Článek
Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron je francouzský politik a bývalý investiční bankéř. Od sprna 2014 zastával funkci ministra hospodářství, na kterou po dvou letech rezignoval, aby se mohl věnovat prezidentské kampani ve volbách v roce 2017, v nichž ve druhém kole zvítězil a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. V roce 2022 mandát obhájil.
V prvním období 2017-2022 Macron navenek pohnul s ekonomikou. Snížil daně firmám, zjednodušil pracovní zákony a výsledkem bylo, že nezaměstnanost klesla na nejnižší čísla za víc než deset let. Zahraniční firmy si Francii více vybíraly jako místo pro investice a celkově země působila otevřeněji podnikání než dřív.
Macron nicméně vytvořil dojem, že je prezident "elit" a "byznysu", který sice udržuje ekonomiku v chodu, ale odcizuje se běžným lidem. Ten pocit vybuchl třeba ve chvíli, kdy zvýšil daň na paliva; vzniklo z toho masové hnutí „žlutých vest“ a násilné protesty.
Přesto svůj post obhájil i v roce 2022. Zvládl sice udržet ekonomiku v dobrém stavu, ale za velkou cenu. Země se potýkala se zadlužením a špatným stavem rozpočtu. Následné škrty vyvolaly další vlnu protestů. Nejhorší nastaly po penzijní reformě, která byla nejen nepopulární, ale protlačena ústavním trikem bez hlasování. Po neúspěchu v eurovolbách se rozhodl vyvolat předčasné volby, které ale přinesly pat a i Macronovu pozici jen zhoršily.
Premiér Francie
Francie má systém, který se označuje jako poloprezidentská republika. Prezident je volen přímo občany, premiér je jmenován prezidentem, ale musí získat většinu v Národním shromáždění, obdobou české Poslanecké sněmovny.
Pokud je premiér ze stejné strany jako prezident, je prezident silný. Pokud je premiér z opoziční strany, prezident se musí dělit o moc. Pak řeší spíše zahraniční politiku a obranu, zatímco premiér politiku domácí.
Od předčasných voleb v červenci 2024 se na pozici premiéra vystřídalo několik jedinců. Prezident Emmanuela Macrona se neúspěšně snažil dosadit na post svého člověka, který by získal důvěru Národního shromáždění:
- Gabriel Attal (Renaissance): Z Macronovy strany. Vedl „úřednickou“ vládu do 5. 9. 2024, než se našel nástupce .
- Michel Barnier (Les Républicains, LR): kompromisní kandidát. Vládnul v menšině a 4. 12. 2024 mu byla vyslovena nedůvěra kvůli spornému rozpočtu.
- François Bayrou (MoDem): dlouholetý Macronův spojenec. 8. 9. 2025 nedostal důvěru, když si sám vyžádal hlasování před návrhem rozpočtu na rok 2026.
- Sébastien Lecornu (Renaissance): Z Macronovy strany. Jmenován 9/2025, ale rezignoval 6. 10. 2025. Důvodem byl zhoršující rozpočtový deficit a státní dluh. Nejkratší premiér Páté republiky.
