Učit část dětí ve škole a část on-line? Těžko řešitelný úkol, míní šéf Asociace ředitelů ZŠ

Z hlediska ekonomického i sociologického to chápu, ale z hlediska pedagogického to chápu jako úkol těžko řešitelný.

Máme učit děti, které budou paní učitelky učit on-line, a zároveň má přijít část dětí do školy, které se mají sdružovat v maximálně 15členných skupinkách, a ty nemohou paní učitelky učit, protože se budou věnovat těm on-line. Musíme vymyslet, jak tuto věc vyřešit.

Další věc je družina, kdy děti mají být ve stejné skupině. Doteďka děti začínaly na jednom oddělení a v průběhu odpoledne, jak část postupně odcházela, se sesypávaly do jiných oddělení.

To teď nebude možné, takž stejná skupinka má zůstat v celku až do konce a vychovatel tam bude ve finále třeba s jedním dítětem. Ale ty vychovatele budu už dopoledne potřebovat na to, že budou učit děti. To nevím, jak mám personálně zajistit.

Pokud by nastoupily všechny děti, tak bychom to vůbec nezvládli.

Ale asi není možné, aby v těch skupinách učil třídní učitel, tam budou muset být jiní. Učitelé 2. stupně budou učit on-line, ale zapojím méně zatížené učitele, což jsou modelově učitelé výchov, máme asistenty a vychovatele.

Kdyby nám přišly skoro všechny děti, tak by nemusely třídní učitelky učit on-line, jen by se řešilo těch pár dětí. Ale předpokládám, že jich přijde zhruba polovička.

Třídní ale mohou učit tu svou část třídy, a pak by mohl být nějak dodržen školní vzdělávací program. Ale on se dodržuje i dnes on-line, byť se redukoval.

Jenže pak je třeba si vzít praktický model, že třídní učitelka, kterou mají děti rády, bude učit část třídy, a tu druhou nějaký tělocvikář, kterého nikdy neviděly. Tyto budou rozčílené, rodiče naštvaní a budou mi psát, proč nemají svou třídní učitelku.

Představuji si to tak, že děti ve škole budou spíš na hlídání, než aby se tam moc učily.

Doteď to tak nebylo, ale tento krok mi tak připadá. Se staršími dětmi rodiče doma být nemusí.

U mě to tak není. Látku nemá zadanou rodič, ale žák. Pořád se říká rodič, ale od nějaké třetí třídy škola komunikuje s dětmi, a pokud to dělá dobře, tak má látku zadanou žák. Ten to nějak vypracovává, posílá učiteli, ten mu zas dává nějakou zpětnou vazbu.

U nás individuálně komunikuje s každým žákem, je tam chat mezi učitelem a žákem nad každým úkolem, když je třeba. Učitel se takto věnuje žákovi individuálně mnohem víc. A stráví hodiny navíc dopisováním.

Většinou k tomu mají učitelé několik on-line hodin, kdy učí v přímém přenosu děti, které se přihlásí, což je většina třídy. Kdo to kdy dělal, tak ví, že na jednu takovou hodinu se musí dvě hodiny připravovat. Když to sečtu, tak učitel dělá dneska třeba deset hodin denně.

Je naprosto jasné, že se tato práce v podstatě hodnotit nebude. Nebo bude, ale nějakým třeba formativním hodnocením, aby měly nějakou zpětnou vazbu. Ale že by dostávaly známky, které by si mezi sebou poměřovaly, tak nic takového nebude.

A proč to přeceňovat? Je to jenom vysvědčení, kus papíru. Všichni víme, za jakých podmínek letos hodnocení vznikalo. Musíme jen zajistit, aby toto vysvědčení nebylo důležité pro budoucnost dětí, protože vzniká za neregulérních podmínek.

Aby se třeba nepsalo na přihlášky na střední školy, což pokud vím, má ministerstvo v plánu.

Můžeme, nemusíme, ale pokud je dáme… K čemu vám kdy bylo v životě vysvědčení ze sedmé třídy? K ničemu. To je papír, za který vám babička dá bonbóny, anebo jste dostal metlou, když jste tam měl čtyřky. Ale jinak je k ničemu.

Známky jsou zpětná vazba, jak se žák učil, ale v tomto případě je to kus papíru, kde jsou známky dosti diskutabilní, a pokud nebude k použití, tak se jen někam založí a už se na něj nikdo nikdy nepodívá. Takto to vysvědčení letos vnímám.

Asi o mně řeknou, že jsem cynik, ale nebráním učitelům, aby ohodnotili děti tak, aby to sedělo, aby ho udělali krásně, aby to hezky okomentovali.

A samotné předávání vysvědčení je pak to nejjednodušší. Předat vysvědčení se dá na milion způsobů, dá se třeba předat z okýnka. Máme desítky dětí, které si vysvědčení nevyzvedly, i když chodily do školy. Pak si je vyzvedávaly v kanceláři. Můžeme je posílat poštou, i když to by asi dnes vyšlo hodně draho. To radši neuděláme.

Myslím, že by ty skupiny měly být pevné a že v tom období by se neměnily. Kdyby chodily jen pár dní v týdnu, tak to vůbec neřeší jeden z důvodů, kterým je docházka rodičů do zaměstnání, i když takové zaměstnanecké poměry jsou.

To jsem taky slyšel, ale oficiálně jsem nic takového neviděl. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu to bude manažersky těžko řešitelná situace. Budou na to poukazovat ti, co do školy chodit budou.

Jestli výuka bude vypadat tak, jak to vypadá nyní, tak budeme potřebovat každou ruku, nohu. Tito starší učitelé by mohli zastávat výuku on-line, když toho budou schopní. Tak si to dokážu představit.

Já jsem nejstarší a je mi 57.

Já už dlouho strach nemám. V tuto chvíli si už jen užívám, že jsem tady.

V základních uměleckých školách se otvírají pro skupiny do pěti dětí, ale my těch kroužků do pěti dětí máme velké minimum. To si neumím představit, že by se kroužky otvíraly.

A pak by to byla další skupina dětí. Ty skupiny mají být homogenní, ale to by pak musely na ten kroužek chodit ve stejné skupině jako ve škole, takže kroužky nedávají smysl. Ale třeba se to ještě změní k lepšímu a všechno bude mírnější.

To je dobrá otázka. Záleží na tom, kolik dětí by do školy přišlo. Jedna varianta je, že by děti měly z domova velkou svačinu a jídelny by se neotvíraly. Pokud by dětí byla třeba půlka, tak by se je asi nějakým zabezpečeným způsobem stravovat povedlo.

Za normálního provozu byla u nás v nejhorších momentech fronta dlouhá 50 metrů a děti stály natěsnané za sebou. Je tam strašně moc různých opatření, která bychom museli dodržet – nádobí, místa, příchod, odchod, vstoje jíst nemohou…

Pokud by jich bylo hodně málo, tak si to dokážu představit, ale i tak by to mělo být obtížné. Ale ještě jsem neslyšel, že by se jídelny měly otvírat.

To ano, tak si to dokážu představit. Pak by ale hygiena musela přimhouřit oko nad některými věcmi, jako je místo, kde se bude jíst apod. Nařízení hygieny pro běžný provoz jsou pro tyto situace zcela nepoužitelné.

Ale aspoň by byly nějak využité kuchařky, protože ty jsou nejméně využité v celé škole.

Velmi dobrá otázka. Ty nebyly, teď jsou, ale jsou předražené a školy na ně nemají ve svých rozpočtech objem finančních prostředků. Je nezbytně nutné, aby se tohle nějak vyřešilo, aby se řeklo, kdo to má zajistit, a vytvořily se pro to podmínky. Jinak uklízečky běžně utíraly všechny lavice, jen je teď budou otírat dezinfekcí.

Bylo řečeno, že to bude na ředitelích a učitelích, aby to upřesnili, což mně se nelíbí, protože bude velký prostor k tomu, aby nás někdo obvinil, že jsme něco udělali blbě, když se nedejbože něco stane.

Mám nějakou představu, jak bych to udělal. Když budou děti sedět v lavicích a koukat na učitele a psát, tak snad roušky mít nemusí. S tím souhlasím.

Ale když budou jiné aktivity, děti si nasadí roušky a půjdou na koberec, na chodbu nebo nevím co… Možná to nějak omezíme, ale bude to problém. Děti se shlukovat budou.

Nemám velké iluze o tom, že bychom přenosu viru ve skupině zabránili. Ale mohli bychom zamezit přenosu viru mezi skupinami. Musíme vyřešit, kam si děti za celý den budou dávat ty roušky, když je nebudou potřebovat. Budou mít jen jednu? Kam budou odkládat čisté a kam špinavé? Je tam spousta otázek, které nejsou v tuto chvíli vyřešeny.

Nejjednodušší je model, kdy budou děti sedět v lavicích. Tam je udržíme, ale jak bude přestávka, volnější aktivita, tak se budou samozřejmě dotýkat. To jinak nejde.

Další dobrá otázka, tu budu muset vznést na ministerstvo školství. Předpokládám, že celá skupina půjde do karantény.

V tomhle případě si myslím, že škola nepřipravuje přímo na přijímačky. Učím matematiku v devítce a svoje děti bych připravoval na přijímačky jen tím způsobem, jak jsem jim říkal od začátku roku. Nabízím jim, že když se budou připravovat a nebudou si vědět rady s některým příkladem, rád jim s tím poradím.

Ale jinak přípravu deváťáků na přijímačky odmítám z principu. Ve škole máme připravovat pro život a další vzdělávání, a ne na přijímačky.

Pak ještě máme kurz pro páťáky na víceletá gymnázia, ale to si rodiče platí a je to jen pro ty, kteří chtějí. Teď samozřejmě neprobíhají. Ale učitelé by v hodinách měli dělat učivo a plnit rámcový vzdělávací program, a ne připravovat na přijímačky. To je jiná kategorie.

Deváťáci mají v rámci celé republiky podmínky všude stejné: blbé, nestandardní, ale pro všechny stejné. Neporovnávají se s jiným ročníkem, ale jen mezi sebou.