Robert Fico

Robert Fico je slovenský politik a zakladatel politické strany Směr – sociální demokracie. Za svou politickou kariéru si vyzkoušel mimo jiné post předsedy vlády Slovenské republiky.

Ačkoliv byl opozicí označován za populistu a demagoga, dlouhou dobu se zdálo, že je jeho pozice neotřesitelná. V březnu 2018 však musel opustit post předsedy vlády po vraždě novináře Jána Kuciaka. Předvolební průzkumy ale staví jeho stranu do role favorita.

Fico se narodil 15. září 1964 v Topoľčanech. Vystudoval práva a v politice se začal pohybovat hned po pádu komunistického režimu. Už předtím byl členem Komunistické strany Slovenska, která se v roce 1990 přetransformovala na Stranu demokratické levice (SDL). V ní působil až do roku 1999, kdy založil stranu Směr-sociální demokracie.

Před rokem 1989 Fico pracoval na slovenském ministerstvu spravedlnosti. Od roku 1994 zastupoval Slovensko před Evropskou komisí pro lidská práva a následně před Evropským soudem pro lidská práva.

Jako poslanec SDL otevřeně kritizoval nedemokratické praktiky vlády Vladimíra Mečiara. Po parlamentních volbách v roce 1998, kdy vládu sestavila protimečiarovská koalice, neobsadil Fico žádnou významnou funkci a otevřeně kritizoval vládní koalici se Stranou maďarské koalice. O té tvrdil, že se pokouší otevírat problematiku poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše.

Jako nejpopulárnější politik SDL, který ovšem nedostal ministerský post, v roce 1999 ze strany vystoupil a s podporou podnikatelských kruhů založil stranu Směr. Ficovi se podařilo postupně sjednotit slovenskou levici. V roce 2005 strana Směr pohltila i původní SDL. Po sjednocení se Sociálnědemokratickou stranou Slovenska, jejímž členem byl na konci života i Alexander Dubček, se název strany změnil na Směr-sociální demokracie. „Za svůj největší úspěch považuji sjednocení slovenské levice,“ říká s odstupem Fico.

Ve volbách v roce 2002 ovšem jeho strana skončila až na třetím místě. Fico neskrýval zklamání z toho, že zůstane v opozici.

Druhá vláda Mikuláše Dzurindy se pustila do nutných, ale nepopulárních ekonomických reforem. Fico kritizoval především krácení sociálních dávek, odebrání dávek některým invalidům a zavedení poplatků ve zdravotnictví. V roce 2004 však podpořil vstup Slovenska do Evropské unie.

Dzurindova koalice přes úspěchy ekonomických reforem ztrácela podporu obyvatelstva a popularita strany Směr-sociální demokracie rostla. V roce 2006 suverénním způsobem vyhrála volby a Fico mohl sestavit vládu. Zahájil jednání se všemi stranami, které překročily pětiprocentní práh potřebný pro vstup do parlamentu. Nakonec si jako koaliční partnery vybral Vladimíra Mečiara, jehož politiku v minulosti ostře kritizoval, a kontroverzního šéfa slovenských nacionalistů Jána Slotu.

Tato kombinace vyvolala ostrou kritiku v zahraničí a straně Směr-sociální demokracie bylo dočasně pozastaveno členství ve Straně evropských socialistů. Účastí Slovenské národní stany (SNS) ve vládě se zhoršily vztahy Slovenska s Maďarskem. SNS dostala na základě koaliční smlouvy například resort školství, jehož některé zásahy považovali Maďaři žijící na jihu Slovenska za omezení práv národnostních menšin.

Ficova strana však zůstávala populární, mimo jiné díky tomu, že zrušila poplatky u lékaře a učinila další populární kroky v sociální oblasti. Začátkem roku 2009 Fico dokázal Slováky přesvědčit o výhodě zavedení eura a následně dobře zvládl tzv. plynovou krizi.

Vůči Mečiarovi i Slotovi se Fico ukázal jako tvrdý šéf a některé chyby jim v průběhu společného vládnutí neodpustil. Po aférách neváhal odvolat několik ministrů.

Kromě toho, že od koaličních partnerů přejal protimaďarskou rétoriku, vedl Fico válku i s novináři. V březnu 2008 vyšly na Slovensku deníky s prázdnými titulními stranami. Vydavatelé a novináři tak protestovali proti připravenému tiskovému zákonu, na jehož základě musí redakce zveřejňovat reakce nespokojených čtenářů na pravdivá i nepravdivá tvrzení. Pokud to redakce odmítne, hrozila jí pokuta od 50 do 150 tisíc slovenských korun. Hned v první den platnosti zákona 1. června toho využila Mečiarova strana HZDS, které se nelíbil komentář v deníku SME.

V září 2009 zažaloval SME Fico kvůli své karikatuře. Fico na ní sedí u lékaře, který na základě rentgenového snímku konstatuje, že nemá páteř. Fico argumentoval, že si SME dělá legraci z jeho zdravotních potíží.

Stejnému deníku jistě Fico nezapomene zveřejnění staršího a tajně pořízeného audiozáznamu, na němž se předseda Směru chlubí, že utajení sponzoři nalili do strany mimo oficiálního účetnictví minimálně 75 milionů korun. Fico na záznamu dodává, že peníze zajistil on sám.

SME audio zveřejnil dva dny před volbami v roce 2010. Pár dní před tím informoval o 17 tisících eur, které z premiérské rezervy na nepředvídatelné situace dostala fitnessmodelka Eva Martinková. Peníze využila i na úpravu nehtů a kadeřnici před mistrovstvím světa.

Ačkoli ve volbách v červnu 2010 získal Ficův Směr suverénně nejvíce hlasů, a to 35 procent, partnery pro většinovou vládu nenašel. Slotova strana získala pouze pět procent hlasů a Mečiarova HZDS se do parlamentu vůbec nedostala.

Prezident Ivan Gašparovič dal podle ústavního zvyku Ficovi šanci jednat o ustavení vlády jako první. Podle očekávání to ale Ficovi nepomohlo a on do stanovené lhůty k partnerství nikoho nepřesvědčil. Naopak se již na koalici dohodla čtveřice pravicových a středových stran s tím, že budoucí premiérkou by měla být Iveta Radičová z SDKU.

Fico tak jen o několik týdnů následoval do opozice svého českého spojence Jiřího Paroubka, jehož sociální demokraté rovněž ve volbách zvítězili, ale partnery pro většinovou koalici neměli. Na rozdíl od Paroubka ale Fico z vedení strany po neúspěchu neodstoupil.

Po předčasných parlamentních volbách v roce 2012, ve kterých strana Směr-SD zvítězila ještě s výraznějším odstupem od ostatních stran než ve volbách minulých, sestavila vládu opět v čele s Robertem Ficem. Tomu se tak podařilo vytvořit vládu, ve které zasedli pouze členové Směru a nestraníci za tuto stranu nominovaní.

Ačkoli zastával Fico funkci premiéra, ohlásil v projevu 18. prosince 2013 svůj záměr kandidovat na prezidenta Slovenské republiky. Byl horkým favoritem na vítězství, ale voliči rozhodli jinak.

V prvním kole voleb, konaném 15. března 2014, získal 28 % hlasů, čímž si zajistil vítězství a postup do dalšího kola. V něm se utkal s Andrejem Kiskou, známým slovenským podnikatelem a filantropem. Kiska získal 59 % hlasů, čímž Fica, pro kterého hlasovalo 40 % voličů, drtivě porazil, a stal se tak čtvrtým prezidentem Slovenské republiky.

V roce 2016 sice zvítězil Fico se Směr-SD v parlamentních volbách, ale strana přišla o dosavadní většinu v Poslanecké sněmovně. S 28 % získal Směr-SD 49 mandátů, tedy o 34 méně než v roce 2012.

Novou vládu se mu povedlo sestavit v koalici se SNS, Most-Híd a Sieť. Po krizi v nejmenší koaliční straně Sieť podepsaly zbývající strany 1. září novou koaliční dohodu, Fico tak nadále zůstával na pozici předsedy vlády.

V roce 2020 se od Smeru-SD odloučila liberální stranická frakce vedená Peterem Pellegrinim, který poté založil stranu HLAS-SD. Ve volbách 2020 zvítězilo hnutí Igora Matoviče OĹaNO, Smer-SD skončila na druhém místě a poprvé od roku 2002 tak ve volbách prohrála.

I když Fico během své vlády přežil několik kauz, vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové, která se stala na konci února 2018, jej nakonec donutila opustit post ministerského předsedy.

Vražda totiž podle všeho měla souviset s prací novináře. Ten se snažil rozkrývat činnost italské mafie na východě Slovenska. Po jeho smrti vyšly najevo podezření o napojení mafie se státní sférou. Vražda vyvolala řadu demonstrací po celém Slovensku, při kterých lidé žádali vyvození politické zodpovědnosti Ficova kabinetu. Demonstrovali i Slováci žijící v zahraničí včetně Prahy.

Ficovu rezignaci kromě demonstrantů žádala také slovenská opozice a pro obměnu vlády se přimluvil i slovenský prezident Andrej Kiska. Ten však těmto výzvám po několik týdnů vzdoroval, avšak ani demise jeho nejbližšího spojence Roberta Kaliňáka na postu ministra vnitra nepomohla udržet Roberta Fica včele předsedy vlády.

14. března oznámil Fico, že rezignuje. Odmítl však vyhlášení nových voleb, místo toho žádal, aby stávající koalice pokračovala až do řádných voleb. Ten den se objevily informace, že novým předsedou se měl stát další člen Směru, Peter Pellegrini. Toho také druhý den, po přijetí Ficovy demise, jmenoval prezident Kiska. Od své rezignace Fico působil v opozici.

Během pandemie koronaviru se Fico ostře vymezoval proti očkování, které označoval za farmabyznys, odmítal také nosit roušku a používal je plastový štít. Organizoval také protivládní protesty, na kterých kritizoval vládu a covid bagatelizoval. Za to byl výrazně kritizován i na půdě EU ze strany slovenských europoslanců. Později do médií unikla nahrávka, na které Fico říká, že na dovolené na Krétě sám covid prodělal. Měl dokonce omdlít a být převezen do nemocnice.

Za podněcování během lockdownu a porušení zákazu shromáždění organizováním protivládního protestu v Bratislavě byl Fico zadržen policií. Po několika hodinách byl propuštěn a později policie zastavila celé stíhání.

V roce 2022 byl ale znovu obviněn, tentokrát z trestných činů založení a zosnování zločinecké skupiny. Obvinění má souviset s případem Očistec, tedy údajným ovládnutím policie skupinou kolem podnikatele Norberta Bödöra. V rámci akce zadrželi policisté koncem roku 2020 bývalé vysoké policejní funkcionáře.

Ačkoliv má za sebou Fico několik skandálů a prohrané volby, preference strany Směr-SD znovu stoupají, pohybují se kolem 20 % a průzkumy ji řadí mezi favority voleb. Strana se momentálně profiluje jako pravicová až krajně pravicová strana. Vymezuje se proti EU a USA, vůči posílání zbraní na Ukrajinu a protiruským sankcím. Fico jakožto předseda strany byl také označen za dezinformátora.