Švédsko

Švédsko, které si od počátku dvacátého století zachovává neutralitu, patří k nejvyspělejším státům Evropy. Je hlavním producentem železa a oceli, také je známý jako výrobce nábytku. Většinu země pokrývají lesy, značnou část zabírají jezera a množství řek. Švédsko je oblíbenou zemí imigrantů a je známé svým štědrým sociálním systémem.

Švédské království (Konungariket Sverige), které patří mezi největší evropské země, leží na Skandinávském poloostrově, mezi Norskem a Finskem. K jeho celkové rozloze, jež činí bezmála 450 tisíc čtverečních kilometrů, patří kromě pevninské části také množství různě velkých ostrovů. Největšími z nich jsou Gotland a Öland, ležící poblíž jižního pobřeží.

Životní úroveň obyvatelstva patří k nejvyšším na světě. Stát svým občanům navíc zajišťuje nezvykle velkorysé sociální jistoty. Švédský sociální systém je považován za nejštědřejší na světě. Téměř veškerá péče je bezplatná. Navíc se země může pochlubit velmi kvalitním zdravotnickým systémem.

Hlavní a zároveň největší město Stockholm se rozkládá na celkem čtrnácti ostrůvcích mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem. Právě pro tyto své vlastnosti se metropoli často přezdívá Benátky severu. Počet obyvatel vlastního města se pohybuje kolem osmi set tisíc, i s přilehlými oblastmi a předměstími je to ale přibližně dvojnásobek. Dalšími významnými sídly jsou Göteborg, Malmö nebo Uppsala, kde se nachází jedna z nejstarších světových univerzit, na níž učil například i Jan Amos Komenský.

Většina země, zejména její severní část, je porostlá lesy (tvoří až 70 procent celkové plochy). Jih je zase charakteristický velkým množstvím ledovcových jezer, spadajících do Baltské jezerní plošiny. Přibližně sedm procent rozlohy státu zaujímají vodní plochy. Největším jezerem je Vanern s plochou pět a půl tisíce kilometrů čtverečních, nejhlubším Vattern, jehož dno leží 119 metrů pod hladinou. Na jihu se rovněž nachází rozsáhlá rašeliniště.

Na východě zemi obtéká Baltské moře a vody Botnického zálivu. Skalnaté pobřeží je velmi členité a u břehů se nachází plno menších ostrůvků. Při západní hranici leží výrazné Skandinávské pohoří, které zemi odděluje od Norska. Jeho součástí je také nejvyšší vrchol Kebnekaise (2111 m. n. m.). Směrem k východu přibývá nížin, kterých je většina. Divokou přírodu pak dokresluje množství prudkých řek s řadou peřejí a vodopádů. Nejdelším tokem je Tornealvrn (410 km). Řeky ve Švédsku slouží nejen k výrobě energie, ale využívají se také pro plavení dřeva.

Největší ze skandinávských zemí se dělí na tři klimatické oblasti. Na severu, kde se rozkládají tundry, převládá subarktické podnebí ovlivňované Severním ledovým oceánem, ve vlhkém středu je podnebí typicky mírné a charakter klimatu jižní části určuje moře. Obecně je ale Švédské podnebí mírnější a teplejší než v jiných oblastech s podobnou polohou. Za to může především teplý Golfský proud. Dokladem jsou i průměrné teploty - v létě se pohybují kolem 17° Celsia, v zimě kolem -3° Celsia.

Přibližně patnáct procent Švédska leží za Severním polárním kruhem. V těchto oblastech se střídá polární noc s polárním dnem, kdy slunce buďto v zimě několik dní vůbec nevyjde, nebo naopak v létě nezapadne.

Ve Švédsku žije přes deset milionů obyvatel, což je na zemi jeho rozměrů poměrně nízké číslo. Na jeden kilometr čtvereční v průměru připadá pouhých 23 obyvatel (v České republice 130). Naprostá většina lidí se sdružuje na jihu země, kde leží téměř všechna významná sídla. Jen ve Stockholmu žije šestina z celkového počtu obyvatel. Naopak na chladnějším a méně přístupném severu se nacházejí rozlehlé oblasti, jež jsou prakticky nedotčené člověkem.

Švédsko je zemí s vysokou životní úrovní. Jeho občané se v průměru dožívají jednaosmdesáti let, což jej řadí na čtrnáctou příčku ve světě a šestou v Evropě. Švédové jsou také evropskými rekordmany v konzumaci zmrzliny.

Devadesát procent občanů se hlásí k švédské národnosti. Jsou zde však také dvě původní menšiny, kterými jsou Finové a Laponci neboli Sámové. Posledně jmenovaných je několik tisíc, hovoří svými vlastními jazyky a někteří z nich se dosud živí tradičním chovem polodivokých sobů.

Díky až neobvyklé vstřícnosti k imigrantům je Švédsko silně multikulturní. Cizinci zde mají nejlepší životní podmínky v celé EU a mají tu podle odborníků nejsnazší přístup na pracovní trh. Země tří korunek je také jedinou evropskou zemí, kde mají děti imigrantů ze zákona nárok na hodiny mateřského jazyka na základních a středních školách.

Imigrace se projevila na výrazném nárustu obyvatelstva země v posledních letech. Počet cizinců v roce 2018 dosáhl jednoho milionu, jedná se o dvojnásobek oproti roku 2010. Další milion cizinců pak nosí švédské občanství, dohromady se tak každý pátý Švéd se narodil v jiné zemi. Nejvíce z nich pocházelo ze zemí bývalé Jugoslávie, Sýrie, Finska, Iráku, Polska, Íránu, Somálska, Německa a Turecka.

Z historických skutečností vyplývá, že většina obyvatel, konkrétně 66 procent, se hlásí k luteránství. Sedm procent vyznává islám a jen čtyři procenta se hlásí k římskokatolické církvi.

K prvnímu osídlení Švédska neexistuje dostatek informací, ale podařilo se prokázat přítomnost pravěkých lovců z doby kamenné. Autentické zápisy z prvního století našeho letopočtu dokazují existenci několika silných kmenů. Za prvopočátek státu se většinou označuje období, kdy se sjednotily rody Švédů a Gótů.

Přibližně v sedmém století začali poloostrov ovládat Vikingové. Bojovné etnikum v zemi rozvíjelo svéráznou pohanskou kulturu a navíc postupně expandovalo do celé Evropy. Tři větve Vikingů prozkoumaly nejen břehy Starého kontinentu, ale dostaly se také na Blízký východ, do Ruska a pravděpodobně jako první stanuly na americkém kontinentu. Jejich éra skončila přijetím křesťanství na začátku nového tisíciletí.

V té době došlo také ke sjednocení země pod vládou krále Olafa Skottkonunga. Součástí se stalo i Finsko. Následovalo však období nestability a střídání vlád, v roce 1349 zemi navíc postihla silná morová epidemie. Na sklonku století pak došlo k vytvoření takzvané Kalmarské unie, což byl sjednocený útvar Švédska, Dánska a Norska. Celek se pak po několik let dobyvačnou politikou snažil konkurovat silnému spolku severoněmeckých obchodních měst Hanza.

V roce 1523 se Švédsko ze spolku odpojilo a nastartovalo novou éru s nástupem dynastie Vasovců, jejímž zakladatelem byl Gustav I. Vasa. K tomuto roku se datuje vznik novodobého státu. Dynastie v zemi vládla dvě stě let a jejímu zakladateli se dodnes říká Otec národa.

V sedmnáctém století sehrálo Švédsko významnou roli ve třicetileté válce. Pod vládou krále Gustava Adolfa se zemi podařilo vyváznout z konfliktu vítězně a ještě na něm zbohatnout. Severští žoldáci si například odvezli kořist z pražských sbírek císaře Rudolfa II., včetně slavného Codex gigas - Ďáblovy bible. Po válce se ze Švédska stala evropská velmoc, která se navíc dočkala i územního rozmachu.

V následujících letech však Švédsko vinou válek postupně přicházelo o své postavení i dobytá území, mimo jiné Finsko. V roce 1814 bylo připojeno Norsko, ale personální unie roku 1905 skončila. V devatenáctém století se ovšem Švédska značně dotkla průmyslová revoluce a vymrštila zemi do stabilních ekonomických pozic.

Zásluhu na tom měla řada dodnes významných vědců, kterými byli například Anders Celsius, tvůrce teplotní stupnice, Carl von Linné, průkopník v oboru biologie, nebo Alfred Nobel, vynálezce dynamitu.

V obou světových válkách zůstalo Švédsko neutrální a neangažovalo se ani ve studené válce. Rovněž není členem Severoatlantické aliance ani jiných vojenských uskupení. Od roku 1946 je však členem Organizace spojených národů.

Švédsko je dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je král, který má ovšem pouze reprezentativní funkci. V současnosti tuto funkci zastává Carl XVI. Gustaf, po něm by měla na trůn usednout jeho prvorozená dcera Victoria. V roce 1980 bylo totiž zavedeno nástupnické právo pro ženy.

Legislativní moc má v rukou parlament (Riksdag), který je jednokomorový a čítá 349 poslanců. Ti jsou voleni v přímých volbách, a to na dobu čtyř let.

V roce 1912 Švédsko vyhlásilo neutralitu, podobně jako například Švýcarská konfederace. V případě Seveřanů jde však pouze o deklarovaný postoj a nikoli o právně podchycenou vyhlášku.

Ačkoli si však Švédské království udržuje značnou míru nezávislosti, v roce 1995 vstoupilo do Evropské unie. K přijetí eura se ale nemá, v roce 2003 jej lidé odmítli v referendu a ponechali si švédskou korunu.

Ekonomika země patří dlouhodobě k nejvyspělejším. Může za to jednak dlouhá tradice svobodného podnikání a jednak liberální ekonomické podmínky. V pořadí evropských zemí podle hrubého domácího produktu figuruje v první patnáctce. Podle Transparency International je Švédsko čtvrtou zemí s nejnižší mírou korupce.

Úspěch tamní ekonomiky tkví především v dostatku přírodních zdrojů. Více jak polovina celkové průmyslové výroby spočívá ve zpracování dřeva nebo železné rudy. Právě strojírenský a dřevozpracující průmysl je pro Švédsko určující. Mezi nejznámější firmy patří například SAAB, Volvo, Husqvarna nebo IKEA. Dalšími významnými obory jsou elektrotechnika, kovovýroba, potravinářství a chemie. Známé je též švédské sklo a keramika.

Čtyřicet sedm procent elektrické energie se vyrábí v hydroelektrárnách. To je o dvě procenta více než v elektrárnách jaderných.

Zemědělství se daří zejména na jihu a ve středu země. Orná půda tvoří přibližně jen asi osm procent celkové rozlohy a pastviny dvě procenta. I tak ale produkce dokáže z velké části pokrýt spotřebu obyvatel.