Emanuel Macron

Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron je francouzský politik a bývalý investiční bankéř. Od sprna 2014 zastával funkci ministra hospodářství, na kterou po dvou letech rezignoval, aby se mohl věnovat prezidenstké kampani ve volbách v roce 2017, v nichž ve druhém kole zvítězil a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. V roce 2022 mandát obhájil.

Jméno Emmanuela Macrona nebylo do prezidentských voleb v roce 2017 příliš známé. Nestála za ním žádná silná politická strana a neměl zkušenosti s volenou politickou funkcí. Přesto dokázal přitáhnout pozornost a stát se favoritem prezidentských voleb.

V prvním kole voleb získal 23,75 % hlasů, ve druhém porazil Marine Le Penovou díky svému zisku 66,06 % hlasů. Ve 39 letech se stal nejmladším francouzským prezidentem v historii. Stejnou soupeřku porazil ve druhém kole i v roce 2022, vyslovilo se pro něj 58,5 % voličů.

Emmanuel Macron se narodil 21. prosince 1977 do levicově zaměřené rodiny profesora neurologie a lékařky. Vystudoval filosofii na univerzitě v Nanterre a také elitní školu pro státní úředníky Ena. Poté působil několik let na ministerstvu hospodářství. Z ministerstva odešel pracovat k Rotschildům jako investiční bankéř, kde se mu mimo jiné podařilo uzavřít fúzi mezi dvěma velikány, firmami Nestlé a Pfizer. I díky tomuto úspěchu se stal milionářem.

V době, kdy pracoval pro banku, byl současně i členem francouzské Socialistické strany. Díky jeho schopnostem si ho jako ministra hospodářství do své vlády vybral prezident François Hollande, aby reformami oživil ekonomiku.

Macron ale zašel dál, než jeho šéf zřejmě chtěl. „Francie je plná nedodržených slibů a systém se změnám hodně brání,“ stěžoval si Macron na bariéry, které pociťoval uvnitř kabinetu.

Mladý ekonom v rámci reforem napadl zákon o maximální 35hodinové týdenní pracovní době a byl odpůrcem vysokých odstupných pro propuštěné zaměstnance, kvůli nimž se francouzský pracovní trh dostával do problémů. Nelibě nahlížel i na extrémní zdanění milionářských příjmů. Od svých odpůrců si proto vysloužil přezdívku „pravicového vlka v socialistickém rouchu“.

Na post ministra hospodářství rezignoval rok před prezidentskými volbami a založil vlastní politické hnutí En Marche! (Vpřed!), s nímž se pustil do boje o Elysejský palác.

Narozdíl od Le Penové, bojující proti migraci, globalizaci a euru, se Macron zabýval otázkami vzdělávání, ekonomiky či obnovitelné energie. Pro mnoho lidí bylo atraktivní jeho mládí, neokoukanost a postoje přijatelné pro pravici i levici.

Zaznívaly ovšem i kritické hlasy, kterým vadily Macronovy nekonkrétní postoje a nejasný význam jeho „progresivních vizí”. Odpůrci mu vytýkali také kladný postoj k politice „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky, kterou vedla v roce 2015 a 2016 německá kancléřka Angela Merkelová.

Podle Macrona by Francie mohla přijmout více migrantů než přijímala v minulosti a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože má migrace pozitivní dopad na ekonomiku.

Macronovo prezidentství poznamenaly demonstrace Hnutí žlutých vest. Směřovaly zejména proti vysokým cenám pohonných hmot, daňové zátěži a snižování státních výdajů. Od počátků v roce 2018 se konaly pravidelně každý týden, přerušil je až lockdown kvůli pandemii koronaviru.

V roce 2022 se téměř neúčastnil kampaně za své znovuzvolení, dával si načas s jejím oficiálním zahájením. Dva měsíce před volbami Ruská federace zahájila válku na Ukrajině. Francie právě předsedala Radě Evropské unie a Macron zaujal pozici evropského lídra při vyjednávání s oběma stranami a hospodářské pomoci Ukrajině.

Po prezidentských volbách následovaly volby do Národního shromáždění, dolní parlamentní komory. Koalice vedená En Marche! v nich zvítězila, ale ztratila absolutní většinu křesel. Jednobarevná vláda pokračovala jako menšinová, pro podporu vlastních zákonů tak potřebuje vyjednat hlasy opozice.

Macronova ctižádostivost se projevila i v jeho osobních vztazích. Od roku 2007 je ženatý se svou o 24 let starší bývalou profesorkou francouzštiny Brigitte Trogneuxovou. Cestu k manželství si musel tvrdě vydobýt.

Poznali se, když bylo Emmanuelovi jako studentovi lycea v Amiens šestnáct, a Brigitte už téměř čtyřicet. Vzájemné vzplanutí šokovalo Macronovy rodiče natolik, že poslali syna studovat do Paříže a doufali, že tím románek ukončí. Před odchodem ale prý profesorce řekl, že si ji jednou stejně vezme.

Po letech odloučení se jejich cesty opět setkaly. Brigitte, matka tří – dnes již dospělých – dětí, se rozvedla a Emmanuel splnil dávný slib.