Maďarsko

Maďarsko je poněkud nezvyklý stát ve střední Evropě. Víc než v jiných v něm hraje velkou roli národnostní otázka.

Velké množství Maďarů žije v jiných zemích a opakovaně otevírají otázku národnostních menšin. Maďarština patří mezi ugrofinské jazyky a je podobná spíše jazykům severským, s těmi slovanskými má jen málo společného.

Společně s Českou republikou vstoupilo v roce 1999 do Severoatlantické aliance a o pět let později do Evropské unie.

Převážně rovinatá země s největším středoevropským jezerem Balatonem na svém území se člení do 19 administrativních celků – žup. Samosprávnou jednotkou je hlavní město Budapešť.

Maďarsko je částí někdejšího Uherska, dlouholeté součásti Rakouska-Uherska. Země stála v první světové válce na straně poražených a Maďarsko jako samostatný stát přišlo při poválečném vyrovnání o dvě třetiny uherského území. Asi pět miliónů jeho občanů zůstalo mimo hranice země.

Rozlohou přerůstá Maďarsko Českou republiku zhruba o 15 tisíc čtverečních kilometrů. Počtem obyvatel naopak mírně zaostává, v zemi žije těsně pod 10 milionů lidí. Převážnou většinu z nich tvoří Maďaři, malé procento připadá na národnosti okolních států, poměrně početnou menšinou jsou ale i Romové nebo Balkánci.

V historickém skvostu na řece Dunaji - Budapešti - žije kolem tři čtvrtě druhého milionu lidí. Metropole s dominantní neogotickou budovou parlamentu na levém břehu řeky slouží jako hospodářské a kulturní centrum země a jako hlavní dopravní uzel. Mezi turisty nejvíce vyhledávané objekty patří náměstí Hrdinů, bazilika sv. Štěpána nebo Opera.

Prvními obyvateli na území dnešního Maďarska byli polonomádi z jižního Ruska a pobřeží Černého moře, kteří se v závěru 9. století přistěhovali do oblasti Karpat. V roce 1000 se pod vedením sv. Štěpána sjednotili v křesťanské království, jehož velká část upadla počátkem 16. století do rukou Osmanských Turků.

Od roku 1867 byli Maďaři součástí unie Rakousko-Uhersko. Císařství zaniklo debaklem v první světové válce a 16. listopadu 1918 Maďarsko vyhlásilo nezávislost. Na základě trianonské smlouvy ale přišlo o dvě třetiny území a s nimi o miliony občanů. Každý čtvrtý Maďar se octnul na území cizího státu.

Špatná hospodářská situace a pocit křivdy z poválečných vypořádání přispěly na počátku druhé světové války k tomu, že se Maďarsko přidalo na Hitlerovu stranu a z konfliktu vyšlo jako poražený.

Po válce se vlády v Maďarsku chopila komunistická strana a země se na čtyřicet let ponořila do totality. Povstání proti sovětské nadvládě v roce 1956 bylo neúspěšné a tvrdě potlačeno Rudou armádou. I tak se ale Maďarsko stalo první zemí východního bloku, která získala částečnou ekonomickou svobodu a zatímco komunisté byli ještě u moci, přijal stát některé aspekty volného trhu.

Částečně díky uvolnění ekonomických pout v 60. letech proběhla popřevratová transformace na rozdíl od jiných postkomunistických zemí relativně klidně a bez výrazných problémů. Maďarské hospodářství zaznamenalo v 90. letech poměrně úspěšné období. Během čtyř let byla zprivatizována skoro polovina tamních podniků a většina zahraničních investic v regionu plynula právě do Maďarska.

Slibně se vyvíjející ekonomika ale vyhasla s příchodem nového tisíciletí. Život na dluh se Maďarům vymstil a problémy eskalovaly během ekonomické krize v roce 2008, kdy byla země nucena zažádat mezinárodní finanční instituce o půjčku. Ve snaze odvrátit kolaps Maďarsko dostalo od Mezinárodního měnového fondu Evropské centrální banky půjčku 20 miliard eur.

Vážný stav se o tři roky později přenesl do nastupující evropské recese. Maďarsko se dostalo do problémů s vysokou zadlužeností, nezaměstnaností a znehodnoceným forintem. Maďarsko požádalo o finanční pomoc, nebylo ale vyslyšeno.

Důvodem byla kontroverzní nová ústava, kterou se maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi podařilo zavést na začátku roku 2012. Ta mimo jiné odstranila z názvu státu slovo republika, zejména ale zavedla několik novinek, které jí vysloužily přízvisko „nedemokratická“.

Eurokomisaři, kteří se rozhodli zahájit v této věci právní řízení, poukazovali zejména na omezení nezávislosti maďarské národní banky a tamních soudů. Mnozí kritici si opatrně začali pohrávat s termínem totalita. Jiní zase kritizovali EU a vyčítali jí, že státu bere právo budovat své zákony a jakmile něco dělá jinak, než se Unii líbí, přichází trest.

Premiér Viktor Orbán a jeho pravicová strana FIDESZ se zasadili i v boji Maďarů žijících mimo maďarský stát. Poté, co v roce 1998 stanul v čele vlády, prosadil tzv. krajanský zákon, jenž Maďarům žijícím v cizině přiznává určité výhody vůči tamním občanům.

Po roce 2002 skončila strana dvakrát v opozici, v roce 2010 však dosáhla v koalici s malou křesťanskodemokratickou KDNP na dvoutřetinovou ústavní většinu. Následně ji opakovaně udržela i díky změně volebního zákona.

Měsíc po vítězných volbách v roce 2010 přijal maďarský parlament kontroverzní zákon o dvojím občanství. Ústavní většinu Orbán využil k přijetí nové ústavy. V roce 2020 se stal nejdéle vládnoucím premiérem v maďarské historii.

Nacionalistické nálady uvnitř země dokládala také rostoucí popularita extrémně pravicové strany Jobbik, která byla známá svou xenofobní, protiromskou a antisemitskou rétorikou. Ve volbách na jaře 2010 skončila jako třetí nejsilnější partaj, když jejím členům připadlo 47 křesel ve sněmovně.

Více o Viktoru Orbánovi a jeho politice čtěte zde >>