Kdy dělat kompromisy ve vztahu a kdy už ne

Pokud člověk miluje sebe i svého partnera, při každé neshodě se snaží nalézt takové řešení, které bude vyhovovat oběma. Je to i způsob, jak se o sobě navzájem dozvědět víc, co je pro každého z vás skutečně důležité, co chcete a čeho se naopak dokážete vzdát. Vztah pak jako takový dostane i zcela jiný rozměr.

U kompromisů tedy nejde jen o ústupky, ale i hledání cesty, jak docílit oboustranné spokojenosti bez toho, aby jeden z vás musel ohrozit sebe nebo svou integritu.

Jakmile totiž uděláte ústupek v okamžiku, kdy s tím vnitřně nebudete souhlasit a činíte tak jen kvůli tomu, aby vás druhý neodmítl či se na vás nezlobil, pak to s kompromisem jako takovým nemá nic společného, ale jen přistupujete na podmínky druhého, který se snaží vás ovládat.

I když vám tento ústupek na chvilku přinese úlevu, tím že ohrozíte svou integritu, po čase snadněji propadnete úzkostem, depresi či frustraci a vzteku.

Problém přitom není v tom, že má váš partner neoprávněné požadavky na vás, ale že vy sama jste se rozhodla zatnout zuby a přistoupit mu i na věci, které ve skutečnosti nechcete.

Pokud se tedy rozhodnete dělat kompromisy, tak to čiňte jen tehdy, když vám to dává smysl a zároveň z toho máte hned od začátku dobrý pocit. Pokud uděláte ústupek v okamžiku, kdy z toho nemáte dobrý pocit a vnitřně to ve vás vyvolává úzkost, stud či zlost, pak jediné, čeho dosáhnete, je to, že druhý nad vámi získá moc a vy ztratíte samy sebe.

Samozřejmě v každém vztahu nastanou okamžiky, kdy jeden začne po něčem tak moc toužit, že to pro něj druhý udělá jen z lásky k němu, ale nikdy by kvůli tomu neměl mít výčitky.

Když někoho milujete, můžete souhlasit s věcmi, se kterými nejste zcela v souladu, ale důležité je tyto věci nedělat ze strachu a mít z toho v konečném důsledku dobrý pocit. Pokud začnete dělat věci jen ze strachu, abyste o druhého nepřišli, pak to s láskou jako takovou nemá moc společného. Správný kompromis má být dělán z lásky a touhy učit se, a tedy i pracovat na vztahu či sobě samém.