Hlavní obsah
 

Sojuz vynesl z Bajkonuru 38 satelitů, na detektoru gama záření mají podíl i Češi

Z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu v pondělí úspěšně odstartovala ruská raketa Sojuz-2.1a s téměř čtyřmi desítkami satelitů z 18 zemí. Všechny aparáty byly podle ruské kosmické agentury Roskosmos vyvedeny na určené oběžné dráhy. Je mezi nimi i malá, 1,2 kg vážící družice GRBAlpha, kterou vyvinuli vědci a konstruktéři z Česka, Slovenska a Maďarska. Start byl o víkendu dvakrát odložen z technických důvodů.

 
Sojuz vynesl z Bajkonuru 38 satelitů, na detektoru gama záření mají podíl i Češi

Družice poté, co se do vesmíru dostaly pomocí nosné rakety, postupně rozmístil pohonný blok Fregat. První na řadu přišel po zhruba hodině letu jihokorejský satelit CAS500-1. Po další hodině a půl se oddělila druhá část družic a o dvě hodiny později se v průběhu 30 minut uvolnila poslední sada.

Sojuz-2.1a do vesmíru vynesl celkem 38 satelitů, z nichž byla většina vyrobena mimo ruské území. Je mezi nimi např. první družice vyrobená v Tunisku, první katalánský nanosatelit nebo i japonské zařízení Elsa-d, které má sbírat v okolí Země kosmický odpad, např. vysloužilé satelity.

Na orbitu byla umístěna i malá družice GRBAlpha vyvinutá týmem vědců a konstruktérů z Maďarska, Slovenska a právě i Česka. Bezpečné umístění a funkčnost přístrojů mělo definitivně potvrdit až jejich následné spojení s pozemními středisky, což se také stalo.

„Jsme nadšení, naše družice žije! Dostáváme z ní údaje od radioamatérů z celého světa. Její první přelet nad Brnem proběhl v pondělí večer okolo desáté,” sdělil Novinkám vědecký koordinátor dané mise, slovenský astrofyzik Norbert Werner z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Na snímku se družice umísťuje do tzv. deployera, vypouštěče, ze kterého jsou CubeSaty pružinami uvolněny na oběžné dráze do vesmíru.

Foto: Jakub Kapuš

Spojení s družicí pomohla zabezpečit Laboratoř experimentálních družic pod vedením Miroslava Kasala z Ústavu radioelektroniky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií brněnského Vysokého učení technického (VUT).

Ověřit práci družice na orbitě

Nanosatelit má pomocí svého speciálního detektoru monitorovat záblesky gama záření, vznikající při srážkách neutronových hvězd nebo při gravitačním zřícení velmi hmotných, rychle rotujících hvězd.

„Při těchto srážkách také vznikají gravitační vlny, které byly poprvé detekovány teprve před pěti a půl lety. Většinou však nevíme, kde se tyto úkazy na obloze odehrávají, a tedy nejsme schopni na ně namířit teleskopy a podrobně je zkoumat. Přitom se zdá, že právě při srážkách neutronových hvězd vzniká většina prvků těžších než železo,” objasnil Werner pro Novinky a dodal, že detekce gama záblesku z takové srážky by mohla vést k určení polohy úkazu na obloze a tím umožnit další pozorování velkými pozemskými a vesmírnými dalekohledy.

Do budoucna tak chtějí mít vědci na oběžné dráze celou soustavu detekčních zařízení.

Většinou nevíme, kde se tyto úkazy na obloze odehrávají, a tedy nejsme schopni na ně namířit teleskopy a podrobně je zkoumat. Právě při srážkách neutronových hvězd přitom zřejmě vzniká většina prvků těžších než železo.
Norbert Werner

„Zařízení na naší družici je samozřejmě mnohem menší, a tím i méně citlivé než detektory na velkých družicích. Ale flotila nejméně devíti větších, alespoň tzv. 3U družic (tedy velikosti zhruba 10 x 10 x 30 cm) by už dokázala pokrýt celou oblohu a také určit směr, ze kterého tyto záblesky přicházejí,” pokračoval astrofyzik.

„Hmotnost naší nanodružice je asi 1,2 kg. Je to nejmenší, takzvaný 1U CubeSat velikosti 10 x 10 x 10 cm,” popsal pro Novinky.

Nanosatelit GRBAlpha

Foto: Jakub Kapuš

Družice GRBAlpha vyrazila na orbitu pod slovenskou vlajkou jako sekundární náklad rakety Sojuz.

„Cílem této mise je ověřit fungování navrženého technického řešení detektoru na oběžné dráze,” zmínil Werner.

Inspirace z Japonska a Maďarska

Nápad na vývoj vhodného zařízení pro detekci gama záblesků vznikl před pěti lety ve spolupráci s Andrásem Pálem z Maďarského astronomického ústavu, který se ujal vědeckého řízení projektu vývoje detektoru včetně elektroniky a softwaru.

„V roce 2016 po selhání japonské družice Hitomi, do jejíž přípravy jsem byl zapojen, jsme si s maďarským kolegou Pálem povídali o tom, v jaké oblasti astrofyziky by se dala dělat s CubeSaty průlomová věda. A dospěli jsme k tomu, že nejslibnější by byl výzkum gama záblesků, které jsou dostatečně jasné na to, aby se daly detekovat i malým zařízením,” vysvětlil Werner.

Družice v termovakuové komoře

Foto: Norbert Werner

Do vývoje minidružice se zapojila slovensko-česká firma Spacemanic působící v brněnském kosmickém inkubátoru ESA BIC a slovenská firma Needronix. Důležitou roli sehrála i Letecká fakulta Technické univerzity v Košicích, která je oficiálním provozovatelem mise. Jako akademická instituce mohla přihlásit projekt do soutěže pořádané Mezinárodní astronautickou federací (IAF) a ruskou společností GK Launch Services. Projekt uspěl a získal 75procentní slevu – „letenka” pro GRBAlpha vyšla na 15 tisíc dolarů (asi 328 000 Kč).

Tým soustředěný kolem Wernera a Pála čítá desítku vědců a konstruktérů z Maďarska, Slovenska a Česka a úzce spolupracuje i s japonskými kolegy z Hirošimské univerzity, kteří už na počátku přispěli k myšlence základního konceptu detektoru.

Podobný detektor se vyvinul též pro českou družici VZLUSAT-2, jejíž start je plánován na červen. Původně měla být do kosmu dopravena již na konci minulého roku.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků