Rakousko

Poválečné Rakousko se stalo jedním z ekonomicky nejvýkonnějších států v Evropě. V minulosti jej do popředí vynesla vláda Habsburků, která trvala až do první světové války. Dnes je tato alpská země rájem nejen horských turistů.

Rakouská republika se skládá z devíti spolkových zemí. Je vnitroevropskou federací, která svou dnešní podobu získala po první světové válce. V historii byla součástí Rakousko-Uherského císařství. Hlavním městem Rakouska je Vídeň, mezi další významná sídla patří například Innsbruck, Salzburg, Linz nebo Graz.

Většina státu, jehož rozloha činí bezmála 84 tisíc kilometrů čtverečních, náleží do východní části alpského masivu. Nejvyšším bodem je Grossglockner (bezmála 3,8 km n. m.), který leží na pomezí Korutan a Tyrolska. Nížiny se rozprostírají pouze v povodí Dunaje, jenž je s délkou 2 850 kilometrů nejdelší řekou v zemi, a na jihovýchodě země. Jen přibližně třetina celkové rozlohy leží pod úrovní 500 m n.m.

V důsledku ledovcové činnosti v Rakousku vzniklo několik stovek jezer. Největším z nich je Bodamské jezero (536 km²), které leží na hranicích s Německem a Švýcarskem. Neziderské jezero (315 km²) se zase rozprostírá na pomezí s Maďarskem.

V horách pramení velké množství řek, které mívají v důsledku tání sněhu a ledovců divoký spád a často se využívají pro výrobu energie. Kromě Dunaje, na němž je postaveno hned několik vodních elektráren, tudy protékají řeky Inn, Traun, Mur či Drau (Dráva).

Alpská krajina však často také Rakušanům ztěžuje život. Příkladem může být tamní doprava, která musí být mnohdy nevhodně vedena zkratkami, průsmyky nebo tunely.

Rakousko se nachází na klimatické hranici mezi kontinentální východní Evropou a oceánem ovlivňovanou západní Evropou, což se projevuje ve vysokých teplotních rozdílech mezi zimou a létem. Tamní počasí je však závislé především na konkrétní nadmořské výšce v jednotlivých oblastech. Typické jsou jeho rychlé a náhlé změny. Také rozložení srážek je značně nerovnoměrné.

Rakousko patří mezi ekonomickou špičku v Evropě i ve světě. V roce 2018 dosahovalo jeho HDP na jednoho obyvatele 141 procent vůči průměru v Evropské unii, čímž se vyšplhalo na pátou příčku v Evropě.

Kromě toho se Rakousko může pochlubit nízkou mírou inflace. Od roku 2009 se tato hodnota pohybovala v průměru okolo jednoho procenta, v roce 2022 se však stejně jako ostatní země EU potýkala s prudkým nárůstem v důsledku války na Ukrajině.

Podíl služeb na celkovém hospodářství vzrostl za poslední dvě dekády o více než pět procent, velký význam má v případě Rakouska výrobní sektor. Průmysl se podobně jako ve zbytku EU drží přibližně čtvrtinového podílu na tvorbě HDP. Mezi hlavní odvětví patří zpracovatelský průmysl, zejména jeho strojírenské a chemické odvětví. Daří se také elektrotechnice a automobilovému průmyslu.

Zemědělství a lesní hospodářství se na celkovém HDP podílí necelými dvěma procenty. Mírně převažuje živočišná výroba, která je důležitá zejména produkcí mléka a masa, z rostlinné produkce je významné pěstování krmiv, ovoce, zeleniny a obilí. V posledních letech se zejména v Dolním Rakousku daří také vinařství.

Rakouská ekonomika je silně závislá ne exportní spolupráci se sousedními zeměmi, zejména s Německem. Jak v průmyslu, tak v zemědělství se klade velký důraz na ekologickou šetrnost a pro obě odvětví je typická výroba v malých podnicích nebo na několikahektarových rodinných farmách.

Ekonomika Rakouska je ale založená především na službách, tento sektor má na celkové hospodářské přidané hodnotě podíl kolem 70 %. Obrovský význam zde pak má pro cestovní ruch.

Rakouskou republiku obývá téměř devět milionů lidí, z nichž se 90 procent prohlašuje za Rakušany. Zbylí cizinci pocházejí převážně z Balkánského poloostrova a ze sousedských zemí. Na jeden kilometr čtvereční připadá asi stovka lidí, což je zhruba evropský průměr.

Náboženství má v Rakousku poměrně silnou tradici. Více než šedesát procent obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, následují evangelíci, muslimové, židé a vyznavači ortodoxních církví. Dvanáct procent lidí je bez vyznání.

Úředním jazykem je němčina, která je ale ve většině oblastí silně poznamenána dialekty, a tak má svůj specifický ráz, snadno odlišitelný od německé němčiny.

Parlamentní demokratická republika Rakousko má dvoukomorový parlament, který se skládá z Národní rady a Spolkové rady.

O zákonodárnou a výkonnou moc se dělí spolek s devítkou spolkových zemí. Z nich každá má svou zemskou vládu, v jejímž čele stojí zemský hejtman, a jednokomorový zemský sněm, který má legislativní moc. Podle ústavy je v kompetenci spolkových zemí všechno, co není výslovně záležitostí celospolkovou.

Mezi nejvýznamnější politické strany v Rakousku patří Rakouská lidová strana, Sociálně demokratická strana Rakouska, Strana zelených a Svobodná strana Rakouska.

V čele spolkové republiky stojí prezident, který je volen přímou volbou na šestileté období. V roce 2017 tento post získal Alexander Van der Bellen. Ve volbách 2022 svůj mandát obhájil již v prvním kole.

První osídlení dnešního rakouského území sahá do doby neandrtálců. Významný byl pro historiky objev pravěkého muže Ötziho, který pochází z doby měděné a nalezen byl na hranicích s Itálií.

Doba železná bývá nazývána také jako doba halštatská podle rozvinuté kultury, která se soustředila v okolí města Hallstatt poblíž Salzburgu. V této oblasti se hojně těžila sůl. Doložený je také výskyt keltského osídlení převážně v jižních oblastech.

V době Karla Velikého, na přelomu osmého a devátého století, započala germanizace rakouského území v rámci začlenění do Francké říše. Od počátku nového tisíciletí pak na území Rakouska vznikal první feudální stát Východní marka. Tato země se postupem let stále více osamostatňovala a rozšiřovala.

Nástupnickými dohodami připadla ve 13. století země Přemyslovcům, s čímž ovšem nesouhlasil Rudolf I. Habsburský, který o pár let později usedl na německý trůn. O rakouské země nakonec svedl bitvu na Moravském poli, v níž zahynul Přemysl Otakar II., a Rakousko tak připadlo Habsburkům.

Teprve Vestfálský mír, uzavřený po třicetileté válce, přinesl Rakousku upevnění jeho silné pozice v Evropě. Od té doby se však potýkalo s vnitrostátními problémy. Nejprve se muselo bránit vpádu Turků, poté soupeřilo s Francií a dalšími zeměmi ve válce o španělské dědictví.

Konec 18. století přinesl změny v podobě reformační činnosti Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Následovaly však napoleonské války, které nejen že připravily zemi o rozsáhlá území, ale také ji dovedly k bankrotu.

Průběh 19. století definovaly především vnitropolitické nesnáze reprezentované absolutistickou vládou kancléře Metternicha, proti němuž se v polovině století strhla revoluční bouře, a následně ještě přísnějším Bachovým absolutismem. V roce 1867 pak došlo ke vzniku dualistického státu Rakouska-Uherska, jehož součástí se staly i české země.

Rakousko-Uhersko společně s Německem podporovalo Rusko, které se však zanedlouho ukázalo jako nespolehlivý partner, a tak z útvaru vznikl takzvaný Trojspolek, v němž místo Ruska obsadila Itálie. Poměry v tehdejší Evropě se začaly značně přiostřovat, což vyvrcholilo 28. června 1914 atentátem na následníka trůnu Ferdinanda d’Este. Ten nakonec rozpoutal první světovou válku, která skončila rozpadem Rakouska-Uherska.

Poté, co z trůnu odstoupil poslední habsburský panovník, byla koncem roku 1918 vyhlášena Rakouská republika. Ta se však po válce zmítala v hluboké krizi, což mimo jiné vedlo k sílícím fašistickým náladám. Po vnitropolitických rozepřích vtrhly v březnu 1938 do země německé jednotky a Rakousko připojili ke svému státu takzvaným Anschlussem.

Po válce přijala zničená země Marshallův plán obnovy, který přinesl brzkou revitalizaci. Druhá polovina 20. století tak probíhala ve znamení všeobecného rozkvětu.