Článek
Povodně jsou přírodní katastrofa, která vzniká vylitím vody z koryta řeky nebo vodní nádrže. Liší se od záplavy, s níž se často zaměňuje. Záplavou je například proud vody způsobený náhlým přívalovým deštěm. V mírném páse se ničivé záplavy téměř nevyskytují, častější jsou právě povodně.
V drtivé většině vznikají kvůli nadměrnému množství srážek, které koryta nestačí pojmout a voda se vylije mimo ně. Dalším důvodem může být na jaře rychlé tání sněhu, který stéká z hor a systém vodu nestačí odvádět. Tání je rizikovější, pokud je doprovázeno trvalými dešti.
Povodeň ale také může vzniknout protržením či přetečením přehrady nebo jiné vodní plochy, nebo vodou, která se z řeky v předjaří vylije kvůli ledovým bariérám.
V mírném podnebí vznikají povodně víceméně nepravidelně a nedají se předvídat. V jiných oblastech jsou spojeny s konkrétním klimatickým jevem a dají se dopředu očekávat. Mohou být spojeny s velkým množstvím srážek při hurikánech v karibské oblasti, tajfuny v jihovýchodní Asii nebo s pravidelnými monzunovými dešti. Záplavy či povodně jsou tu často spojeny se sesuvy půdy, které mohou strhnout celé vesnice postavené z nepříliš pevných materiálů.
Povodně jsou sice považovány za jeden z nejničivějších živlů, na mnoha místech světa ale mají životodárnou funkci. Každoroční záplavy v povodí Nilu dávaly a dávají život významné části Egypta, povodně přinášejí úrodnou půdu i v Iráku, velkou roli hrály v minulosti v Číně.
Velká města, kde povodně hrozí, mají propracovaný systém obrany - například Londýn proti zvýšení hladiny v Temži, od povodní v roce 2002 také Praha. Příkladem je také Nizozemí, jehož část leží pod úrovní mořské hladiny, a je proto potřeba se vodě bránit, půdu si před ním neustále chránit.
Povodně v ČR
Na České území přichází velká voda nepravidelně, menší katastrofy se odehrávají v rozestupech let, větší pak v řádu staletí. Voda hrozí především v místech, kde řeka protéká plochou krajinou. Vylévá se do okolí, pokud je zastavěno, vznikají velké škody.
Stav vody v řekách monitorují hydrologové, pokud se hladina a tedy i průtok zvýší, vyhlašují v Česku stupně povodňové aktivity.
| 1. stupeň bdělosti - vyhlašuje se při stoupání vodní hladiny, je potřeba věnovat toku zvýšenou pozornost, například v Praze se při tomto stavu vyklízejí náplavky u Vltavy. |
| 2. stupeň pohotovosti - vyhlašuje se ve chvíli, kdy vzniká sama povodeň, voda na některých místech rozlévá, ale mimo obydlená území, například na pole, zasedá povodňová komise |
| 3. stupeň ohrožení - voda začíná ohrožovat obydlená místa, hrozí nebezpečí ohrožení majetku a životů v místě, kde se voda rozlévá. Může se vyhlásit také ve chvíli, kdy například hrozí protržení vodního díla. |
Povodně jsou na českém území zaznamenány od začátku 12. století. Podle záznamů se extrémní povodně vyskytly v Čechách a na Moravě v letech 1118, 1272, 1342, 1359, 1481, 1501, 1784, 1845, 1872, 1890, 1897, 1905, 1907, 1997, 1998, 2002. V roce 1342 voda strhla Juditin most v Praze. V letech 1496 a 1784 poškodila Karlův most, nejhůře ovšem v září roku 1890, kdy dřevo naplavené rozbouřenou Vltavou strhlo tři mostní oblouky.
Ve 20. století, s výjimkou roku 1903 ve Slezsku, české území větší povodně nezasáhly. Začaly se proto dělat větší zásahy do krajiny, zastavovat území, která právě kvůli opakujícím se katastrofám byla po staletí nezastavěná, toky se regulovaly a lesy, které vodu zadržují, z okolí toků mizely.
V roce 1997 po desetiletích klidu vyděsila velkou část území povodeň způsobená trvalými dešti. Voda ničila především v povodí řek Moravy a Dyje.
Jen o několik let později přišel ničivý živel do Čech. Přetrvávající srážky na začátku srpna 2002 zvedly hladiny řek, vodohospodáři měli naplněnou vltavskou kaskádu z předchozích srážek, voda zaplavila hlavní město a významnou část středních Čech. Vlna se částečně rozplynula až po soutoku s Labem, díl se jí vylil do polí v okolí Labe.
Kromě Vltavy byla situace kritická i v okolí Berounky a jihočeských řek a Dyje.
Od ničivé vlny začalo Česko více pracovat na protipovodňových opatřeních, větší součinnosti záchranných složek a všech institucí a děl, které mohou být vodou ohroženy. Začalo se také lépe pracovat s preventivním upouštěním nádrží, které pak mohou potenciálně více vody zadržet.
Blesková povodeň v Benešově nad Ploučnicí ničila majetek.
Povodně jsou v Česku v současnosti ničivější, než bývaly v minulosti. Tehdy se s nimi více počítalo. Například domy ve staré Praze se stavěly tak, aby měly dvoje dveře a voda jimi mohla proudit, nejviditelnější je pak „počítání“ s povodní na železnici, koleje se vždy stavěly na náspech ve výšce, kam voda podle zkušeností už nedosáhla.
Ve 20. století se ale zástavba rozšířila. Na místech, kde dřív bývala pole, jsou nyní vesnice a lidé jsou při každé povodni vyděšeni a překvapeni, že voda přišla - leckdy už poněkolikáté za posledních deset let.
Toky řek jsou vybetonované, voda se nemá kam rozlévat a stéká níž do obydlených oblasti, kde pak působí velké škody.
