Článek
Pakt o migraci a azylu je reforma Evropské unie, která mění způsob, jakým se členské státy vypořádávají s žádostmi o azyl a migraci. Vznikl jako náhrada povinných kvót na rozdělování migrantů. Evropský parlament reformu schválil v dubnu 2024, Rada EU v květnu a pakt vstoupil v účinnost 11. června 2024. Pravidla se naplno uplatňují od roku 2026, kdy končí přechodné období.
Cílem paktu je ulevit zemím na vnějších hranicích EU, jako je Itálie nebo Řecko, a rozložit odpovědnost mezi ostatní členské státy. Každý rok má být v rámci tzv. solidárního mechanismu přerozděleno alespoň 30 tisíc žadatelů o azyl. Státy, které migranty nepřijmou, mohou místo toho poskytnout finanční příspěvek ve výši 20 tisíc eur (zhruba 507 tisíc korun) za každou osobu nebo nabídnout jinou formu pomoci, například technickou podporu.
Pakt zahrnuje i další opatření: zpřísněné prověřování osob na hranicích, zrychlení azylového řízení a modernizaci společné databáze žadatelů. Tyto změny mají urychlit vyřizování žádostí a zároveň zvýšit bezpečnostní kontrolu.
Součástí systému je také možnost dočasné výjimky pro země, které jsou samy pod silným migračním tlakem. Evropská komise bude každý rok vyhodnocovat situaci členských států a navrhovat Radě EU, které země mohou být z povinné solidarity vyňaty. Rozhoduje se kvalifikovanou většinou.
Výjimka pro ČR
Vít Rakušan, ministr vnitra v letech 2021-2025, hovořil o "výjimce pro Česko" a tímto uklidňoval, když prohlásil, že díky výjimce ČR nebude platit do společného fondu solidarity nebo přijímat přerozdělené uprchlíky, protože již přijalo na 300 tisíc Ukrajinců. Žádná automatická „česká výjimka“ však neexistuje – výjimky se budou udělovat případ od případu.
Evropská komisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová skutečně veřejně uvedla, že Česká republika by mohla být od solidárních příspěvků osvobozena kvůli velkému počtu přijatých ukrajinských uprchlíků. Nejedná se však o právně závazné ujednání. Pokud by Česko výjimku nezískalo, platila by pro něj stejná povinnost jako pro ostatní členské státy.
Kdo schválil migrační pakt a kdy začne platit
Nařízení o azylu a řízení migrace (AMMR) získalo v Evropském parlamentu 322 hlasů pro, 266 proti a 31 se zdrželo. Česká reprezentace patřila k nadprůměrně kritickým: Migrační pakt odmítlo patnáct českých europoslanců z ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a ANO. Pro hlasoval Luděk Niedermayer (TOP 09) a poslankyně Radka Maxová (zvolená za ANO, později SOCDEM). Europoslankyně Dita Charanzová a Martina Dlabajová, které byly za ANO zvoleny, ale později z něj vystoupily, se zdržely. Stanislav Polčák (STAN) a dvojka Spolu Veronika Vrecionová nehlasovali. Vrecionová své hlasování dodatečně opravila na „proti“.
Rada EU migrační pakt definitivně schválila 14. května 2024, a tím byl celý balík přijat. V platnost vstoupil 11. června 2024.
Pakt nečeká na žádné další formální schválení: je to platná evropská legislativa. Po schválení následovalo dvouleté přechodné období, během kterého členské státy připravují implementaci do svých vnitrostátních právních systémů. Plně účinný bude pakt od roku 2026.
Český prezident Petr Pavel v srpnu 2025 podepsal novelu azylových zákonů, která zavádí první části paktu do české legislativy. Novela začne platit v lednu 2026. Ministerstvo vnitra mezitím připravuje nové kapacity, přijímá pracovníky a plánuje školící středisko financované z evropských peněz.
Současně se ale posílil odpor proti Migračnímu paktu. V Polsku i Česku nové vlády nebo koalice oznámily, že chtějí pakt odmítnout. Takový krok by však znamenal porušení evropské legislativy, kterou lze měnit pouze na unijní úrovni, nikoli jednostranně.
