Fronta an-Nusrá

Fronta an-Nusra (Džabhát an-Nusra li ali aš-Šám) je syrská radikální vojenská skupina napojená na síť Al-Káida. Od roku 2012 bojovala proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada s cílem vytvořit islámský emirát spravovaný podle práva šaría. Spojené státy i OSN ji označují za teroristickou. V roce 2016 se přejmenovala na Džabhát Fatah aš-Šám a v roce 2017 se stala součástí větší skupiny Hajat Tahrír aš-Šám (HTS). Mnohdy se však dál používá původní název.

U vzniku Fronty an-Nusra (Džabhát an-Nusr, جبهة النصرة‎) stáli po propuknutí syrské občanské války vůdce tehdejšího Islámského státu v Iráku abú Bakr al-Bagdádí a vedení Al-Káidy. V srpnu 2011 pověřili Syřana abú Muhammada Džúláního, aby ustavil pobočku Al-Káidy v Sýrii. Jejím úkolem mělo být svržení Asadova režimu. Džúlání (více o Džuláním se dočtete v článku níže) proto na podzim přešel z Iráku do Sýrie, kde se spojil s místními islámskými radikály propuštěnými ze syrské vojenské věznice.

Fronta an-Nusra byla ustavena v lednu 2012. Záhy se stala jednou z nejbojeschopnějších složek opoziční Svobodné syrské armády. Podle amerických expertů tvořili jádro fronty většinou Syřané napojení na Islámský stát v Iráku a jeho původního vůdce abú Musu Zarkávího, který bojoval v Iráku proti Američanům, než ho roce 2006 zabili.

Fronta an-Nusra zpočátku ovládala část provincie Dajr az-Zaur v pouštní oblasti na východě Iráku, odkud ji později vytlačil Islámský stát. Půldruhého roku po vzniku Fronty an-Nusra totiž došlo k roztržce s IS. V dubnu 2013 šéf Islámského státu v Iráku (dnešní IS) abú Bakr Bagdádí oznámil, že an-Nusra je součástí nově vzniklého Islámského státu v Iráku a v Levantě (ISIL). To ale popřel vůdce an-Nusry Džúlání, který oznámil, že fronta je součástí Al-Káidy, a slíbil věrnost jejímu vůdci Ajmánu Zavahrímu.

Obě teroristické skupiny mezi sebou začaly bojovat na konci roku 2013. V létě 2014 Islámský stát vyhnal an-Nusru z provincie Dajr az-Zaur a ovládl Rakku, kterou proměnil ve své hlavní město.

Kvůli tomu došlo i k odchodu části bojovníků an-Nusry, zejména těch zahraničních, kteří se připojili k ISIL. Islámský stát se pak rozešel s Al-Káidou, protože Bagdádí odmítl akceptovat rozdělení sfér vlivu s tím, že jeho skupina bude nadále aktivní jen v Iráku a an-Nusra bude jediným legitimním zástupcem Al-Káidy v Sýrii.

V prosinci 2012 an-Nusru Spojené státy zařadily na seznam teroristických organizací jako zástupce Al-Káidy v Sýrii. Krátce předtím americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford varoval, že „extremistické skupiny jako Fronta an-Nusra představují problém, překážku nalezení politického řešení, které Sýrie potřebuje“. Za teroristickou ji označila v květnu 2013 i Rada bezpečnosti OSN a řada zemí světa.

I když si an-Nusra nelibovala v okázalé brutalitě Islámského státu, v květnu 2012 uspořádala u Dajr Az-Zauru hromadnou popravu 13 mužů. V létě 2012 se přiznala k vraždám zajatých vládních vojáků s tím, že je po právu potrestala smrtí, když se přiznali ke zločinům. V roce 2012 se přihlásila k řadě atentátů podniknutých na oblastech pod kontrolou syrských vládních sil – v Midanu, opakovaně v Damašku i v Halabu nebo v Dajr az-Zauru.

Džúlání odmítá, že by Fronta an-Nusra byla teroristická. Tvrdí, že nikdy neměl zájem útočit na Západ, a šéf Al-Káidy Ajmán Zavahrí mu to prý dokonce zakázal s tím, že se má soustředit na Sýrii.

Prioritou je pro něj boj s vládou syrského prezidenta Bašára Asada a jeho spojenci ze šíitského libanonského hnutí Hizaballáh a Íránu i s Islámským státem. Když se však do bojů v Sýrii zapojilo na konci září 2015 na straně Asada Rusko, vyzval nejen k útokům na menšinu alávitů, z níž pochází Asad, ale apeloval také na Kavkazany, aby útočili přímo v Rusku.

Svrhnout Asadovu vládu se mu nakonec podařilo v prosinci 2024, kdy syrští povstalci pod vedením islamistického uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), v jehož čele stál právě Džulání, zaútočili a postupně ovládli velká syrská města včetně hlavního Damašku, který dobyli bez boje. Prezident Bašár Asad po téměř čtvrt století své vlády uprchl ze země do Ruska.

I když an-Nusru vytlačil Islámský stát z provincie Dajr az-Zaur, neoslabilo ji to. Přesunula své aktivity na západ Sýrie do provincií Hamá, Latákija a zejména Idlib, který se nakonec stal její hlavní základnou. Odhaduje se, že tehdy měla ve zbrani 10 000 mužů. Podporovaly ji Katar a Saúdská Arábie, které jí poskytovaly peníze i zbraně. Bojovníci do ní přicházeli přes Turecko.

Zpočátku an-Nusra bojovala po boku dalších vzbouřeneckých skupin v Sýrii, ale později došlo ke sporům. Vůdci umírněných skupin měli obavy, že chce an-Nusra Sýrii islamizovat. Od roku 2013 fronta bojovala nejen proti vládním silám Bašára Asada, ale také proti umírněným skupinám. Během let 2014 a 2015 zlikvidovala Syrskou revoluční frontu (SRF) a hnutí Harakat Hazm, což byly významné umírněné skupiny vyzbrojené Američany.

Cílem bylo dostat pod svou kontrolu co největší území a zmocnit se zbraní umírněných skupin. Část bojovníků poražených uskupení vstoupila do an-Nusry.

Stejně tak v létě 2015 rozprášila Američany vycvičené příslušníky Divize 30, což vedlo k ukončení amerického projektu výcviku umírněných bojovníků. Mnozí nechtěli bojovat jen proti Islámskému státu a dalším radikálním skupinám, ale především proti Asadovi, další dokonce vyjádřili loajalitu frontě. Kromě vlády a IS byli jedním z hlavních nepřátel fronty kurdští bojovníci z milicí YPG, kteří ovládli oblast u hranic s Tureckem, označovanou jako Rojava.

An-Nusra spolupracovala s Islámskou frontou a skupinou Ansar al-Islám. V březnu 2015 se stala součástí většího uskupení Armády dobytí (Džaíš al-Fatah), kde byla druhou nejvýznamnější skupinou po salafistickém uskupení Ahrar aš-Šám, které mělo deset až dvacet tisíc bojovníků. Jeden z jejích zakladatelů měl blízko k vůdci Al-Káidy. V lednu 2016 ale mezi sebou obě skupiny začaly bojovat.

Přes neskrývaně radikální názory s Frontou an-Nusra spolupracovaly i další skupiny, i když to popíraly. Mnohé menší skupiny to obhajovaly tím, že jinak by byly rozprášeny.

Džulání 29. července 2016 oznámil, že skupina změnila své jméno na Džabhát Fatah aš-Šám a už není spojena s žádnou vnější skupinou, což se občas chápalo jako formální oddělení od Al-Káidy.

Chápalo se to spíše jako snaha o vylepšení image skupiny nebo o maskovací manévr, protože po vstupu Ruska do války byla Fronta an-Nusra pravidelně jmenována spolu s Islámským státem jako hlavní teroristická hrozba v Sýrii. V té době se odhadovalo, že má pět až deset tisíc bojovníků, výhradně Syřanů.

Pod novým názvem se v druhé polovině roku 2016 snažila zabránit syrské armádě osvobodit Aleppo, přičemž neuspěla. Spolupracovala přitom s několika dalšími skupinami. Společně pak 28. ledna 2017 vytvořily novou skupinu Haját Tahrír aš-Šám (HTS, Organizace pro osvobození Levanty, هيئة تحرير الشام‎). Kromě přejmenované Fronty an-Nusra se její součástí staly Fronta Ansar al-Dín a hnutí Núr al-Dín al-Zinky i skupiny Liva al-Hakk a Džaíš al-Sunna. Hlavní slovo v ní má vedení an-Nusry.

Skupina, která měla cca 20 000 bojovníků, popírala spojení s Al-Káidou a oznámila, že „je nezávislá a není pokračováním předchozích organizací”. Jeden z jejích vůdců abú Džabír ze skupiny Ahrár aš-Šám, který dlouho usiloval o sjednocení všech salafistů v Sýrii, se dlouhodobě stavěl proti spojení Fronty an-Nusry s Al-Káidou, neboť oslabovalo její koaliční potenciál. Sám přitom zastával podobně radikální názory jako představitelé Al-Káidy. Počátkem února 2017 však část vůdců oznámila, že jsou loajální al-Káidě.

Skupinu však dělily vnitřní spory, 1. října Džabír odešel z čela skupiny a vedl už jen její radu. Hlavním velitelem se stal abú Muhammad Džulání. Na konci roku 2017 byla řada vůdců skupiny zavražděna. Na začátku roku 2018 utrpěla velkou porážku, když syrská vládní vojska osvobodila Východní Ghútu - a bojovníci HTS se museli stáhnout do Idlibu.

Tam ale skupina posílila a na počátku roku 2019 dostala pod kontrolu většinu provincie. V dubnu proto záhájila syrská vládní vojska s podporou Ruska útok na oblast. Haját Tahrír aš-Šám sice jejich postup brzdil, ale nedokázal zabránit osvobození Chán Šajchúnu.

Povstalci pod vedením Haját Tahrír aš-Šám (HTS) zahájili na začátku prosince 2024 úspěšnou ofenzivu, při které rychle dobyli velká syrská města včetně hlavního Damašku, který dobyli bez boje. Prezident Bašár Asad po téměř čtvrt století své vlády uprchl ze země do Ruska. Povstalci i exilová opozice ohlásili konec režimu Bašára Asada a Syřanům slibují budování nové Sýrie. Vůdcem HTS je právě Abú Muhammad Džúlání.