Hlavní obsah
Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč Foto: Profimedia.cz

Oranžová revoluce na sklonku roku 2004 v Kyjevě vypukla naplno a jméno Viktora Janukovyče poprvé obsadilo přední stránky světových novin. Tehdy málo známý premiér 45miliónové Ukrajiny sice druhé kolo prezidentských voleb těsně vyhrál, ale kvůli obviněním z machinací a podvodů se hlasování opakovalo. U „reparátu“ šéf Strany regionů těsně podlehl Viktoru Juščenkovi a na svou hvězdnou chvilku si musel počkat dalších pět let.

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč Foto: Profimedia.cz
Viktor Janukovyč

Viktor Ferdorovyč Janukovyč se narodil 9. července 1950 ve městě Jenakijeve ve východní, průmyslové části tehdejší Ukrajinské SSR. Jeho otec byl strojvedoucí a matka, zdravotní sestra, zemřela pouhé dva roky po Viktorově narození.

Janukovyč o svém dětství nikdy příliš nemluvil, při jedné z debat s někdejším gruzínským prezidentem Eduardem Ševardnadzem však přiznal, že jej vychovával muž gruzínského původu, čímž však nemyslel svého biologického otce. „Janukovyč mi dříve sám řekl, že jej vychoval muž gruzínského původu, který mu pomohl postavit se na nohy,“ prohlásil koncem ledna 2010 Ševardnadze.

Janukovyč s ruským prezidentem Dmitrijem Medvěděvem

Foto: Profimedia.cz

Dvakrát v cele

Možná i nedostatečné rodinné zázemí přivedlo dospívajícího Viktora na šikmou plochu. Připojil se k pouličním gangům a už ve svých 17 letech byl odsouzen ke třem letům vězení za spoluúčast na loupeži. Vězení opustil za dobré chování předčasně po sedmi měsících.

Podruhé se Janukovyč dostal do křížku se zákonem v roce 1970, kdy za způsobení újmy na zdraví střední závažnosti dostal dva roky.

Roku 1978 však Doněcký oblastní soud rozsudky zrušil poté, co se na něj s touto žádostí obrátil bývalý kosmonaut a tehdejší poslanec Nejvyššího sovětu SSSR Heorhij Berehovyj.

V roce 1980 pak Janukovyč dokončil obor inženýr-mechanik na polytechnice v Doněcku, o dvacet let později si pak vzdělání doplnil o diplom z mezinárodního práva.

Z mechanika premiérem

Svou pracovní kariéru budoucí ukrajinský prezident zahájil na dělnických pozicích, působil jako autoelektrikář nebo mechanik. V devadesátých letech se poprvé dostal na významná místa v administrativě Doněcké oblasti. Od té chvíle začala jeho politická hvězda strmě stoupat. Mezi lety 1996 a 2002 stál v čele Doněcké oblasti, v roce 2002 se za prezidenta Leonida Kučmy stal premiérem.

O dva roky později už coby předseda Strany regionů kandidoval na post hlavy státu. Do druhého kola postoupil se svým hlavním rivalem, prozápadně orientovaným Viktorem Juščenkem. Porazil jej sice o necelá tři procenta, ale hlasování provázela řada nesrovnalostí. Janukovyče jako vítěze voleb sice okamžitě uznalo Rusko, USA a Evropská unie to však odmítly.

Janukovyč s Viktorem Juščenkem

Foto: Profimedia.cz

Ulice naplnily tisíce příznivců prozápadní opozice, kterou tehdy představovali především expremiér Juščenko a nastávající předsedkyně vlády Julija Tymošenková. Pod mezinárodním i vnitřním tlakem bylo vypsáno nové druhé kolo, které tentokrát těsně vyhrál Juščenko.

Po prohře Janukovyč odešel z čela vlády.

Kromě srpna 2006 až listopadu 2007, kdy opět předsedal kabinetu, setrvával Janukovyč v opozici a sbíral cenné politické body, které jej počátkem roku 2010 vynesly až na nevyšší post v zemi.

Hlava Ukrajiny

V prezidentské volební kampani Janukovyč mimo jiné sliboval vyváženou politiku vůči Západu i Východu a nápravu zamrzlých vztahů s Ruskem. Právě obnova spolupráce s Moskvou se stala nejvýraznějším rysem Janukovyčovy zahraniční politiky.

Kormidlo zahraniční politiky nová hlava státu otočila skutečně přívětivým kursem k Rusku. Výměnu prodloužení pronájmu přístavu Sevastopol pro ruskou Černomořskou flotilu do roku 2042 za dlouhodobou slevu na ruský plyn považovala opozice v čele s Tymošenkovou za „výprodej národních zájmů“.

V roce 2010 ale samotná Tymošenková skončila ve vězení kvůli zneužití pravomocí, když jako premiérka podle soudu vyjednala pro Ukrajinu nevýhodnou smlouvu o dodávkách ruského plynu. Tymošenková prohlašovala, že obvinění je účelové a jedná se o politickou pomstu Janukovyče. Její odsouzení zdvihlo zatím jen menší vlnu protivládních protestů.

Ta větší přišla na přelomu listopadu a prosince 2013 poté, co Janukovyč naposledy odvolal svůj podpis pod avizovanou asociační dohodou s Evropskou unií. Prezident podlehl silnému tlaku Ruska, které nepřímo hrozilo ekonomickými postihy. EU však nepřišla s dostatečnou finanční nabídkou pro zemi s vážnými ekonomickými problémy.

Po odvolání podpisu začaly masové demonstrace v západní části Ukrajiny a především v Kyjevě. Neutichly ani po nasazení zásahových jednotek a prvních násilnostech. Situace se vyhrotila v únoru 2014, kdy se u hlavního kyjevského náměstí Nezávislosti objevili snajpři. Zemřelo osm desítek lidí.

Janukovyč se ocitl pod silným tlakem a nakonec souhlasil s dohodou naplňující hlavní požadavky opozice - vypsání předčasných voleb a návrat k ústavě z roku 2004, která omezí prezidentské pravomoci. Protivládním demonstrantům už ale takový ústupek nestačil, žádali okamžitý odchod zdiskreditovaného prezidenta, jehož vzápětí zbavil funkcí parlament, kde převzala opozice iniciativu. Dramatické chvíle vyvrcholily Janukovyčovým útěkem do Ruska.

Dne 24. ledna 2019 byl ukrajinským soudem v jeho nepřítomnosti odsouzen ke 13 letům vězení za vlastizradu a napomáhání při vedení války proti Ukrajině.

Rodina

Janukovyčova bývalá manželka Ljudmila Olexandrivna (*1949) je již v penzi. Starší syn Olexandr (*1973) se stal zubařem, mladší Viktor (*1981) se vydal ve stopách svého otce a zastupuje Stranu regionů v parlamentních lavicích. Od roku 2006 do roku 2014 byl Viktor členem ukrajinského parlamentu. Od obou synů se Janukovyč dočkal tří vnoučat. V roce 2015 rodinu potkala trágédie- mladší syn Viktor se 20. března 2015 utopil v Bajkale poté, co se propadl led pod autem, které řídil. V únoru 2017 se Janukovyč přiznal, že se s manželkou Ljudmilou po 45 letech rozvedl.

Viktor Janukovyč s manželkou Ljudmilou

Foto: Profimedia.cz

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků