Článek
Organizace zemí vyvážejících ropu, známá pod zkratkou OPEC, sdružuje státy, které těží a vyváží ropu, a snaží se koordinovat jejich ropnou politiku.
OPEC se snaží řídit nabídku ropy na světovém trhu. Členské státy se domlouvají, kolik ropy budou těžit, a tím se pokoušejí ovlivnit cenu suroviny. Když je ropy na trhu příliš mnoho a cena klesá, může OPEC těžbu omezit. Když hrozí nedostatek nebo prudké zdražení, mohou členové naopak část těžby uvolnit.
OPEC vznikl v září 1960 na konferenci v Bagdádu. Zakládajícími členy byly Írán, Irák, Kuvajt, Saúdská Arábie a Venezuela. Stanovy organizace začaly platit v roce 1961. Sídlo měl OPEC nejprve v Ženevě, od roku 1965 sídlí ve Vídni.
Na konci dubna 2026 organizace prochází významnou změnou. Spojené arabské emiráty oznámily, že z OPEC i širší aliance OPEC+ vystoupí k 1. květnu 2026. Jde o citelné oslabení kartelu, protože Emiráty patřily mezi jeho velké producenty a do organizace vstoupily už v roce 1967.
Spojené arabské emiráty oznámily odchod z OPEC a OPEC+ s účinností od 1. května 2026. Krok zdůvodnily dlouhodobou hospodářskou a energetickou strategií, investicemi do domácí produkce a snahou pružněji reagovat na světový trh. V praxi jim odchod umožní určovat vlastní těžbu bez omezení kvótami OPEC+. Podle agentury Reuters šlo také o důsledek dlouhodobého napětí kolem těžebních limitů a snahy Abú Zabí využít rozsáhlé investice do navýšení produkční kapacity.
Které státy patří do OPEC?
Ke konci dubna 2026 měl OPEC ještě 12 členů: Alžírsko, Gabon, Írán, Irák, Konžskou republiku, Kuvajt, Libyi, Nigérii, Rovníkovou Guineu, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Venezuelu. Po avizovaném odchodu Spojených arabských emirátů od 1. května 2026 se počet členů sníží na 11.
Současné členství je výsledkem několika odchodů z posledních let. Katar opustil OPEC v roce 2019, Ekvádor v roce 2020 a Angola na konci roku 2023. Tyto odchody často souvisely se spory o těžební kvóty, náklady členství nebo snahu jednotlivých států zvýšit vlastní produkci mimo omezení kartelu.
Co znamená OPEC?
Zkratka OPEC znamená Organization of Petroleum Exporting Countries, česky Organizace zemí vyvážejících ropu.
Jde o mezivládní organizaci, která sdružuje významné producenty a vývozce ropy. V praxi bývá OPEC často označován také jako ropný kartel, protože jeho členové koordinují těžební politiku a mohou tím ovlivňovat množství ropy na trhu i její cenu.
Vedle samotného OPEC existuje také širší formát OPEC+, který vznikl v roce 2016. Ten zahrnuje členy OPEC a další významné producenty ropy mimo organizaci, například Rusko. Cílem OPEC+ je posílit vliv producentů na světový trh prostřednictvím společně dohodnutých těžebních omezení nebo navýšení produkce.
Co je cílem OPEC?
Hlavním cílem OPEC je koordinovat a sjednocovat ropnou politiku členských států. Organizace podle svých stanov usiluje o ochranu zájmů producentů, stabilní a spravedlivé ceny ropy, pravidelné zásobování odběratelských zemí a přiměřený výnos pro investory v ropném průmyslu.
Nejdůležitějším nástrojem OPEC jsou dohody o těžbě. Pokud se členské státy domluví na snížení produkce, mohou omezit nabídku ropy na trhu a tím tlačit cenu vzhůru. Naopak zvýšení těžby může pomoci cenu brzdit nebo stabilizovat trh v době nedostatku.
Vliv OPEC však už není tak jednoznačný jako v 70. letech. Trh dnes ovlivňují i producenti mimo organizaci, zejména Spojené státy, Rusko, Kanada, Brazílie nebo Norsko, stejně jako vývoj poptávky, konflikty v těžebních oblastech a přechod části ekonomik k nízkouhlíkovým zdrojům energie. Odchod Spojených arabských emirátů v roce 2026 kartel dále oslabil.
Historie OPEC
Vznik OPEC souvisel s ekonomickými a politickými proměnami po druhé světové válce, zejména s dekolonizací a snahou nových či posilujících států získat větší kontrolu nad vlastními přírodními zdroji. V době založení měly velký vliv na ropný trh západní ropné společnosti, často označované jako „Sedm sester“. OPEC měl být protiváhou jejich síly.
První velkou ukázkou moci ropných producentů byla krize v roce 1973. Po jomkipurské válce arabští producenti ropy omezili dodávky zemím podporujícím Izrael. Následoval prudký růst cen ropy a jeden z největších ropných šoků 20. století.
V 80. letech část vlivu OPEC oslabila. Ropu začaly ve větší míře těžit i další země mimo organizaci a světový trh se postupně diverzifikoval. Přesto OPEC zůstal důležitým hráčem, zejména díky velkým zásobám ropy v členských státech Perského zálivu.
V 21. století se význam organizace proměnil. OPEC se snaží reagovat nejen na ceny ropy, ale i na globální debaty o energetické bezpečnosti, investicích, klimatické politice a dlouhodobé poptávce po fosilních palivech. Od roku 2016 navíc jeho význam do značné míry souvisí s formátem OPEC+, který rozšířil koordinaci také na producenty mimo samotnou organizaci.
Struktura OPEC
Nejvyšším orgánem organizace je Konference OPEC, na níž se scházejí zástupci členských zemí, obvykle ministři odpovědní za ropu a energetiku. Právě konference přijímá hlavní rozhodnutí, včetně dohod o těžební politice.
Důležitou roli má také Rada guvernérů, v níž má každá členská země svého zástupce. Ta se zabývá správou organizace, rozpočtem a přípravou rozhodnutí. Každodenní chod zajišťuje Sekretariát OPEC ve Vídni.
V čele sekretariátu stojí generální tajemník. V roce 2026 tuto funkci zastává kuvajtský představitel Hajtham al-Ghais.
Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj
Vedle samotné ropné politiky je s členskými státy OPEC spojen také Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj. Myšlenka vznikla na summitu OPEC v Alžíru v roce 1975, samotný fond byl založen v roce 1976 jako nástroj finanční pomoci rozvojovým zemím.
Fond financuje projekty v oblastech, jako jsou energetika, doprava, zemědělství, zdravotnictví, vzdělávání, voda a infrastruktura. Jeho smyslem je podporovat hospodářský a sociální rozvoj chudších zemí, zejména v duchu spolupráce mezi rozvojovými státy.
