Země se skoro sto miliony obyvatel nemá ani jednu oběť koronaviru

Když se podíváte na mapu, nelze si nevšimnout toho, že Vietnam sdílí severní hranici s Čínou. Jakmile se posléze podíváte do turistických statistik této země ležící v jihovýchodní Asii, nelze přehlédnout to, že Číňané tvořili v minulém roce více než 30 procent zahraničních návštěvníků. Přijelo jich tam více než 5,8 milionu. To samo o sobě nezní pro zvládnutí nákazy zrovna pozitivně.

Vietnam není ani vzdáleně bohatá země. Naopak by se dalo říci, že se tamější příjmy řadí k nižšímu průměru, přičemž na venkově bývají často vysloveně nízké. Přičtěte k tomu méně vyspělý zdravotnický systém a nízký počet zdravotníků. Vždyť v zemi jich je pouhých osm na deset tisíc obyvatel. V Jižní Koreji je podle údajů Světové banky tento poměr třikrát příznivější. Výše zmíněné body by byly poměrně dobré předpoklady k tomu, aby člověk očekával, že se Vietnam zmítá v nemalých trablích. Ale ono ne.

Koncem dubna země zrušila bezpečnostní restrikce v podobně sociálního odstupu zhruba po třech týdnech. Školy a obchody se znovu otevřely a život se postupně vrací do normálu. Jeden nový případ nákazy ohlášený 29. května je absolutně ojedinělý. Lékař se zaměřením na infekční choroby Guy Thwaites, který pracuje v jedné z hlavních nemocnic určených pro léčbu covid-19 pozitivních pacientů, potvrzuje, že čísla skutečně reflektují realitu, informuje CNN.

„Chodím po odděleních, znám jednotlivé případy a vím, že novému koronaviru nikdo nepodlehl. Kdybyste měli nehlášené nebo nekontrolované přenosy nákazy v rámci komunit, tak bychom ty případy měli v nemocnici a stouply by počty pacientů s respiračními obtížemi. K ničemu takovému však nedošlo,” tvrdí Thwaites, který rovněž předsedá Oxfordské univerzitě klinického výzkumu v Ho Či Minově městě.

Proč je tedy Vietnam v porovnání s jinými zeměmi tak úspěšný? Podle zdravotních odborníků jde o kombinaci faktorů. Proč byli vietnamští spoluobčané v České republice tak dobře připravení při nástupu nákazy v naší zemi? Od svých krajanů už věděli, která bije. A než se Češi stačili zorientovat a vyhrabat šicí stroje ze sklepů a půd, vietnamská komunita už v Česku rozdávala hotové roušky po svém okolí.

Blesková reakce vlády byla jednou ze součástí úspěchu. Ta se začala připravovat na příchod krizové situace týdny předtím, než se v zemi objevil první případ. A to i navzdory tomu, že v té době oficiálně ještě nebyly „jasné důkazy”, že se nákaza přenáší z člověka na člověka. Ale Vietnam neriskoval. Už na počátku ledna zavedl měření teploty na letišti pro ty, kteří do hlavního města Hanoje přicestovali z čínského Wu-chanu. Ti, kteří měli horečku, byli izolování a jejich zdravotní stav úzkostlivě monitorován.

„Nečekali jsme jen na pokyny od Světové zdravotnické organizace (WHO). Využili jsme dat interních i těch ze zahraničí, což vedlo k rozhodnutí zavedení brzkých opatření,” uvedl Pham Quang Thai z infekčního oddělení Národního institutu hygieny a epidemiologie v Hanoji. A v půli ledna už se opravdu jednalo o velmi přísných opatřeních, které měly za cíl zastavit šíření choroby do Vietnamu. Umísťování osob do karantény na letištích a v přístavech už bylo v plném proudu.

Přesně 23. ledna Vietnam potvrdil své první dva případy nákazy. Šlo o čínského občana žijícího ve Vietnamu a jeho otce, který přicestoval do Vietnamu, aby navštívil svého syna. Už druhý den byly zrušeny všechny lety mezi Vietnamem a Wu-chanem v obou směrech. Premiér vyhlásil válku koronaviru a na sjezdu tamější komunistické strany 27. ledna uvedl, že boj s epidemií je podobný boji s nepřítelem.

O pouhé tři dny později byla vytvořena národní komise pro řízení epidemie. Připomeňme, že v tento den WHO teprve označila koronavirus za nebezpečí pro veřejné zdraví v mezinárodním měřítku. A hned 1. února Vietnam vyhlásil národní epidemii. Ve chvíli, kdy bylo napříč bezmála stomilionovou zemí šest potvrzených případů. Přerušena byla všechna letecká spojení s Čínou a Číňanům přestala být o den později i vydávána víza. A takto striktně Vietnam pokračoval celé další měsíce. Když se někde objevilo více případů, celá oblast šla obratem do karantény. Školy a univerzity, které měly být znovuotevřeny v průběhu února, se otevřely studentům až v květnu.

Přísná opatření vedla k tomu, že 13. února bylo oficiálně jen 16 nakažených v zemi. Celé tři týdny pak nebyla hlášena žádná nová infekce, než přišla další vlna v březnu. Tu přinesli vietnamští občané vracející se ze zahraničí. A v té chvíli se zaktivoval další bod, který evidentně přispěl k tomu, že je dnes ve Vietnamu tak optimistická situace. Úřady stopovaly všechny kontakty těch, u kterých se nákaza novým koronavirem potvrdila a umísťovali je do povinné dvoutýdenní karantény. Nakažený pacient musel odevzdat vyčerpávající výčet lidí, se kterými se v uplynulých dvou týdnech potkal.

V novinách a televizích se informovalo o tom, kde a kdy se nakažený pacient pohyboval a lidé byli vyzýváni k tomu, ať se přijdou otestovat, pokud na daných místech byli ve stejnou dobu. A když byla situace v zemi během března nejkrizovější a v jedné z největších nemocnic v zemi, Bach Mai v Hanoji, byly desítky nakažených, přišla další práce hodná Jamese Bonda.

Úřady si vytipovaly a vystopovaly bezmála sto tisíc lidí, kteří měli nějaké spojení s nemocnicí (pacienti, medici, návštěvníci a jejich blízcí) a požádali je, aby zůstali doma v izolaci a s nikým se nestýkali. Byli vyzváni, aby se přišli zdarma otestovat v momentě, kdy by se u nich objevily jakékoliv příznaky. Pro představu: tamější dohledávání kontaktů bylo tak detailní, že se nesoustředilo jen na přímé kontakty nakaženého, ale i na ty nepřímé. Tedy také na ty, kteří se jen setkali s osobou, která se setkala s nakaženým.

Přímé kontakty si prošly karanténou ve zdravotních centrech, hotelech či vojenských objektech. Ještě jednou si připomeňme, že potvrzených případů je k dnešnímu dni ve Vietnamu 328. Karanténou či nařízenou izolací si přitom prošlo celkem 210 000 osob. Studie ukázala, že z prvních 270 covid-19 pacientů bylo 43 procent asymptomatických, a nebýt tak onoho dohledávání lidí s infekčním rizikem, virus by se mezi obyvateli šířil výrazně rychleji.

Vláda neustále zveřejňovala aktuální průběh situace v médiích, občané dostávali i pravidelné textové zprávy od ministerstva zdravotnictví. A když jsme u něj, to ke konci února vydalo chytlavé hudební video, které lidi učilo, jak si správně mýt ruce a další hygienické návyky. K dnešnímu dni má toto video bezmála 49 milionů přehrání.

Guy Thwaites připouští, že Vietnam má s epidemiemi infekčních chorob bohaté zkušenosti, které pomohly vládu i veřejnost připravit na aktuální světovou pandemii. „Lidé tu rozumí, že se tyto věci musejí brát vážně a řídí se tím, co vláda v rámci prevence šíření dané choroby rozhodne. Mají tu daleko větší respekt k infekčním chorobám než některé bohatší země či také země, které se s nimi nesetkávají tak často,” uvedl Thwaites a jako příklad uvedl Velkou Británii, Evropu obecně či Spojené státy.