Článek
Pakt o migraci a azylu je reforma Evropské unie, která mění způsob, jakým se členské státy vypořádávají s žádostmi o azyl a migraci. Vznikl jako náhrada povinných kvót na rozdělování migrantů. Evropský parlament reformu schválil v dubnu 2024, Rada EU v květnu a pakt vstoupil v účinnost 11. června 2024.
Přechodné období, během něhož budou členské státy pakt prakticky uvádět do praxe, bylo stanoveno do poloviny roku 2026.
První bilanční zprávu Evropské komise k migračnímu paktu
- EU zahájila první „roční cyklus řízení migrace“. Podle dat Komise klesl počet nelegálních vstupů na vnější hranici EU mezi červencem 2024 a červnem 2025 zhruba o třetinu.
- Komise určila Itálii, Španělsko, Řecko a Kypr jako země pod silným tlakem, které budou mít nárok na přístup k penězům z fondu solidarity od začátku platnosti paktu v roce 2026
- Šest států – včetně Česka – může žádat o dočasnou výjimku z finančních příspěvků kvůli vysokému počtu přijatých Ukrajinců. Výjimka však není automatická a rozhoduje se každý rok zvlášť.
- Politický odpor roste: Polsko a Maďarsko pakt nahlas odmítají, další vlády ho zpochybňují. Brusel ale trvá na tom, že jde o závaznou legislativu a jednostranné odmítnutí není právně možné.
Cílem paktu je ulevit zemím na vnějších hranicích EU, jako je Itálie nebo Řecko, a rozložit odpovědnost mezi ostatní členské státy. Každý rok má být v rámci tzv. solidárního mechanismu přerozděleno alespoň 30 tisíc žadatelů o azyl. Státy, které migranty nepřijmou, mohou místo toho poskytnout finanční příspěvek ve výši 20 tisíc eur (zhruba 507 tisíc korun) za každou osobu nebo nabídnout jinou formu pomoci, například technickou podporu.
Pakt zahrnuje i další opatření: zpřísněné prověřování osob na hranicích, zrychlení azylového řízení a modernizaci společné databáze žadatelů. Tyto změny mají urychlit vyřizování žádostí a zároveň zvýšit bezpečnostní kontrolu.
Součástí systému je také možnost dočasné výjimky pro země, které jsou samy pod silným migračním tlakem. Evropská komise bude každý rok vyhodnocovat situaci členských států a navrhovat Radě EU, které země mohou být z povinné solidarity vyňaty. Rozhoduje se kvalifikovanou většinou.
