Článek
Obě studentky od konce března pečují o duševně nemocné klienty domova pro osoby se zdravotním postižením v Újezdci na Klatovsku. Většina z nich jsou schizofrenici. Práci v domově nařídilo studentkám plzeňské hejtmanství v rámci krizového stavu.
„Když mi přišel pracovní příkaz, byla jsem v šoku. Dostala jsem ho jako jediná ze třídy a vůbec jsem netušila, co mě čeká. Nevěděla jsem, do čeho vlastně jdu, co tam vůbec budu dělat,“ vybavovala si první reakci starší z dívek, která jako absolventka střední hotelové školy neměla o zdravotní problematice ani páru. Sociální obor začala studovat až letos prvním rokem na vyšší odborné škole v Plzni.
Co když někomu z nich přecvakne
Stejnou nejistotu cítila zpočátku i Eliška Kovačíková, to i přesto, že s prací v podobném sociálním zařízení už měla zkušenost z minulosti. Obě studentky přiznaly, že v prvních dnech měly strach. „Nevěděly jsme, čeho všeho mohou být ti lidé schopni, když jim to v hlavě přecvakne,“ vyprávěly dívky.
Rakušané otevírají velká nákupní centra
„Samozřejmě nás napadalo to nejhorší, že v určitém stavu jsou agresivní. V republice bylo už několik případů, kdy schizofrenici dokonce zabíjeli, protože jim to poručil nějaký hlas,“ sdělily dívky.
I když je personál ujistil, že k žádnému vážnému excesu v domově nikdy nedošlo, pocity měly všelijaké. „Stejně vám tam ten červíček hlodá a musíte být neustále ve střehu. Obzvlášť když začínáte. Nevíte, jak se k těm lidem chovat, kam až můžete zajít. Když se je pak snažíme při jejich nepříjemných stavech krotit, vždy jsme ostražité a dáváme přitom set sakra pozor, aby se to náhodou nějak nezvrtlo,“ pokračovaly studentky.
Zvykaly si za pochodu
Zvykat si musely za pochodu. „Nebyl čas na přípravu. Prostě nás sem hodili a přizpůsobte se. Dnes už to tu máme více méně zmáknuté. Už víme, od koho co můžeme čekat. Byly ale situace, které nás zpočátku vyděsily. Třeba když jsme z pokoje slyšely tři různé hlasy a pak jsme zjistily, že je tam jenom jeden člověk. První nám blesklo hlavou, kam se sakra poděli ti další dva lidi. Vždyť jsme nikoho neviděly vycházet ven. Až potom jsme zjistily, že jde o pána s rozpolcenou osobností, který různými hlasy mluví sám k sobě,“ popisovaly dále studentky.
Jejich hlavní úkolem je být klientům k ruce. „Pomáháme jim s osobní hygienou, při praní či mytí nádobí. Snažíme se je vést k samostatnosti, aby většinu těch základních návyků zvládli sami. Spíš dohlížíme na to, aby ty věci neflákali a dělali je pořádně. Občas je to hodně složité, někdy je zapotřebí trochu víc důraznějšího přemlouvání, ale zase nejde nějak moc přitvrdit, protože může přijít nevyzpytatelná reakce. Spíš se snažíme všechno řešit po dobrém a chovat se ke všem přátelsky a mile,“ vysvětlily dívky.
V nemocnici v Bílovci onemocněli koronavirem pacienti i personál
Zatím jen jednou se dostaly do vyhrocené situace, kdy musely vzít honem rychle zpátečku. „Je tady jeden bývalý alkoholik, kterého není někdy lehké přimět dodržovat nějaký režim. Když jsme po něm chtěly, aby se šel vykoupat nebo si vypral špinavé prádlo, začal být hodně agresivní. Vulgárně nám nadával, že jsme bůhvíco, a křičel, že se k němu chováme nelidsky. Když na nás takhle vystartoval poprvé, měly jsme hrůzu z toho, aby nás nějak nenapadl,“ vzpomínaly studentky na nepříjemný okamžik.
Došlo i na slzy
Na druhou stranu zažily v domově i emoční chvilky, kdy se neubránily slzám. „Dojalo mě, když mi jeden pán vyprávěl svůj životní příběh. Mládí prožil v dětském domově a pak žil na ulici. Mluvil i o tom, do jakých problémů se dostal díky svému onemocnění,“ uvedla Lenka Bělová. Obě studentky se pak shodly, že práce v domově pro ně bude obrovskou zkušeností do dalšího života.
Vedoucí domova Romana Jarolínová nedá na obě děvčata dopustit. „Skutečně si vážím toho, jak to zvládají. Personál si jejich práci chválí. Myslím si, že samo za sebe hovoří i to, že si pobyt u nás dobrovolně prodloužily ještě o dva týdny,“ řekla Jarolínová.