Hlavní obsah
Tehdejší prezident Donald Trump a jeho protikandidát Joe Biden před volbami v listopadu 2020 Foto: Patrick Semansky, ČTK/AP

Jak je volen americký prezident

Volba amerického prezidenta se koná jednou za čtyři roky, probíhá dvoukolově. Nejprve vždy první úterý následující po prvním listopadovém pondělí obyvatelé 50 států a Washingtonu D.C. hlasují pro volitele, kteří následně vybírají z kandidátů. Prezident je volen současně se svým vybraným viceprezidentem (označovaným jako running mate).

Tehdejší prezident Donald Trump a jeho protikandidát Joe Biden před volbami v listopadu 2020 Foto: Patrick Semansky, ČTK/AP

Reklama

Jak je volen americký prezident

V roce 2020 se volby konaly v úterý 3. listopadu. Ten den završil více než rok probíhající proces postupného výběru kandidátů na americkou hlavu státu. Funkční období zvoleného prezidenta začíná 20. ledna, jak stanovuje 20. dodatek Ústavy Spojených států amerických přijatý v roce 1933.

Ten den se koná inaugurace, na níž prezident a viceprezident skládají své sliby. Pokud 20. leden připadá na neděli, přísaha probíhá v soukromí a veřejná oslava inaugurace se uskuteční o den později.

20. ledna 2021 nastoupil do Bílého domu Demokrat Joe R. Biden Jr. jako 46. americký prezident. Viceprezidentského úřadu se chopila Kamala Harrisová jako první žena a první osoba tmavé pleti v amerických dějinách.

V listopadu 2020 porazili dvojici z Republikánské strany – úřadujícího prezidenta Donalda J. Trumpa s viceprezidentem Mikem R. Pencem. Kandidovali také představitelé tzv. třetích stran (např. Libertariánské strany či Strany zelených) a nezávislí uchazeči, ale v systému dvou velkých stran nemají téměř šanci uspět.

Kdo může být volen

O prezidentský i viceprezidentský úřad se smí ucházet lidé starší 35 let, kteří se narodili na území Spojených států a nejméně 14 let na něm i žili. Pravidlo věku a pobytu v USA nemusí být splněno v průběhu kandidatury, kandidát je však musí splnit nejpozději v den inaugurace.

Jednotlivec může být zvolen prezidentem maximálně dvakrát, nemusí se jednat o po sobě jdoucí volební období. Prezident Grover Cleveland byl v úřadě v letech 1885–1889 a 1893–1897.

Omezení zastávat funkci nanejvýš dvakrát platí od roku 1951, stanoví ho 22. dodatek ústavy. Předtím byl Franklin Delano Roosevelt jako jediný zvolen americkým prezidentem čtyřikrát (1932, 1936, 1940 a 1944).

Pokud prezident v úřadu zemře, odstoupí, je sesazen či není schopen vykonávat svou funkci, ujímá se úřadu viceprezident. Dočasný přesun funkce, a to hned dvakrát, se stal za vlády George W. Bushe po dobu lékařských zákroků. Prezidentské pravomoce si vzal zpět o několik hodin později.

K trvalému předání funkce došlo naposledy v roce 1974. Richarda M. Nixona, který rezignoval kvůli aféře Watergate, nahradil Gerald Ford. Pokud viceprezident stráví v prezidentském úřadě více než 24 měsíců, ztrácí následně jedno možné řádné zvolení prezidentem.

Nominační proces

V rámci politických stran všichni uchazeči soupeří o zisk stranické nominace. Způsob, jakým tento proces probíhá, se liší u jednotlivých stran a také v každém státě. Obvyklé jsou dvě formy – primárky (primaries) a členské schůze neboli kaukusy (caucases). V některých státech jsou pořádány i obě dvě současně. Voliči vybírají delegáty pro stranické sjezdy, kteří poté volbou nominují stranického kandidáta.

Primárky jsou standardní volby pořádané vládou příslušného státu, v některých státech smí každý volit bez ohledu na svou politickou příslušnost či nezávislost, v jiných volí pouze členové a registrovaní příznivci své strany v jejích primárkách. Kaukusy jsou soukromé stranické akce pořádané často v konferenční místnosti či školní tělocvičně, které mají složitá pravidla přesvědčování voličů.

Primárky určují, kdo jde do voleb hlavy států, kdo získá dost delegátů, kteří mu dají hlas na celostátním stranickém sjezdu (konventu). Sjezd ho oficiálně nominuje. Sjezdy dvou největších stran se nazývají Democratic National Convention a Republican National Convention a konají se v létě ve volebním roce.

Sbor volitelů 

Americké volby však nejsou přímé, takže nezáleží na absolutním počtu odevzdaných hlasů pro toho kterého kandidáta. Hillary Clintonová získala v roce 2016 o téměř 2,9 milionu více hlasů než Donald Trump, přesto se prezidentkou nestala. Rozhoduje počet volitelů.

Každý volící území má stanovený počet volitelů podle počtu obyvatel. U států tento počet odpovídá zastoupení státu v Kongresu. Nejméně lidnaté státy mají jediného člena Sněmovny reprezentantů, každý stát má dva senátory – tedy nejmenší možný počet jsou tři volitelé.

Aktuální rozdělení volitelů vychází ze sčítání lidu z roku 2020, poprvé se podle nových počtů bude volit v roce 2024.

Volitelů je celkem 538. 23. dodatek ústavy určuje, že Washington D.C. bude mít tolik volitelů, kolik by získal, pokud by byl státem, avšak ne více než má nejmenší z 50 států. Od 60. let, kdy hlavní město získalo právo volit prezidenta, vždy mělo tři volitele.

Nejvíce volitelů má Kalifornie (54) a Texas (40), nejméně Aljaška, Delaware, Severní Dakota, Jižní Dakota, Vermont, Wyoming a Washington D.C., tato území mají po třech volitelích.

Den voleb 

V úterý po prvním listopadovém pondělí se koná přímá volba členů sboru volitelů. Většina států však umožňuje tzv. brzké hlasování (early voting), hlasování ještě před dnem voleb, a rovněž hlasování poštou, přičemž některé státy vyžadují uvedení zvláštního důvodu, proč se volič osobně nedostaví do volební místnosti.

Volby se konají ve všech 50 státech a od přijetí 23. dodatku ústavy v roce 1961 rovněž i v hlavním městě Washingtonu D.C.

Nevolí se na nezačleněných územích, kterými jsou Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Guam, Portoriko a Severní Mariany. Guam však od roku 1980 pořádá neoficiální hlasování.

Kandidát, který získá ve státě nejvíce hlasů v přímé volbě volitelů, získává všechny volitele přiřazené danému státu. Pouze ve státech Maine a Nebraska se používá jiný systém. V těchto státech je přiřazen jeden volitel ke každému „kongresovému obvodu“ – obvodu, který volí svého zástupce do Sněmovny reprezentantů. V Mainu jsou takové obvody dva, v Nebrasce tři. Další dva volitele získá pro sebe kandidát s nejvíce hlasy napříč celým státem. Tak je rozložen celkový počet 4 volitelů za Maine a 5 za Nebrasku. Pro zvolení prezidentem je zapotřebí zisk nejméně 270 volitelů.

Ve Sboru volitelů již probíhají samostatně hlasování o prezidentovi a o viceprezidentovi. Neschází se všech 538 volitelů najednou, pouze ve stejný den se setkají volitelé za státy a hlavní město na vybraném místě na svém území. Následně odesílají Kongresu certifikát s výsledky hlasování. Ten je na společném hlasování sečte a oficiálně vyhlásí vítěze.

Ústava umožňuje volitelům volit i proti kandidátovi, jemuž předem přislíbili svůj případný hlas, ale většina států takové chování trestá.

Eventuální volba v Kongresu

Pokud žádný z prezidentských kandidátů nezíská pro sebe většinu Sboru volitelů (270 hlasů), volí prezidenta Sněmovna reprezentantů dle 12. dodatku ústavy. K tomu došlo naposledy v roce 1825.

Ve Sněmovně reprezentantů jsou státy zastoupeny poměrně podle počtu obyvatel, ale v této volbě hlasují představitelé státu jako celek, každý stát má jeden hlas. Volby se neúčastní Washington D.C., neboť není státem a nemá tedy žádné řádné hlasovací zastoupení v Kongresu. Volba probíhá ze tří kandidátů s nejvíce hlasy z volby ve Sboru volitelů, přítomny musí být nejméně dvě třetiny delegací států a pro zvolení je třeba zisk prosté většiny – 26 států z 50. Kandidát, který tuto většinu získá, se stává prezidentem.

Pokud ze Sboru volitelů nevzejde nový viceprezident, žádný z kandidátů tedy neobdrží absolutní většinu hlasů, vybere jej Senát. Volí mezi dvěma kandidáty s největším ziskem volitelů. Každý senátor hlasuje sám za sebe, pro zvolení je zapotřebí získat většinu – 51 hlasů ze 100.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků