Článek
Rozárka byla apatická, obtížně dýchala a nezvládala pořádně jíst ani pít. Podezření na závažný srdeční problém vedlo k vyšetření na jednotce intenzivní péče, kde lékaři odhalili akutní srdeční selhání.
„Bylo to tehdy asi půlroční miminko, které prakticky neprojevovalo žádnou aktivitu. Jakýkoliv pohyb byl pro ni náročný, protože si šetřilo veškerou energii,“ vzpomněl lékař Dětské kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci Josef Vičar.
Lékař, který se věnuje také dětské kardiologii, bezodkladně kontaktoval specialisty v pražském Dětském kardiocentru. Rozárka totiž potřebovala péči pracoviště vybaveného i pro případ dalšího zhoršení stavu.
„Měli jsme obavu, že by dítě mohlo potřebovat například ECMO, tedy mimotělní podporu krevního oběhu. U takto malého dítěte tuto možnost v Olomouci nemáme. Proto jsme se s kolegy v Praze domluvili na rychlém transportu,“ vysvětluje lékař. Rozárka nakonec tuto nejnáročnější formu podpory nepotřebovala. Její stav si však vyžádal intenzivní léčbu a umělou plicní ventilaci.
Měsíce u nemocničního lůžka
V pražském Motole strávila Rozárka několik měsíců. Maminka Markéta byla dceři nablízku každý den, otec Filip za nimi dojížděl a snažil se skloubit návštěvy s prací a péčí o další děti. Velkou pomocí se pro rodinu stal Dům Ronalda McDonalda v areálu motolské nemocnice, který poskytuje bezplatné ubytování rodinám vážně nemocných a dlouhodobě hospitalizovaných dětí.
Vizualizace Domu Ronalda McDonalda v sousedství Dětské kliniky FN Olomouc
„Měli jsme štěstí, že se pro nás místo uvolnilo už druhý den. Bylo tam krásné zázemí, vybavené pokoje, kuchyň i prostory pro děti. Člověk tam mohl na chvíli vypnout a potkat se s lidmi, kteří prožívali něco podobného,“ popisují rodiče.
Možnost zůstat poblíž Rozárky pro ně znamenala mnohem víc než střechu nad hlavou. Nemuseli hledat finančně dostupné ubytování a mohli se soustředit na to nejdůležitější – být své dceři nablízku.