Iva Janžurová

Iva Janžurová patří k předním českým herečkám. S dokonalým smyslem pro humor je obsazovaná převážně do komediálních rolí. Za postavu Winnie ve hře Šťastné dny Samuela Becketta získala divadelní cenu Alfréda Radoka, na kontě má i dva České lvy. Její dcera Sabina Remundová je scénáristka a herečka.

Narodila se 19. května 1941 v Žirovnici a jako malá se toužila stát učitelkou. Vystudovala proto Pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, ale učit nakonec nešla. Místo toho se dala na herectví a odešla do Prahy studovat DAMU. Účinkovala nejprve v divadle F. X. Šaldy v Liberci a následně získala angažmá v Divadle na Vinohradech.

Ve filmu Kočár do Vídně z roku 1966, kam ji obsadil režisér Karel Kachyňa si zahrála svoji první výraznější filmovou roli. Úplně poprvé se ale před kamerou objevila už v roce 1960.

Ve druhé polovině šedesátých let Janžurová hraje i vážné role, přesto v tomto období zazářila hned v několika klasických komediích. V roce 1969 po boku Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové v kultovní komedii Světáci, ve stejném roce ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové...nebo v komedii z roku 1967 s Josefem Abrhámem A Jiřím Hrzánem Dům pro svobodné pány.

Sedmdesátá léta pak byly pro Janžurovou velmi plodnou dekádou, ztvárnila desítky nejen komediálních rolí. A tak vznikly další nezapomenutelné postavy Janžurové v komediích Marečku, podejte mi pero!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Což takhle dát si špenát, "Pane, vy jste vdova!" nebo Zítra to roztočíme, drahoušku. Nelze ale opomenout i vážné role, například ve snímku Petrolejové lampy či Morgiana. Objevovala se také pravidelně v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města coby staniční sestra Marta Huňková, která by se podle doktora Štrosmajera (Miloš Kopecký) mohla vznášet jako holubička.

Zatímco 60. a 70. léta byla ve znamení nejlepších českých komedií, v osmdesátých letech se Janžurová hojně vyskytovala na televizní obrazovce. Zahrála si v bezpočtu scének a skečů s mnoha herci, například i Felixem Holzmanem v legendární scénce Včera, dnes a zítra. Opět se tak projevil její smysl pro humor.

Kromě filmu a televize ale také hojně vystupovala na prknech, jež znamenají svět. Od roku 1987 je členkou Činohry Národního divadla. V posledních letech se proslavila například rolí Alžběty II. v inscenaci Audience u královny.

Za herecký výkon ve snímku Co chytneš v žitě z roku 1998 získala Janžurová v roce svého prvního Českého lva. Ocenění jí přineslo i obsazení do filmu režisérky Alice Nellis Výlet, za který dostala svého druhého Českého lva. V roce 2000 obdržela na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči cenu za nejlepší herecký výkon ve filmu ENE BENE. Je také držitelkou ceny Thálie a nositelkou medaile Za zásluhy v oblasti kultury.

Iva Janžurová byla v roce 1968 krátce vdaná za kameramana Jana Eisnera, jejím celoživotním partnerem ale byl herec a režisér Stanislav Remunda, se kterým má dvě dcery Theodoru a Sabinu. Sabina je rovněž herečka a scénáristka.