Brno

Brno je druhým největším městem České republiky. Je centrem jižní Moravy a zároveň krajské město Jihomoravského (v letech 2000–2001 Brněnského) kraje. Žije v něm kolem čtyři sta tisíc lidí.

Město leží v nadmořské výšce od 190 do 479 metrů, na soutoku řek Svratky a Svitavy. Svojí rozlohou dosahuje 230,22 kilometru čtverečního. V jeho čele stojí primátor(ka). Značná část městského území (6379 hektarů, 28 %) je pokryta lesy. Nejvyšším bodem je pak Kopeček.

Ve městě sídlí biskupství brněnské diecéze. Od roku 1998 tam stojí první česká mešita.

Spojení se světem zajišťuje městu mezinárodní letiště, a to v Brně-Tuřanech. Pravidelné lety směřují například do Londýna a Moskvy.

Brno je centrem soudní moci České republiky. Sídlí tam Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a Nejvyšší státní zastupitelství a v neposlední řadě ombudsman, veřejný ochránce lidských práv.

Z důležitých úřadů tam našly zázemí například také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský nebo Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

Brno je i významné univerzitní město. Působí v něm jedna státní, pět veřejných vysokých škol se sedmadvaceti fakultami a několik soukromých vysokých škol. K nejznámějším pak patří Masarykova univerzita, dále jsou to Vysoké učení technické, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Janáčkova akademie múzických umění, Veterinární a farmaceutická univerzita a Univerzita obrany Brno.

Brno bylo význačným městem s německou menšinou. Ta jej nazývala Brünn, latinský název pak je Bruna. Jeho historie osídlení ovšem sahá přibližně do paleolitu. První doložené slovanské osídlení je z doby kolem pátého až sedmého století.

První zmínky o Brně jako takovém jsou v Kosmově kronice již roku 1091. Městská práva získává v roce 1243 od českého krále Václava I., skoro o padesát let později dostává město právo volit rychtáře. Záhy se stalo sídlem moravských markrabat, zasedá tam zemský soud a byl postaven hrad Špilberk, který dlouhé roky sloužil také jako proslulé vězení, mimo jiné pro odpůrce habsburské monarchie.

Za husitských válek bylo Brno díky německým obyvatelům baštou katolíků. V roce 1641 se stalo hlavním městem Moravy. Nárok na označení Brna jako hlavního města Moravy mu trvale přiznává až císař Josef II. v roce 1782.

Rozsáhlé změny podoby zaznamená v letech 1859-1864, kdy byly zbourány městské hradby. V letech 1896-1916 proběhla v historickém jádru rozsáhlá asanace, při níž bylo mnoho domů zbořeno.

Po vzniku Československé republiky bylo Brno druhým městem po Praze. Stalo se zároveň hlavním městem země Moravské. Když byla v roce 1928 sloučena se zemí Slezskou, Brno působilo jako moravskoslezské centrum.

V té době byla založena Masarykova universita (roku 1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno tamní výstaviště (roku 1928). Německá komunita, která v Brně žila po staletí, prakticky zaniká po druhé světové válce. Odsun obyvatel provázely násilnosti.

S historií Brna je spjata řada pověstí. Nejznámější je ta o brněnském draku visícím jinak v průjezdu Staré radnice. Nejčastěji se traduje, že krokodýla daroval městu markrabě Matyáš roku 1608, který ho získal od tureckých poslů. Zpráva o tom byla uložena do báně radniční věže roku 1749.

Podle účtů z brněnského archivu byl ovšem restaurován a odčervován již v letech 1578, 1579. Další verze pověsti tvrdí, že na draka narazili lidi ve skalách při budování města Trutnova. Uložili jej na trutnovském hradu již kolem roku 1006.

Vycpaného ho pak věnovali roku 1024 na sněmu v Brně knížeti a dostali za to právo mít pečeť s obrazem draka. Říká se také, že draka přivezli do Brna rytíři z křižáckých výprav.

K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad Špilberk a Katedrála svatého Petra a Pavla. Druhým dochovaným hradem je pak Hrad Veveří.

Městské jádro bylo vyhlášené městskou památkovou rezervací. Turistickým cílem je také vila Tugendhat od architekta Ludwiga Miese van der Roheho, zapsaná mezi Světové dědictví UNESCO.

Brněnská Vila Tugendhat je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby. O dva roky později se mohli manželé nastěhovat.

V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána na listiny UNESCO. Nachází se na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole.

Pozemek věnoval otec Grety Tugendhatové, známý brněnský textilní průmyslník Löw-Beer. Vila patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou.

Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na pět milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 000 korun). Tugendhatovi obývali vilu do roku 1938, kdy jakožto Židé uprchli z Československa.

Osudy domu ve dvacátém století se staly nově inspirací pro román Simona Mawera Skleněný pokoj. Přímé dějinné události se v domě přitom zastavily hned několikrát.

Patří k nim i jednání z 8. června 1992, kdy se tam sešli vítězové tehdejších voleb, předseda vlády České republiky Václav Klaus a předseda vlády Slovenské republiky Vladimír Mečiar. Dohodli se na rozdělení Československa.

V roce 2010 byla zahájená nákladná rekonstrukce vily.

Vlastní vila Dušana Jurkoviče (Jurkovičova vila) byla postavena roku 1906 na úpatí brněnského Wilsonova lesa. Nachází se na ulici Jana Nečase v Brně-Žabovřeskách a je jednou z nejvýznamnějších památek secesní architektury v Brně. Základní koncepce domu vychází z britské architektury, z typu cottage. Sám Jurkovič prodal vilu roku 1919.

Poslední majitel prodal dům v červnu 2006. Dnes jej i s okolní zahradou spravuje Moravská galerie v Brně. V letech 2009 až 2011 prošla b

Stojí v městské části Brno-střed. Založil ho ve druhé polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. Pro potřeby vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu (německy Spielberg) pocházejí z let 1277-1279.

Název získal z původního pojmenování kopce. V polovině 17. století se proměnil z gotické stavby v mohutnou barokní pevnost s obávanou věznicí. Od 10. června 1841 do 29. května 1855 pobýval na Špilberku mimo jiné vězeň č. 1042, Václav Babinský.

V roce 1855 pak císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a její prostory se přeměnily na vojenská kasárna. V roce 1962 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna.

Katedrála svatého Petra a Pavla se nachází v Brně na vrchu Petrov v městské části Brno-střed. Je národní kulturní památkou, patří mezi nejvýraznější brněnské dominanty - je vyobrazena také na české desetikoruně.

První objekt se začal stavět zhruba v jedenátém století, kdy na místě dnešní katedrály stála románská kaple. Postupně se jeho podobu ovlivňovali mimo jiné architekti Mořic Grimm, František Benedikt Klíčník, A. Kirstein.

Věže katedrály jsou vysoké 84 metry a byly postavené v letech 1904–1905 podle návrhu architekta Augusta Kirsteina. Interiér stavby má převážně barokní podobu, zatímco impozantní exteriér se dvěma věžemi je přestavěn ve stylu novogotiky.

K 1.1. 2022 mělo Brno 374 851 obyvatel. Největší přírůstek přitom zažilo v období průmyslové revoluce, a to v letech 1850–1919.

Průmyslový rozvoj zasáhl město naplno v osmnáctém století. Soustředily se do něj především firmy zabývající se textilními a strojírenskými obory. V 19. století díky vysoce rozvinutému textilnímu průmyslu získalo město dokonce přezdívku rakouský, respektive moravský Manchester.

V roce 1839 pak přijel do Brna první vlak a rozvoj železnice dalšímu průmyslovému rozkvětu Brna hodně napomohl.

Mezi nejznámější firmy historie patří strojírny Zetor (světoznámý výrobce traktorů), Zbrojovka Brno (mj. výrobce pušek), Královopolská (významná strojírna v Králově Poli) a 1. brněnská strojírna.

Porevoluční doba přinesla krach většiny tradičních podniků, některé byly restrukturalizovány. Brno se následně přeorientovalo na lehký průmysl, logistiku a služby. Výrobní závody se nyní soustředí především do nových průmyslových zón v Brně a okolí (Černovická terasa, Modřice, Šlapanice…).

Ve městě se daří i veletrhům. Společnost Veletrhy Brno (dříve Brněnské veletrhy a výstavy) vlastní světově proslulé Brněnské výstaviště, na němž se každoročně pořádá řada výstav a veletrhů s mezinárodní účastí.

Mezi hlavní události patří Autosalon, Mezinárodní strojírenský veletrh, Go-Regiontour a další.

Brno je územně členěné statutární město s magistrátem a primátorem. Vedle zastupitelstva a rady je orgánem města i sněm starostů, jehož členy jsou starostové jednotlivých brněnských městských částí a primátor města Brna.

Pro účely senátních voleb je území města rozděleno mezi volební obvody 55, 58, 59 a 60.

Brno se člení na 29 samosprávných městských částí. Každá z nich má vlastní volené zastupitelstvo, radu a starostu, znak a vlajku.

V Brně se konají dva výroční festivaly symfonické hudby – Mezinárodní hudební festival Brno a Mezinárodní hudební festival Špilberk pod širým nebem. Je domovem rovněž mezinárodního filmového festivalu Cinema Mundi, tedy přehlídky filmů z celého světa, které se ucházejí či ucházely o Oscara.

Kulturní tradice ovšem sahají mnohem hlouběji. Ty divadelní mají mít kořeny až v roce 1767, kdy se měla v Brně odehrát první profesionální divadelní hra. První kamenná budova divadla pak byla postavena až v roce 1884. Nazývalo se Městské a hrálo se v něm pouze německy.

Velký zlom na divadelních scénách v Brně způsobil vznik republiky v roce 1918, českému Národnímu divadlu připadly budovy divadla německého, byly to budovy Reduta na Zelném trhu a tehdejší divadlo Na hradbách (nynější Mahenovo divadlo, postaveno již v roce 1882, německé do roku 1918).

Dalším brněnským divadlem je Městské divadlo Brno, jeho historie sahá do roku 1945, kdy byla založena druhá činoherní scéna v Brně, dnes sídlí v Lidické ulici. Dále v Brně působí i jiné umělecky významné scény - divadlo Husa na provázku, HaDivadlo nebo autorské Divadlo Bolka Polívky.

Ve městě působily významné osobnosti – hudební skladatel Leoš Janáček, narodil se zde hudební skladatel a nositel dvou Oscarů Erich W. Korngold, matematik a filozof Kurt Gődel, světoznámý fyzik Ernst Mach.

Dále v Brně působili spisovatelé Jiří Mahen a Rudolf Těsnohlídek, sochař Josef Kubíček, malíř Antonín Procházka a mnozí další.