Benjamin Netanjahu

Předseda pravicového bloku Likud a nejdéle sloužící izraelský premiér Benjamin Netanjahu (* 21. října 1949) patří mezi přední izraelské politiky posledních 25 let. Zastával post ministra financí a také premiéra. Tím byl Bibi, jak se mu přezdívá, v letech 1996 až 1999, pak 2009 až 2021.

Netanjahu je známý tvrdým postojem proti Palestincům. Opakovaně odmítal vznik samostatného palestinského státu a navrhoval pro Palestince jen širokou autonomii. Strana Likud v roce 2002 hlasovala proti vzniku palestinského státu. Netanjahu se stavěl zejména proti tomu, aby Palestinci měli vlastní ozbrojené složky. I poté, co usedl podruhé do křesla předsedy vlády, vyjadřoval se velmi vágně ohledně samostatného palestinského státu.

Netanjahu už v devadesátých letech odmítal uznat uzavřené dohody a nechtěl jednat s předsedou palestinské samosprávy Járisem Arafatem. Tehdy také vyzýval židovské osadníky, aby své osady rozšiřovali. Když se Izrael stahoval v roce 2005 z pásma Gazy, Netanjahu varoval, že to bude mít špatné dopady na bezpečnostní situaci Izraele a na protest opustil post ministra financí.

Benjamin Netanjahu za šestidenní války sloužil v elitní armádní jednotce. V roce 1972 se účastnil úspěšné operace proti palestinským teroristům, kteří unesli letadlo společnosti Sabena. Při operaci, kdy se podařilo rukojmí zachránit, byl zraněn. Jeho nejstarší bratr Joni padl jako velitel tajné operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě.

Po opuštění armády studoval v USA na massachusettském technologickém institutu a na Harvardské univerzitě. Od roku 1982 působil v diplomatických službách, do roku 1984 byl generálním konzulem v USA. V letech 1984 - 1988 byl velvyslancem Izraele při OSN.

Poté vstoupil do pravicového bloku Likud, který poprvé vedl v roku 1993. V čele státu Izrael stál poprvní v letech 1996 až 1999, a to jako nejmladší premiér v historii země. V předčasných volbách, které v roce 1999 vypsal, však jeho strana utrpěla drtivou porážku. Likud získal jen 17 procent hlasů a Netanjahu v přímé volbě premiéra prohrál s Ehudem Barakem ze Strany práce. Netanjahu poté opustil křeslo předsedy Likudu a načas odešel z politiky.

Na začátku roku 2003 zvítězila strana Likud v předčasných parlamentních volbách a Netanjahu obsadil post ministra financí. Za jeho vlády se podařilo výrazně pozvednout ekonomiku Izraele, která za tři roky vzrostla z růstu kolem 1 % na 4,2 %.

O dva roky později post ministra na protest proti stahování Izraele z pásma Gazy opustil.

V prosinci 2005 se stal předsedou strany Likud, ta ale utrpěla ve volbách porážku a Netanjahu se postavil do čela opozice. Ve volbách v roce 2009 byl jako předseda strany automaticky kandidátem. Ve volbách skončil až na druhém místě, prezident Šimon Peres ho ale i přesto pověřil sestavením vlády. Poprvé v historii Izraele tak vládu nesestavoval předseda vítězné strany.

V roce 2012 byly kvůli vládní krizi opět vyhlášeny předčasné volby na následující rok. Likud se dohodla společně s Jisra'el bejtejnu na volební alianci, společně získala 31 poslaneckých mandátů a volby vyhrála.

V následujících letech ve vládě docházelo ke sporům o prosazovanou politiku, což vedlo k tomu, že v prosinci 2014 Netanjahu odvolal ministra financí a ministryni spravedlnosti. Prosadil si rozpuštění parlamentu a další předčasné volby. Navzdory předvolebním průzkumům Likud opět zvítězil a stal se nejsilnějším uskupením v Knesetu.

V dalších volbách v roce 2019 měl situaci těžší. Ještě během sčítání to vypadalo, že z voleb odejde poražen svým oponentem Benny Gantzem a jeho stranou Modrá a bílá. Nakonec ale těsně zvítězil. Pokud se mu podaří sestavit vládu, bude to už jeho pátý mandát a stane se nejdéle sloužícím izraelským premiérem v dějinách státu.

Největší Netanjahuovou aférou byla Bibi-gate v roce 1997, při níž mělo dojít k politickému obchodu, který umožnil podporu vlády ultraortodoxní stranou Šas. Po nátlaku šéfa Šasu jmenoval Arieho Deriho z této strany generálním prokurátorem, Derimu přitom hrozilo obvinění ze zpronevěry.

Policie proto doporučila obvinit i samotného Netanjahua. Ten tehdy uznal chyby, ale popřel, že by se dopustil trestného činu.

Neuspěla ani jím nařízená tajná operace, jejímž cílem bylo v roce 1997 otrávit exilového předsedu hnutí Hamás Chálida Mišála, jenž žil v jordánském Ammánu. Agenti byli zadrženi jordánskou policií, Mišálovi musel být dán protijed a Izrael musel výměnou za své agenty propustit duchovního vůdce Hamásu Ahmada Jasína a desítky dalších teroristů.

Za další velmi kontroverzní krok Netanjahuovy vlády se pokládá výstavba projektu židovského sídliště na jihu Jeruzaléma, což vyvolalo protesty mezi palestinskými Araby a odsouzení ve světě.

Netanjahu se vždy stavěl proti íránskému jadernému programu, o kterém v roce 2009 řekl, že je největší existenční hrozbou pro Izrael. V roce 2015 nicméně unikla hodnocení íránského nukleárního programu izraelskou tajnou službou z tohoto období, o nichž Netanjahu věděl a které ukazují, že ohledně hrozby íránských nukleárních zbraní Netanjahu vědomě lhal.

Téhož roku se na něj snesla ostrá kritika historiků a představitelů Izraele a Palestiny, když Netanjahu na sionistickém kongresu prohlásil, že za holokaust nese vinu palestinský jeruzalémský muftí (sunitský duchovní vůdce) Hadždž Amín al-Husajní, který se v listopadu 1941 setkal s Adolfem Hitlerem. „Al-Husejní letěl do Berlína, šel k Hitlerovi a řekl: „Pokud je vyženeš, tak všichni přijdou sem (do Palestiny).“ A on (Hitler) se zeptal: „Tak co s nimi mám udělat?“ Na to (al-Husajní) řekl: „Spal je!“, prohlásil ve svém projevu Netanjahu.

Také v roce 2018 se na Netanjahua opět upřela pozornost, tentokrát kvůli korupční kauze. Premiér měl podle izraelské policie přijímat dary od hollywoodského producenta Arnona Milchana a australského miliardáře Jamese Packera.

Netanjahua měl také brát úplatky ve výši přes 280 tisíc dolarů. Podle listu Ha’arec měl výměnou za dary prosazoval zákon, v jehož důsledku nemusí Izraelci, kteří se vrátí z ciziny, platit deset let daně. Netanjahua se také údajně tajně domlouval s vydavatelem deníku Jediot Achronot, aby se o něm psalo příznivě výměnou za to, že omezí konkurenci jiných médií.

Izraelská vláda tlačila na premiéra, aby ze svého postu odstoupil poté, co policie doporučila prokuratuře, aby vůči němu vznesla obžalobu pro podezření z korupce a zneužití moci. Netanjahu všechna obvinění popřel a post premiéra odmítl opustit.

Netanjahu také opakovaně čelil vyšetřování, že se se svou ženou Sárou nechával dary, které byly určeny státu, případně služby, které využíval soukromě, vykázal na účet státu.

Některá z obvinění byla stažena, v jiných byla doporučena obžaloba.