Tání švédských ledovců přepisuje mapy. Jen loni jich zmizelo osm

Odborníci ze švédské výzkumné stanice Tarfala, ležící přibližně 100 kilometrů západně od Kiruny a nedaleko nejvyšší hory Kebnekaise, monitorují místní ledovce už řadu let. Jsou tak přímými svědky jejich rychlého odtávání.

Ve Švédsku se před rokem 2024 nacházelo 277 ledovců. Jen během loňského roku však osm z nich zcela zmizelo. Informaci přinesla agentura AFP s odkazem na vědce ze stanice Tarfala provozované Stockholmskou univerzitou.

„Když jsme se na začátku roku sešli, abychom určili, kdy ledovce v loňském roce dosáhly nejnižšího stavu, na satelitních snímcích jsme nemohli najít osm z nich. Nejprve jsme si mysleli, že jsme udělali chybu nebo že nám něco uniklo,“ řekla profesorka glaciologie a ředitelka stanice Nina Kirchnerová.

Podle ní se jedná o první masy ledu, které byly z mapy Švédska vymazány, minimálně od zavedení satelitních snímků s vysokým rozlišením okolo roku 2000. Mezi těmito ledovci byl i nejsevernější Cunujokeln v národním parku Vadvetjåkka.

Rok 2024 byl nejteplejším v historii měření globálních teplot. V arktické oblasti byla teplotní anomálie nejvyšší. Ve Skandinávii roztálo v průměru přibližně 1,8 metru z každého ledovce. To je alarmující tempo, které překonalo veškerá historická data.

V roce 2025 je úplné roztání některého ze švédských ledovců nepravděpodobné díky silnému sněžení v zimě. Kirchnerová však varuje, že to nesmí vyvolat falešný dojem, že šlo o ojedinělý jev.

Podle vědců bylo zmizení osmi ledovců výsledkem dlouhodobého trendu jejich tání. Aktuálně je v ohrožení své existence dalších třicet. Glaciologové navíc předpokládají, že při současném tempu do konce 21. století roztají zhruba čtyři z pěti ledovců ve Švédsku.

Zajímavé změny se odehrávají také na nejvyšší hoře Švédska Kebnekaise. Hora má dva vrcholy, přičemž zaledněný jižní vrchol byl ještě před pár lety vyšší. Během posledního půlstoletí se však v důsledku tání ledovce snížil o téměř 30 metrů, takže vyšším se stal severní vrchol.

Tání ledovců tak doslova přepisuje mapy i geografické učebnice.

Přestože je tání ledovců přirozenou součástí klimatického cyklu Země, jeho současná rychlost je bezprecedentní a příliš vysoká na to, aby se ekosystémy dokázaly přizpůsobit.

„Zmizelé ledovce se za našeho života nevrátí, a už vůbec ne, pokud bude globální oteplování pokračovat. Budou další horká léta a my se musíme připravit na to, že se tento jev bude opakovat,“ dodala Kirchnerová.

Podle Světové meteorologické organizace (WMO) pochází přibližně 70 procent sladké vody na planetě z ledu a sněhu. Je důležitým zdrojem zemědělství, průmyslu, výroby energie a dodávek pitné vody. Na vodě z ledovců jsou rovněž závislé některé křehké ekosystémy.

V neposlední řadě obsahují drahocenné klimatické a geologické záznamy o historii naší planety. Jejich tání tak neohrožuje pouze lidské životy a globální biodiverzitu, ale může také smazat jeden z našich nejcennějších archivů.