Nicolas Sarkozy

Nicolas Paul Stéphane Sarközy je bývalý francouzský prezident, ve funkci působil v letech 2007 až 2012. Říkají mu Bonaparte a jeho to neskutečně rozčiluje. Vtipy na jeho malý vzrůst mu připomínají zesměšňování, kterého byl jako malý neustálým cílem. Spolu s psychickou šikanou však násobně rostlo i jeho odhodlání něčeho docílit. Z regionálního politika se Nicolas Sarkozy vypracoval na 23. prezidenta Francie.

V září 2025 ho soud shledal vinným ze zločinného spiknutí v kauze nelegálního financování politické kampaně ze strany tehdejšího libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. Soud mu uložil pětiletý trest vězení, do kterého musí nastoupit i v případě odvolání.

Narodil se 28. ledna 1955 v rodině patřící  k nižší aristokracii. Jeho otcem byl šlechtic Pál István Ernő Sárközy de Nagy-Bócsa a matkou francouzská katolička Andrée Jeanne "Dadu" Mallahová, která byla původem ze sefardské židovské rodiny. Jeho rodiče se vzali v únoru 1950 a o necelých pět let později se jim narodil syn Nicolas, jeden ze tří potomků, které stihli přivést na svět před rozvodem v roce 1959.

Sarkozyho dětství nebylo jednoduché, otec po rozvodu rodině finančně nepomáhal (ačkoli založil svou vlastní reklamní agenturu a značně zbohatl), a matka tak zůstala na malého Nicolase spolu s jeho dvěma bratry sama. Po většinu Nicolasova dětství žili v malém sídle jeho dědečka.

Sám Sarkozy uvedl, že právě absence otce, který od rodiny utekl, ho výrazně formovala.  "Co ze mě udělalo to, co jsem nyní, je součet všech zesměšňování, kterých jsem byl cílem," uvedl jednou Sarkozy, který se cítil ve škole odstrčený. Terčem mnoha vtipů byl i jako prezident především kvůli malému vzrůstu - měří 165 centimetrů, a tak se mu mnohdy přezdívá Bonaparte.

Sarkozy vystudoval práva, specializoval se na obchodní a rodinné právo. Ve své době byl jedním z předních francouzských právníků italského politika Silvia Berlusconiho.

Do politiky vstoupil Sarkozy v roce 1983, kdy se stal ve věku pouhých 28 let starostou města Neuilly-sur-Seine. O pět let později se stal Sarkozy poslancem a už v roce 1993 zastával post ministra financí. Po křeslech ministra vnitra a ministra hospodářství se dostal opět k postu ministra vnitra. Koncem roku 2005 musel čelit velké krizi, když mladí přistěhovalci každou noc řádili v ulicích a zapalovali auta. On proti nim použil tvrdý postup, což mu přineslo přízeň mnoha Francouzů a dalo mu to šanci kandidovat na prezidenta za Svaz pro lidové hnutí (UMP) .

O kandidaturu musel tvrdě bojovat s premiérem Dominiquem de Villepinem. Do jejich souboje zasáhla aféra Clearstream s údajnými úplatky za prodej francouzských fregat Tchaj-wanu. Na seznamu, který však byl falešný, se ocitlo i Sarkozyho jméno. Panovalo podezření, že seznam záměrně nechal zveřejnit de Villepin. Byl kvůli tomu vyšetřován, v roce 2010 jej však soud v procesu, ke kterému se přidal i Sarkozy, očistil.

Sarkozy nakonec získal nominaci za UMP. Jeho protikandidátkou z řad socialistů v boji o prezidentský post byla Ségolène Royalová. V prvním kole voleb dostal Sarkozy přes 31 procent hlasů, Royalová téměř 26. Sarkozy dokázal svou soupeřku porazit i v druhém kole na začátku května 2007, když dostal přes 53 procent hlasů. Royalová získala 47 procent hlasů.

Krátce po svém jmenování do funkce prezidenta Francie Sarkozy zdůraznil nezbytnost národní jednoty, ale zároveň i francouzské modernizace. Svou pravicovou politiku se snažil oživit hospodářství země. Cílem bylo zmenšit i řadu zaměstnaneckých výhod a důchodovou politiku, což vyvolalo vlnu stávek.

Sarkozy ale hodně uplatňoval i národností politiku. Za jeho vlády se začal přitvrzovat nejen přístup k přistěhovalcům, ale také se začalo omezovat nošení náboženských symbolů, což postihlo především muslimy.

Funkci prezidenta vykonával do roku 2012, kdy ho ve druhém kole voleb porazil François Hollande. Obdržel 48, 3 % hlasů a oznámil, že odejde z politiky.