Článek
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých (hemoragických) horeček podobně jako marburgská horečka. Smrtnost (letalita) je v závislosti na kmeni viru padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire). Podobně jako další filoviry má vláknitý charakter a patří mezi ssRNA viry.
Podezření na ebolu v Česku
Ebola vyvolala obavy v České republice naposledy v roce 2025. Američan s podezřením na ebolu přicestoval do ČR z Afriky, kde navštívil Demokratickou republiku Kongo a Rwandu. V Česku přišel do kontaktu s 26 lidmi a z bezpečnostních důvodů byl převezen z Tábora do pražské Bulovky, která se specializuje na nebezpečné infekční choroby. Ebola se u pacienta nakonec nepotvrdila.
Příznaky nemoci
Nemoc má inkubační dobu většinou dva až tři dny, může se ale prodloužit i na čtyři týdny. Projevuje se vysokými horečkami, bolestmi svalů, kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce poškozuje vnitřní orgány, zejména játra.
Lékaři ošetřují Konžana nakaženého ebolou
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví. Kanadští vědci prokázali i přenos vzduchem mezi psy a opicemi, kteří se vůbec nedostali do fyzického kontaktu.
Přenos a léčba
K přenosu na člověka dochází obvykle z infikovaných mrtvých zvířat. Za možný přirozený rezervoár viru jsou považováni netopýři, kteří přenášejí marburgský virus, nebo hlodavci. Nepodařilo se to ale zatím zjistit. Virus se objevuje u primátů (nejčastější je u šimpanzů), ale také u psů a prasat. U prvních se nemoc nevyvine, u druhých propuká.
Lék proti ebole neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. U nakažených je důležité zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
