Článek
Keir Starmer je britský politik a bývalý lídr Labouristické strany, který byl od července 2024 premiérem Velké Británie. Dne 22. června 2026 oznámil rezignaci na vedení strany i na premiérskou funkci s tím, že ve funkci zůstane do zvolení svého nástupce.
Narodil se v září 1962 v Londýně, vyrůstal v Surrey. S politikou začínal již od útlého věku, k Mladým Labouristům se přidal již v 16 letech. Vystudoval práva a poté působil jako obhájce se specializací v oblasti lidských práv.
Poprvé byl zvolen do Sněmovny v roce 2015. Ve stínovém kabinetu Jeremyho Corbyna zastával post stínového ministra zahraničí pro odchod země z EU, prosazoval navrhované druhé referendum o Brexitu. Později se nechal slyšet, že by navzdory podpoře členství země v Evropské unii by v případném referendu nebyl pro navrácení Británie zpět do Unie nebo k jednotnému trhu.
Po rezignaci Corbyho stanul v roce 2020 v čele Labouristické strany. Pod jeho vedením se strana začala orientovat více k politickému středu a dovedl labouristy k vítězství v komunálních volbách v letech 2023 a 2024.
Před parlamentními volbami, které byly vyhlášeny na začátek července 2024, průzkumy predikovaly porážku konzervativců v čele s dosavadním premiérem Rishi Sunakem. Tak se skutečně stalo, Starmer s Labouristickou stranou přerušil čtrnáctiletou nadvládu konzervativců a volby drtivě vyhrál. Starmer byl posléze 5. července 2024 pozván do Buckinghamského paláce za králem Karlem III., který jej pověřil sestavením vlády.
Pro Labouristickou stranu šlo o mimořádný úspěch. Strana měla naposledy premiéra v roce 2010 a parlamentní volby vyhrála naposledy v roce 2005. Starmer Labouristům přinesl historické vítězství, ale nedokázal z něj však vytvořit přesvědčivé výsledky.
Proč Starmer rezignoval 2026
Po drtivém vítězství v roce 2024 Starmer nedokázal přesvědčit voliče, že Labouristé přinášejí změnu. Voliči proto stranu potrestali v komunálních volbách. V květnu 2026 Labour ztratila mandáty napříč Anglií i v tradičních baštách, zatímco Reform UK Nigela Farage výrazně posílila.
Starmera také poškodila kauza Mandelson. Ta se týkala jmenování Petera Mandelsona velvyslancem v USA navzdory jeho vazbám na Jeffreyho Epsteina a problémům s bezpečnostní prověrkou.
Následně Andy Burnham zvítězil v doplňovacích volbách v Makerfieldu a to mu otevřelo cestu k bitvě o vedení strany. Starmer chtěl zabránit vnitrostranické krizi a raději rezignoval.
