Článek
Vladimír Mečiar je bývalý slovenský premiér. Je rozporuplnou osobností novodobých dějin Slovenska, býval obviňován ze snahy zavedení diktatury v zemi. Mezi Čechy byl vnímaný jako ten, který rozbil federaci. Západní média jej označovala za „Lukašenka na Dunaji“.
Vladimír Mečiar se narodil 26. července 1942. Rodák ze Zvolena v mládí býval aktivním členem Československého svazu mládeže a od roku 1962 i členem KSČ. Ze strany byl v roce 1970 vyloučen pro nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Následně dálkově vystudoval na Komenského univerzitě v Bratislavě práva a až do Sametové revoluce zastával pozici podnikového právníka ve společnosti Skloobal Nemšová.
Během Sametové revoluce vstoupil do nově vzniklé Veřejnosti proti násilí (VPN), slovenské obdobě Občanského fóra. Na doporučení Alexandra Dubčeka se v roce 1990 stal ministrem vnitra a životního prostředí za slovenskou vládu národního porozumění. V řádných volbách pak stanul Mečiar na předsednickém postě za VPN. Ve funkci nevydržel ani rok, pro neshody s vedením VPN byl odvolán na jaře 1991 z funkce a spolu s příznivci založil Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS).
Volby v roce 1992 Mečiarovo HZDS vyhrálo s heslem „konfederace nebo rozdělení“. Z české strany, kde volby vyhrála ODS v čele s Václavem Klausem, zaznívaly k myšlence konfederace odmítavé hlasy. Problémy nakonec během léta 1992 vyústily v rozdělení Československa, které za slovenskou stranu svým podpisem stvrdil Mečiar.
On sám se později chlubil tím, že dokázal donutit české politiky, aby Slovákům vlastní nezávislost vnutili.
Na letišti v Praze Ruzyni byla 29. 10. 1992 podepsána první asociační smlouva o budoucí spolupráci po rozdělení země mezi ČR a SR. Podepsali ji Václav Klaus a Vladimír Mečiar.
