Nové povolenky zdraží život maximálně o stokoruny, říká ministr Hladík

To se nedá úplně jednoduše zodpovědět, protože nastavení těchto emisních povolenek jsme zatím do našeho právního řádu nezavedli.

Chceme ale stabilní, předvídatelné prostředí. Proto jsme společně s dalšími osmnácti státy poslali Evropské komisi požadavek, aby nařízení, které povolenky zavádí, změnila. Pevně doufám, že zveřejní změnu, která se do konce roku projedná.

Pokud by povolenka byla maximálně 45 eur za tunu oxidu uhličitého, což prosazujeme, byly by to maximálně nižší stokoruny za měsíc na celou domácnost.

Ale vláda má dostatek nástrojů, jak cenu korigovat, ať už se to týká daně z přidané hodnoty, nebo spotřební daně. Když začala energetická krize, také jsme například snížili spotřební daň na pohonné hmoty. Takže možnosti vlády korigovat ceny jsou tu velké.

Pokud by emisní povolenka byla maximálně 45 eur, o což usilujeme, činí dopad zhruba dvě stě korun za spotřebovanou megawatthodinu plynu.

Musíme zmínit celý příběh. Návrh na ETS II, jak se tento systém povolenek nazývá, je z jara 2021. Českou pozici k němu tedy napsala a schválila předchozí vláda Andreje Babiše (ANO) a my jsme vyjednali přesně to, co v této pozici bylo.

A pro Česko ta jednání znamenala i přínos. Chceme například co největší podíl financí a proporcionalitu v Sociálním klimatickém fondu. Prostředky v něm jdou na podporu zranitelným domácnostem a jejich zdroj už nebude jenom z českých emisních povolenek, ale především z německých a francouzských.

Za druhé chceme, aby byl tržní mechanismus předvídatelný. Byli jsme to my, kdo přišel s maximální úrovní 45 eur za povolenku. Do té doby se vůbec nehovořilo o konkrétních částkách. Fungovalo by to tak, že jakmile by tržní cena tuto hranici překročila, uvolnily by se na trh další povolenky, aby se cena snížila.

Já jsem nebyl v té době ministrem. Ale tam se dohadovala řada dalších věcí, například systém povolenek určený pro vybrané průmyslové sektory a leteckou dopravu, byla tam opatření týkající se automobilů.

Byl to kompromis vyjednaný pro řadu států. Česko tak například získalo třicet procent volných emisních povolenek do tepláren. Ty zásobují teplem polovinu obyvatel a platí povolenky už od roku 2005. A naše vláda zajistila třetinu volných, nezpoplatněných emisí.

Jsme industriální zemí, vyrábíme chemické produkty, sklo, cement nebo železo. A tyto segmenty se bojí, že by v rámci dekarbonizace levná konkurence z Turecka, Běloruska nebo Číny mohla zaplavit evropský trh. Proto se vymyslela uhlíková daň. A toto byl velký úspěch českého vyjednávání. Nemůžeme ty věci posuzovat odtrženě.

Mezitím ale také loni na jaře probíhaly volby do Evropského parlamentu a potom se ustavovala nová Evropská komise, která začala pracovat až loni v listopadu. Předtím tak velká jednání neměla moc smysl.

Já jsem se s novým komisařem setkal v prosinci, pár týdnů poté, co nastoupil, a hned jsem mu sdělil naši pozici i návrh, jak by se to mělo změnit. Tenkrát mi říkal, že nikdo nic takového nechce. A vidíte, o půl roku později, po našem intenzivním vyjednávání, se to povedlo.

Přínos je jednoznačně pozitivní. Zaměřili jsme se nejenom na makroekonomické dopady, ale i na potenciál pro českou ekonomiku. Třeba to, že se v celé Evropě začnou využívat tepelná čerpadla, je velká šance pro naši výrobu. Je to jeden z našich největších vývozních artiklů.

Například změny vycházející z Národního klimaticko-energetického plánu, který mimo jiné řeší, jak zlepšovat energetickou účinnost, navýší kolem roku 2030 českou ekonomiku o zhruba dvě procenta.

Z propočtů, které zveřejníme, vyplývá, že pokud by došlo ke zdražení, tak maximálně k mírnému a maximálně v jednom roce. Ze své podstaty to nemůže mít dlouhodobě proinflační vliv.

Samozřejmě že ano. Platí se pouze z fosilních zdrojů, což znamená, že nefosilní zdroje, ať už se to týká vytápění, nebo dopravy, logicky budou zlevňovat.

Jsme v Evropské unii, osmdesát procent našich produktů vyvážíme do evropského hospodářského prostoru. Pokud se na něčem shodne celá Unie, tak to prostě máme dělat. Není možné mít jiné podmínky v každém členském státu.

Říkat, že Česko nebude respektovat unijní právo, znamená říkat, že chceme vystoupit z Evropské unie. To určitě nechci. Jsem velmi proevropský člověk.

Zároveň jako evropský politik budu ale vždycky hledat cestu k tomu, jak se v Evropě domluvit. Zatím tam není konsenzus pro zrušení povolenek. Ale většina je pro to, aby se udělal strop, který navrhujeme.

Česko ho nepodpořilo a nepodpoří. Jsme zemí industriální, technologickou, a takovou chceme i zůstat.

Na návrhu mi vadí několik věcí. Za prvé, že neříká, jaká má být cesta k dosažení cíle. Říká, že je tady 90procentní evropský cíl, který nebude závazný pro jednotlivé členské země, ale nespecifikuje, jak se ho dosáhne. Chci slyšet, jaká je cesta pro automobilový průmysl, jaká pro chemický průmysl, jaká pro cementárny, ocelárny, sklárny a tak dále.

My dobře víme, jaká je cesta dekarbonizace u energetiky, bydlení, dopravy. Ty technologie známe. U průmyslu jsou ale technologické postupy, kde je oxid uhličitý primární součástí výroby – a my dnes nemáme technologie, které by ho dokázaly eliminovat. Víme, které to asi budou, třeba ukládání uhlíku pod zem, přechod na vodík. Ale to jsou zatím pilotní programy, nejsou masově rozšířené.

Evropská komise by tedy měla říct, kolik nás to bude stát a jak toho do roku 2040 dosáhnout.

To je dobrý dotaz. Česko to nesleduje a je to velký problém. Dokážeme vyhodnotit extrémy. Víme, že povodně nás stály šedesát miliard korun. Když přijdou každý rok, zbytečně budeme vydávat jedno procento hrubého domácího produktu jenom na sanaci jejich škod místo toho, abychom řešili jejich příčinu.

Přitom řešit tyto příčiny, ať už v oblasti snižování uhlíku, což je celosvětový problém, tak v adaptaci na klimatickou změnu, je chytřejší řešení, než se soustředit na následky.

Abych to shrnul: Českou republiku stojí změna klimatu a s ní spojené dopady v nižších výnosech v zemědělství, v záplavách, v nutnosti vydávat více elektřiny na klimatizace a v dalších věcech jednotky procent hrubého domácího produktu.

Ale to je jen můj odhad, přesný propočet není.

To se nepodařilo, protože proti tomu byl prostě velký odpor. Nedokázal jsem vysvětlit, že je to nutné.

Znáte Čechy: nevěříme, že něco přijde, a pak jsme překvapeni, že to přišlo, a teprve to řešíme. A tak to je i nyní. Zatímco jsme se tu o zálohování přeli, upravovala se evropská legislativa. A nyní platí nová, která říká, že po roce 2028 budou zálohovat všechny členské země.

Už nyní tak činí sedmnáct zemí, například všichni naši sousedé včetně Poláků, kteří nově začali od 1. července. Zálohování nás zkrátka čeká tak jako tak.

Náš návrh byl výhodný pro obce, protože tam měly zahrnuté kompenzace. Byl výhodný pro obchodníky, protože jasně stanovoval, že nejmenší obchody nebudou muset povinně zálohovat. A byl výhodný i pro průmysl, protože ten už letos musí do potravinových obalů přidávat určité množství recyklátů.

Situace na trhu je taková, že všechny země, které zálohují, vytvářejí vnitřní smyčku a ten materiál nepouští ven. Kdežto naše odpadové firmy odpad ze žlutých kontejnerů většinou prodají do zahraničí.

To znamená, že jsou čeští nápojáři v situaci, kdy je evropská legislativa nutí dávat do obalů nějaké množství recyklátu a oni ho v Česku neumí koupit. A nekoupí ho ani z Německa, ani z Polska, ani z Rakouska, ani ze Slovenska, protože ho nikdo neprodá. To je pro český průmysl problém.

Bohužel je v Česku velmi silná skládková lobby, máme nejvíce skládek na počet obyvatel. Jsme poměrně závislá ekonomika na dovozu materiálu ze třetích zemí.

Nedává mi smysl, že jedenáct tisíc tun hliníku zahrabeme pod zem. Ale jsem v tomto optimista a myslím si, že se změny nakonec prosadí.

Na tom se to nijak nepropsalo. My jsme měli pozice na kandidátkách s ODS a TOP 09 domluvené dopředu. Já jsem lídr za lidovce, takže jsem na té kandidátce druhý za premiérem Fialou.

Lidovci mají na jižní Moravě čtyři kandidáty v první desítce, což jsou volitelná místa.

Myslím si, že agentury nedělají průzkumy po krajích a ani my jsme si žádný nedělali. Ale musím říct, že jsem každý druhý den v kampani mezi lidmi a fakticky se mě na tuto záležitost vlastně nikdo neptal.

Takže se nedomnívám, že by to nějak kandidátku poškodilo. A to i proto, že Pavel Blažek uznal chybu a odstoupil.