Potraviny online aneb Jak to chodí v Rohlíku

„Tady je to opravdu mraveniště. Frmol tu byl už před krizí, i když možná trochu menší,“ srovnává Denisa Čížková, supervizorka oddělení kvality, která do centrálního skladu společnosti Rohlík.cz nastoupila loni. Procházíme přes nakládací rampu, která je posledním článkem odbavení každé objednávky. Na třech desítkách parkovacích míst po obvodu budovy parkují dodávky ve firemních barvách, řidiči do nich přemisťují nachystané papírové tašky s nákupem.

Pokud si některé firmy nemohou na tržby stěžovat ani v době krize, pak jsou to určitě online obchody s potravinami a dalším zbožím do domácnosti. Kupování jídla přes počítač bylo do vypuknutí nákazy především otázkou pohodlí a úspory času, teď se však pro spoustu lidí stalo i zárukou bezpečnosti.

Zájem překonal dokonce i vánoční špičku. „Proti loňskému stavu jsme se zdvojnásobili,“ říká provozní ředitel portálu Rohlík.cz Aleš Malucha. Rekordních hodnot dosahovaly počty zákaznických objednávek na přelomu března a dubna, avšak konkrétní čísla, která se pohybují v tisících denně, nechtěl konkretizovat.

Firemní závazek v podobě sloganu „potraviny online u vás do 120 minut“ přestával při nástupu koronaviru v Česku platit. Časové sloty, tedy vyhrazené termíny pro dodání, si zákazníci rozebrali na několik dní dopředu. Situace už se vrací do normálu, avšak 120 minut zůstává lhůtou, při níž se pracovníci ve skladu ani kurýři za volantem dodávek rozhodně nemůžou loudat.

Rohlík.cz provozuje menší sklady i v dalších místech republiky, kde se jeho více než 300 aut pohybuje, ovšem ten centrální je ve všech měřítkách překonává. Prostory o rozloze 12 000 metrů čtverečních, které se nacházejí na rozhraní pražských částí Ruzyně a Liboc, kdysi využíval obchodní dům Kotva. Pracují v nich přes tři stovky lidí, a to jak kmenových, tak i agenturních zaměstnanců.

„Hledáme již pouze specializované a vedoucí role do skladu a logistiky. Nejen z důvodu viru, ale obecně proto, že firma roste a rozjíždíme nové projekty,“ podotýká provozní ředitel Aleš Malucha.

Po nezbytných vstupních procedurách této doby – dezinfekci rukou a změření tělesné teploty – vcházím mezi regály s potravinami. Vypadá to tu podobně jako v každé moderní fabrice nebo skladu, jen těch lidí je tu přece jen nějak víc než jinde. Automatizace, která už ze spousty skladů lidi vytlačila, je u tak proměnlivé komodity, jako je taška s nákupem, možná jen částečně.

„Nazvala bych to poloautomatizací. Spousta činností se bez lidí neobejde,“ potvrzuje supervizorka kvality Denisa Čížková. „Automatizaci používáme, ale není stoprocentní, nezkontroluje, jestli výrobek nemá poškozený obal nebo jestli se v nákupu neobjevila položka, která do něj nepatří.“

S nahrazením lidí se počítá třeba v místě, kde se bedýnky s nachystaným zbožím ručně třídí na jednotlivé pásy mířící k finálnímu zabalení. V budoucnu by měl tuto práci zastat stroj.

Správné a rychlé poskládání nákupu do tašek je to, oč ve skladu běží. Laicky se to jeví jako nesnadný úkol, protože vysoké regály napěchované jídlem vypadají, jako by měly nasytit snad celou republiku. Ve skutečnosti by bez pravidelného doplňování vystačily tak na týden, a to samozřejmě pouze zákazníkům Rohlíku.

„Zásoby neustále točíme, žádné staré zboží u nás nenajdete. V kategorii ultrafresh, což je ovoce, zelenina, maso nebo ryby, u nás nevydrží déle než tři dny, ostatní potraviny tak pět sedm dní,“ upozorňuje Denisa Čížková, podle které by větší zásoby zbytečně zatěžovaly organizaci celého skladu.

Mnozí lidé sice dovoz potravin využívají pro velké, třeba týdenní nákupy, podle mojí průvodkyně se však firma snaží naučit zákazníky, aby si potraviny objednávali klidně každý den: „Proč ne, když jim je dovezeme? Tím pádem je budou mít neustále čerstvé.“ Nutno ale podotknout, že člověk musí na webu nakoupit vždy minimálně za pětistovku.

Krizový stav se podle Denisy Čížkové projevil v několika sférách, ovšem na chod skladu neměl zásadní vliv. „Naskladňuje se nově i v nočních hodinách. Abychom vykryli zvýšenou poptávku hlavně na začátku karantény, kdy se rychle vyprodávaly trvanlivé potraviny, začaly k nám kamiony se zásobami zajíždět i v noci,“ vysvětluje.

Žádný dodavatel podle ní naštěstí nevypadl. Krátkodobý nedostatek například u ovoce a zeleniny byl způsobený především tím, že naložené kamiony uvízly na hraničních přechodech.

Jedna nová taškárna přibyla ve skladu vyloženě kvůli vyšší poptávce při krizi, ovšem v Rohlíku počítají s tím, že už zůstane jeho součástí. Jestli pandemie změní naše zvyky a noví zákazníci zůstanou ve větší míře věrni online nakupování, však ukážou až další měsíce.

Jisté je, že kapacity rozvozců dosáhly na počátku krizového stavu, kdy lidé ze strachu nakupovali do zásoby, svých hranic.

„Zájem nových zákazníků stoupá každý den dvojnásobně. Kdybychom měli kapacitu, rozvážíme více než jednou tolik. Roste to geometrickou řadou,“ hlásil na začátku krizového stavu Tomáš Jeřábek, výkonný ředitel jiného internetového prodejce – Košík.cz. Ten během karantény spustil mimo jiné vlastní rozvoz jídel pod hlavičkou Hotovky Košík. Za deset dní prodal 11 500 pokrmů, a to za nákladové ceny. Obchod se netají tím, že službu dotuje, aby se v krizové době dostala k co největšímu počtu zákazníků.

Filip Fingl, výkonný ředitel již zavedeného rozvozce hotových pokrmů Dáme jídlo, uvedl, že spropitné pro kurýry stouplo asi o čtvrtinu. Zákazníci si tak v nelehké době zjevně víc cenili práce vytížených řidičů.

Trvanlivé potraviny, nápoje či ochranné pomůcky zařadily do své nabídky e-shopy Alza.cz či Mall.cz, které dříve tento artikl nenabízely. Je otázka, zda to tak už zůstane nebo zájem o „krizové“ zboží opadne s odezněním nákazy.

Rozvíjející se byznys také posílil odhodlání Tomáše Čupra, zakladatele a většinového vlastníka Rohlíku, k expanzi za hranice. Pod značkou Kifli, což je maďarsky rohlík, rozváží od konce loňského roku v Budapešti. Do dvou let chce za pomoci investora proniknout i na další trhy v okolních zemích.

Do taškárny v centrálním skladu Rohlíku po pásu sjíždějí naplněné bedýnky z různých oddělení. Pokud si někdo objednal třeba málo masa, zato hodně zeleniny, stává se, že ty méně naplněné bedýnky musejí na svoje zbylé „kolegyně“ pár minut počkat. Stejně důležití jako skladníci jsou v tomto případě také programátoři. Nákupní lístek, který doma v objednávkovém formuláři vytvoříte, se po přijetí ve skladu automaticky rozdělí na jednotlivé úseky podle druhu zboží.

Naskládání položek do bedýnek mají na starost takzvaní pikeři (z anglického picker – sběrač), kteří je nejprve musejí nalézt v příslušném regále a – jak se tu říká – vypikovat je, tedy vyndat a naložit.

Pracovníci proplétající se mezi regály se skenerem v ruce vypadají jako hledači pokladů nebo románoví detektivové s lupou, avšak na rozdíl od nich nepátrají, nýbrž jdou najisto. „Je to docela jednoduché,“ tvrdí Denisa Čížková.

„Každá lokace ve skladu je označená čárovým kódem a každý výrobek ve skladu má některou lokaci přiřazenou. Piker nejdřív naskenuje bednu, pak lokaci, potom čárový kód a nakonec potvrdí počet kusů. Máme i vypočítáno, jak dlouho by mu práce měla trvat. Pokud je položek z jednoho oddělení hodně, posílají se lidi na výpomoc,“ popisuje.

Osvětlí mi také, proč mezi pravidelným troubením klaksonu „ještěrek“, jimž se pletu do cesty, sem tam zaslechnu tříštící se sklo. „Tenhle zvuk se ozve ze skeneru, když někdo označí jiný výrobek, než má. Znamená to: hledej dál.“

Když občas některému zaměstnanci nahlédnu přes rameno, abych viděl, co přesně se na skeneru zobrazuje, nacházím jen nápisy psané ukrajinskou cyrilicí. Není tajemstvím, že mezi pikery převládají pracovníci z ciziny.

Koronavirová pandemie dala v Rohlíku vzniknout některým novým projektům a uspíšila ty plánované. Jako první se na konci března rozjela služba Nakup bezpečně, platforma, která umožňuje prodejcům vytvořit ze svého obchodu e-shop a nabídnout tak zákazníkům bezpečný nákup online.

Krátce nato ji následoval Suchý Rohlík, rozvoz trvanlivých potravin a čisticích prostředků, a to i do míst, kde „velký“ Rohlík dosud nepůsobí. „Služba vznikla proto, aby všichni obyvatelé republiky měli přístup k potravinám, alespoň k těm trvanlivým. Spolupracujeme na ní s externími společnostmi a využíváme jejich logistiku,“ vysvětluje Zdeňka Svoboda Kuhnová, mluvčí e-shopu Rohlík.cz.

Projekt Suchý rohlík označuje jako reakci na aktuální potřeby obyvatel v nouzovém stavu, zatímco další novinku – Rohlík Mini – jako trvalou součást podnikání. „Chtěli jsme ji spustit až na podzim, ale v reakci na karanténu jsme ji uspíšili. Je to výběr tisíce položek z našeho e-shopu, které si budou moct objednat zákazníci v místech, kde dosud nezavážíme. Otevřeme kvůli tomu nové regionální sklady,“ prozrazuje.

A konečně Rohlík Bistro. Na první pohled vypadá jako konkurence služby Dáme jídlo, kterou přitom Tomáš Čupr sám založil a před pěti lety prodal zahraničnímu vlastníkovi. Tato se však liší tím, že jde o rozvoz jídel zchlazených těsně po uvaření, které je možné si ohřát a vychutnat i později. Služba funguje prozatím v Praze a Brně a míří na vyhlášené, tudíž i dražší podniky. Mluvčí Rohlíku věří, že i hotová jídla zůstanou součástí sortimentu Rohlíku i po krizi.

Na některé trvalé změny si v souvislosti s pandemií koronaviru budeme muset zvyknout. Nošení roušky skoro při všech příležitostech k nim snad patřit nebude. Určitě však budeme ještě častěji potkávat ve městech i na vesnicích malé dodávky v barvách různých internetových obchodů, které nám pro naše pohodlí i bezpečnost dovezou…, no vlastně skoro všechno.