Epidemiolog Maďar: Parta přátel, pivo a pokec budou snad v červnu

Z našeho pohledu je to konsenzus. Vláda si uvědomuje, že se potřebuje opřít o stanovisko epidemiologů. Jak s premiérem Babišem, tak ministrem Havlíčkem, na něhož byly kvůli resortu průmyslu a obchodu vyvíjeny největší tlaky, aby se spustilo co nejvíc provozů, jsme si museli jasnit pozice.

Ale nakonec vznikl konsenzuální návrh, který je z našeho pohledu hraniční. Nemáme lehké spaní. Nicméně je to akceptovatelné z pohledu epidemiologů. Jediné, co se potom objevilo ve vládě navíc, jsou zoologické zahrady, které jsme spolu vůbec neřešili.

I když nedovolili otevřít vnitřní pavilony, tak z našeho epidemiologického pohledu je rizikový styk lidí u vstupu a výstupů i různé atrakce a stánky.

Neříkám, že je nemůžeme povolit, ale kritéria k tomu nemáme, protože jsme to společně vůbec neprobírali. A když už se za těchto podmínek otevřely zoologické zahrady, tak proč potom neotevřít i botanické zahrady? Tohle je jediné, co zůstalo vytržené mimo naši předchozí komunikaci, ale jinak je to společný návrh.

Snažíme se vrátit reálný život do částečného normálu a byla prosba, jestli bychom nemohli některé provozy spustit dřív. Vybrali jsme ty, které epidemiologicky považujeme za nejméně rizikové, nebo ty, které jsme už měli předpřipravené a měli jsme k tomu noty a podmínky, jako například farmářské trhy. Takže autobazary a autosalony jsme mohli pustit, protože tam není koncentrace lidí velká a dají se dodržet například rozestupy.

Ještě do konce dubna pak půjdou provozy do 200 m2. Ale je to vždy s pojistkou či brzdou. Pokud by se situace nevyvíjela příznivě, museli bychom v rámci balíčku něco posunout na později nebo případně vše brzdit, což bych nerad. Doufám, že k tomu nedojde, ale chce to zodpovědnost lidí, aby se nechovali jako někteří o víkendu v hypermarketech.

Samozřejmě byly tlaky, proč ne třeba 400 m2, jak je to v Rakousku, ale tady jde o to, že ke každé té ploše je definovaný určitý počet zákazníků. Zhruba na 10 m2 jeden zákazník. Nepočítají se rozestupy mezi členy jedné domácnosti, takže se rodina nemusí rozestavět do deseti metrů. Tím pádem se to dá lehce ohlídat, a to pro nás bude indikátor, jak jsou provozovny schopny tohle uhlídat a lidi respektovat.

A na základě toho, jestli to bude fungovat, otevřeme provozy o výměře 1000 m2. Tam bude hlídání trošku horší, ale zase to není taková hrůza. A pokud bude fungovat i toto, tak se můžeme bavit, jak dál.

My jsme navrhli celou tu časovou osu. Občas jsme na sebe naráželi s ministerstvem průmyslu a obchodu, kdy pan ministr v žádném případě netlačil, ale prosil, jestli by nešlo už otevřít to a tamto, že někdo bude smutný. My to velmi chápeme, ale občas to nejde. Teď se bavíme o dvoutýdenních intervalech, ale skutečně by mohlo dojít k tomu, že se budeme následně bavit o měsících. A to nikdo nechce.

Ze začátku to byla větší plocha provozů. My jsme chtěli komunikovat nějaké jednotné vlny, v nichž by se lidé neztráceli. Protože když určíme plochu a z toho dáme řadu výjimek, vyvolává to rozčarování a nepochopení. Jediné, co jsme ze seznamu vyňali, byla nákupní centra. Vím, že je to bolí, ale je to rizikové místo. Nedá se svítit.

Jde o řízené uvolňování karantény, nemůžeme pustit vše najednou. Nám jde o společné prostory. Provozovny by se daly uhlídat, a my vlastně pouštíme obchody podle plochy, ale musí mít zvenku samostatný vchod. Řešili jsme, jestli někdo nemůže hlídat společné prostory, třeba armáda, ale dva tisíce lidí prostě nikdo neuhlídá. Musíme si být jisti, že se nezhoršuje epidemiologická situace. Je mi líto.

Přesně tak. Pro některé lidi je to životní styl. Vysvětlili by si to tak, že už můžou. Pomalým tempem by tam chodili dokola, popíjeli kafíčko a posedávali. To jsou situace, které v uzavřených prostorách mít nechceme. Nechceme to ani venku. Kdybychom pustili nákupní centra, tak už můžeme pustit vše a rovnou se začít společně modlit.

Umím si to představit, ale právě až od června. Od pondělí povolíme tréninky profesionálním sportovcům v malých skupinách, takže když se na něco budou připravovat, ať si pak klidně spustí zápasy. Kdyby náhodou počítali, že potřebují mít na místě 55 lidí, tak to bude předmětem diskuse a jsme schopni to takto navýšit.

Když se dodrží principy, je to v podstatě jedno. Je to jako u školních skupin po patnácti dětech. Když bude někde potřeba z nějakého důvodu osmnáct, tak bude osmnáct. Musí se ale dodržet ty rozestupy.

Dá se o tom diskutovat. Faktem je, že se musí stanovit strop, aby se toho nezneužívalo. Stejné to bude u kin a divadel. Také za přísných podmínek a menší obsazenosti kvůli rozestupům.

Můj názor je takový, že to bude bez konzumace, aby lidé neměli celou dobu spuštěné roušky, protože jedí popcorn. To není uhlídatelné. Pokud to v červnu vůbec půjde, tak s tím budou spojená i doporučení na omezení kapacity, aby se dodržely rozestupy. Stejně tomu bude u restaurací. Tam se bude třeba obsazovat každý druhý stůl, aby lidé od sebe seděli alespoň dva metry.

Parta přátel, pokec a pivo budou v červnu.

Hrady a zámky jsou v našem materiálu od června, ale muzea, galerie a výstavy jsou už v druhé polovině května. A to proto, že u muzeí a galerií můžete definovat maximální počet lidí a udržovat rozestupy. Navíc tam většinou nebývá narváno. Vernisáže se ale pořádat nesmějí. Na památky se mohou sjet tisíce lidí, což je větší riziko. I když se omezí počet návštěvních skupin a uvnitř se budou hlídat rozestupy, tak lidé se mohou srocovat v areálu, na nádvoří, u občerstvení i toalet. To zatím nechceme.

Můžeme se bavit třeba o standardní skupině dvaceti návštěvníků. Bude tam doporučená plocha na jednoho plus povinné dvoumetrové rozestupy, s výjimkou členů jedné domácnosti. Každý zřizovatel si to musí uzpůsobit podle doporučení.

Spíš mám obavy, aby k těm místům nepřijížděly davy lidí a ti se neshromáždili venku. Protože když omezíme vnitřní kapacitu, hrozí, že se navýší ta vnější. Provozovatel si bude muset tedy zařídit systém kontroly a ideálně to regulovat už na parkovišti. Protože když to povolíme a bude hezké počasí, lidé tam pojedou ve velkém.

Stejně jako to už teď je u kadeřnictví. Ještě jsme je ani neotevřeli a lidé si už objednávají termíny. Trochu se bojíme, aby nevypukla nějaká masovka. Samozřejmě přejeme těm lidem, aby se finančně zahojili, ale je to rizikové. Samozřejmě si uvědomujeme, že virus nezastavíme, ale dokážeme zúžit ten tunel, kterým se dostává do populace. To je to řízené uvolňování.

Kadeřnice je v těsné blízkosti klienta, na vzdálenost rukou či ještě blíž a třeba hodinu na sebe z této vzdálenosti intenzivně dýchají. Proti tomu ve fitness centru se dají jednoduše dodržet dvoumetrové rozestupy a cvičit v rouškách. Každopádně tam zase nebudou šatny, sprchy a bude se prodávat pouze balené zboží, žádné freshe. Tím pádem se to dá lehce dodržet.

Ty půjdou až v další vlně, protože tam můžou děti i dospělí na sebe třeba nechtěně prskat a je to tam méně pod kontrolou. Teď prosíme lidi, aby počkali dva týdny, možná měsíc. Pokud se roztočí spirála nákazy, tak by to znamenalo čekat daleko delší dobu. A to bychom se možná bavili o tom, že z května se posuneme do června a z června na neurčito.

Pandemie v historii lidstva trvaly několik let, my se tu bavíme o uvolňování karantény už po šesti týdnech od prvního výskytu viru na našem území. Pořád máme obavu z nějakých dalších vln.