Gerhard Schröder

Gerhard Schröder se z chudého prostředí dokázal přes advokátní kancelář dostat do čela zemské vlády Dolního Saska, odkud zamířil až na post německého kancléře. Tuto funkci zastával sedm let. Dlouhou dobu také předsedal německým sociálním demokratům.

V pořadí sedmý spolkový kancléř Německa se narodil 7. dubna 1944 v německém Mossenbergu. Vyrůstal v chudobě společně s matkou, která se živila jako uklízečka. Po ukončení lidové školy si začal sám vydělávat a zároveň se učil obchodníkem. Odmaturoval při zaměstnání a začal studovat práva na večerní škole v Göttingenu, zatímco přes den pracoval v železářství.

Ještě před maturitou se stal členem Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a během studií na univerzitě předsedal Mladým socialistům. V rámci SPD reprezentoval středovou politiku, a než se stal kancléřem, často vystupoval proti oficiální názorové linii strany. Mnozí mu později také vyčítali, že mění svá stanoviska podle mínění většiny. Dlouho byl například proti zavedení eura, ale když se stal kandidátem na spolkového kancléře, změnil názor.

V letech 1978-1990 se Gerhard Schröder živil jako advokát. Během této doby také zasedal šest let v poslaneckých lavicích Spolkového sněmu, kam se znovu vrátil v letech 1998-2005.

Od roku 1990 Gerhard Schröder osm let předsedal zemské vládě Dolního Saska, které je největším akcionářem skupiny Volkswagen, a vysloužil si přezdívku "automobilový kancléř".

Od 27. října 1998 až do 18. října 2005 působil jako kancléř Spolkové republiky Německo, přičemž podruhé tento post obhájil v roce 2002. Převážnou část svého funkčního období zároveň šéfoval své SPD, ačkoli rok po svém znovuzvolení čelil vnitrostranickým tlakům, aby z čela strany odešel.

V roce 2002 na sebe upozornil nezvykle kritickým výrokem, kdy varoval před nedozírnou finanční zátěží, kterou přinese rozšiřování Evropské unie směrem na východ. Později vyzval členy EU, aby vůči deseti zemím kandidujícím na vstup do organizace uplatnily "zásadu solidarity". Prohlásil ale, že tato solidarita nemůže znamenat, že by kandidáti po vstupu do Unie mohli hned dostat stejnou podporu ze zemědělských fondů EU, jako nynější členové.

V té době také upozornil na to, že vstupem České republiky do EU zanikne právní účinnost Benešových dekretů. Později šéf spolkové vlády konstatoval, že otázky minulosti budou za českého členství v EU stále více ustupovat do pozadí. V září roku 2003 během jednodenní návštěvy Prahy prohlašoval, že česko-německé vztahy už nezatěžují minulé spory a že je třeba společně hledět do budoucnosti. Vztahy mezi oběma zeměmi označil za možná nejlepší v dějinách.

Sedm let jeho vlády sužovala Německo špatná ekonomická situace. Schröder proto v roce 2003 přišel s návrhem dalekosáhlých reforem a vyzval Němce k tvrdé společné práci na oživení stagnující ekonomiky.

Schröder rovněž nepodporoval invazi v Iráku. Nedlouho před ní prohlásil, že útok na Irák by mohl rozbít mezinárodní koalici proti terorismu. Jako jediný významný západní vůdce vyloučil jakýkoli podíl své země na vojenské operaci v Iráku. Své odmítavé stanovisko potvrdil i v roce 2003, kdy válka vypukla. Naopak se německé vojenské jednotky během jeho vlády připojily k mírovým operacím v Makedonii a Kosovu a vojenským operacím v Afghánistánu.

Jeho SPD ale v popularitě mezi Němci upadala, stále více lidí podporovalo křesťanskodemokratickou CDU. Poté, co SPD v květnu 2005 prohrála zemské volby v Severním Porýní-Vestfálsku Schröder parlament žádal o důvěru. Tu nedostal a v předčasných volbách zvítězila CDU/CSU, která šla do velké koalice právě s SPD. Kancléřkou se stala Angela Merkelová.

V roce 2006 se stal Gerhard Schröder předsedou konsorcia, které mělo na starosti vybudování plynovodu z Ruska do Německa. Za jmenování do funkce s platem 250 tisíc eur se na něj snesla vlna kritiky: bývalý kancléř prý zneužívá své veřejné pozice pro soukromý prospěch. Jako blízký spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina byl totiž Schröder ještě ve svém úřadu silným zastáncem projektu.

Někdejší německý kancléř Gerhard Schröder, který ze čtyř manželství nemá ani jedno vlastní dítě (s poslední ženou Doris adoptovali tříletou ruskou holčičku Viktoriji), je považován za pragmatického politika nového stylu, který v dobách největší slávy používal jako silnou zbraň časté vystupování v médiích, a byl proto přirovnáván například k Tonymu Blairovi. V květnu 2017 se oženil popáté, s korejskou ekonomkou Soyeon Kim.

V 70. letech obdivoval sociálnědemokratického kancléře Willyho Brandta. Proslavil se mimo jiné soudním sporem s tiskovou agenturou DDP kvůli jejímu výroku, že si barví vlasy, aby vypadal mladě.

Po odchodu z funkce kancléře se rozhodl působit v hospodářské sféře. V této oblasti vykonává funkci předsedy akcionáře konsorcia Nord Stream AG. V roce 2017 byl nominován a zvolen předsedou dozorčí rady ruské naftové společnosti Rosněft. V Německu byl za tuto funkci kritizován. V říjnu 2017 dostal od českého prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva.