zvolen do Evropského parlamentu. Od roku 2020 je také místopředsedou strany.

Vondra patří k nejzkušenějším českým diplomatům, v diplomatických kruzích se pohybuje už od listopadu 1989. Působil mimo jiné jako ředitel sekce zahraniční politiky Kanceláře prezidenta republiky. V létě 1992 přešel na nově ustavené české ministerstvo zahraničí.

Mimo jiné byl oceňován za přípravu Česko-německé deklarace, kde byl hlavním českým vyjednavačem. Oceňována byla i jeho práce při přípravách Česka na vstup do NATO. Zahajoval rozhovory o přistoupení k Severoatlantické alianci. Po návratu z velvyslanecké mise v USA byl jmenován vládním zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze v roce 2002, úřadu se ujal 1. srpna 2001.

V roce 2003 údajně odmítl nabídku ODS stát se jejím kandidátem na eurokomisaře. Během působení v čele ministerstva zahraničí například vyjednával o zrušení vízové povinnosti pro české občany cestující do USA a vedl debatu o možnosti umístit americkou vojenskou základnu v ČR.

Po jmenování ministrem obrany v roce 2010 Vondra uvedl, že se bude snažit zlepšit vnímání české armády veřejností. Armáda podle něj potřebuje jasnou a dlouhodobou koncepci.

Vondra také prohlásil, že v armádě musí skončit skandály, které ji v uplynulé době provázely. Jednalo se například o odhalení sympatizantů neonacismu mezi vojáky nebo netransparentní nákupy drahé techniky.

Popularita ministra Vondry měla v dalších letech klesající tendenci zejména kvůli jeho údajné účasti na tzv. kauze Promopro. V ní byla výrazně předražena zakázka na audiovizuální služby při českém předsednictví v Radě EU. Vondra ale odmítá jakékoli pochybení.

V roce 2012 se Vondra pokusil obhájit svůj senátorský mandát. Ve volebním obvodu Litoměřice se ovšem nedostal ani do druhého kola volby. Zhruba o měsíc později oznámil svou rezignaci na post ministra, kterou zdůvodnil právě nízkou oblibou u voličů, jež se projevila ve zmíněných volbách. Na pokles popularity ale měla kauza Promopro nemalý vliv.

Prezident Václav Klaus mu následně poděkoval za práci na ministerstvu a označil jej za nejkompetentnějšího ministra obrany za posledních 20 let.

Na politiku ale Vondra nezanevřel, od roku 2019 je europoslancem za ODS, jejímž místopředsedou je od roku 2020.

Bývalý ministr podle svého prohlášení sám na vojně nebyl. Od kdysi povinné služby byl osvobozen ze zdravotních důvodů. "Mám modrou knížku... Ale co si budeme povídat, sloužit v komunistické armádě tehdy pro mě nebyl žádný plezír," dodal bývalý disident a signatář Charty 77 Vondra.