Článek
Kulinářskou soutěž, která ji kdysi dostala na výsluní, sleduje už jen okrajově. Na nové řady MasterChefa jí v jejím nabitém programu nezbývá čas, vlastně na televizi celkově. „Večer si většinou už jen něco přečtu nebo si s manželem pustíme film, u kterého mnohdy stejně usnu,“ odpoví mi Viktorie, když mě zajímá, jestli zůstává fanouškem populární reality show.
Od dob, kdy kvůli stresu během náročné soutěže výrazně přibrala a schytávala za to nepříjemné komentáře na sociálních sítích, se hodně změnilo. Nechtěných kil navíc se úspěšně zbavila, začala podnikat, vdala se a s manželem si postavili dům v jejím rodném Kyjově.
„Aplikace Fitviki funguje jako online kouč – nabídne vám přesný plán pro váš cíl, od sestavení tréninkového plánu formou video lekcí až po jídelníčky na míru s přesnými gramážemi a nutričními informacemi,“ popíše mi svůj byznys Viktorie, která dává přednost oslovení Viki a takto se i prezentuje na sociálních sítích.
Přestože na Instagramu má přes tři sta tisíc sledujících a vedle svých receptů tam občas ukáže i střípky ze soukromí, za influencerku se překvapivě nepovažuje. Když se zeptám, čím se snaží odlišit v silně konkurenčním prostředí, odpoví jednoduše a hned je zřejmé, že potenciální konkurenci příliš neřeší: „Já se snažím být v prvé řadě svá. Nesnažím se lidi násilně ovlivňovat, ale chci hlavně pozitivně inspirovat.“
Zajímá mě, jestli po těch letech už nepociťuje, že by jí radost z vaření mohla začít kazit každodenní rutina. Její práce je ale mnohem rozmanitější, než by se při pohledu na Instagram zdálo – patří k ní hlavně koučink a natáčení cvičebních a edukativních videí. Vaření pro ni proto zůstává hlavně koníčkem, a právě díky tomu ji stále těší.
„Na rozdíl od fitness, kde mám akreditovanou certifikaci, gastronomii jsem nikdy nestudovala a pořád se považuji za amatérskou kuchařku, která se vždy ráda něčemu novému přiučí a nebojí se experimentovat,“ dodává.
Rodinný typ
Od dob televizní soutěže ji národ znal jako Viktorii Hrazdílkovou. Po svatbě před čtyřmi lety však své rodné příjmení odložila. Na otázku, jestli neměla obavy, že by mohla přijít o část své značky, kterou roky budovala, odpoví až překvapivě osobně: „Já jsem vlastně ráda, že jsem se svého rodného příjmení Hrazdílková vzdala, protože svému otci nějak pořád nemohu odpustit, jakou bolest způsobil nejen mojí mámě, ale i celé rodině.“
Viktorie ráda vaří sezonní jídla z lokálních surovin. Kopr nesmí chybět.
Rodina je pro ni jedna z nejvyšších hodnot hned vedle zdraví. Právě proto je pro ni tohle téma tak citlivé. „Vím, jaké to má následky, když něco, na co se hodně spoléháte a berete jako jistotu, se ze dne na den zbortí jako domeček z karet,“ naznačuje možnou souvislost s tím, proč je pro ni dnes rodinný život tak důležitý.
Rozvod rodičů pro ni byl o to těžší, že její maminka poté prodělala operaci nádoru na mozku. Obě události Viki zásadně poznamenaly, ale zároveň ji utvrdily v tom, že v životě je potřeba vážit si každé klidné chvíle.
Na rozdíl od fitness jsem gastronomii nikdy nestudovala a pořád se považuji za amatérskou kuchařku, která se vždy ráda něčemu novému přiučí
Její cesta ke zdraví však vedla ještě přes další trápení. Během dospívání se u ní rozvinuly poruchy příjmu potravy. Jako náctiletá se účastnila soutěží krásy a posudky svého těla, které tehdy slýchávala, si pamatuje dodnes. „Malá prsa, silnější stehna,“ shrne stručně. Kritické poznámky během MasterChefa pro ni tedy později nebyly žádnou novinkou.
Dnes se s nimi na sítích téměř nesetkává. Vyloženě nenávistné chování nikdy nezažila a oprávněnou kritiku umí přijmout. „Nikdo přece nejsme dokonalý,“ podotkne. Negativnímu pohledu na sebe sama i na svět vůbec se jí daří vyhýbat. Sama se na druhých snaží vždycky hledat spíš ty pozitivní stránky.
Zrádná cílevědomost
Když se ale ještě vrátí zpět k pubertě, vidí, že ji tehdy zřejmě zradila její cílevědomost. „Vždy jsem se snažila na sobě pracovat a někdy jsem to opravdu přeháněla. Postupem času jsem si ale začala uvědomovat, že chci být hlavně zdravá a šťastná a že se rozhodně nemůžu zavděčit všem.“
Nakonec jsem cestu ke zdravému životnímu stylu našla a jsem za to nesmírně vděčná
Prošla si anorexií i bulimií a rovnováhu mezi jídlem, pohybem a zdravím hledala několik let. „Navštívila jsem několik psychologů a v závěru jsem si uvědomila, že pokud chci něco změnit a žít zase spokojeně, opravdu změnit to dokážu jenom já,“ zmíní důležitý moment.
Tehdy jí byla velkou oporou právě maminka, za což je jí dodnes nesmírně vděčná. Když se pak osamostatnila a začala žít sama, životní priority se jí postupně změnily. Místo honby za dokonalou postavou začala usilovat o zdraví a spokojenost. „A to vám hladovění ani zvracení nepřinese,“ dodá věcně.
Nalezení životní rovnováhy považuje za svůj největší úspěch. „Nakonec jsem cestu ke zdravému stylu našla a jsem za to nesmírně vděčná, protože díky tomu je můj život celkově šťastnější,“ bilancuje. A právě tahle osobní zkušenost prý zásadně ovlivňuje i to, jak dnes pracuje se svými klienty.
Když mluví o tom, že ideál těla je pro každého člověka jiný a honba za univerzálním vzorem nikam nevede, použije přitom typicky kuchařské přirovnání: „Ono je to vlastně jako s chutěmi, každý je máme jiné a máme více a méně oblíbená jídla.“
Viktorie ráda vaří klasická česká a moravská jídla.
Kysané zelí i smažák
Velkým zdravotním i společenským problémem dneška je obezita. Na jedné straně přetrvává tlak na štíhlost, na druhé straně se prosazuje snaha přijmout své tělo takové, jaké je, což ale může sklouznout až k rezignaci na zdraví. „Zní to jako klišé,“ říká k tomu Viki, „ale zdraví je opravdu nejdůležitější, a to se snažím svým klientům připomínat. Stejně důležité je naučit se určité sebelásce a přijetí vlastního těla. Jenže obojí má svou hranici.“
Diety se někdy mění v závislost, anebo se klienti zacyklí v kruhu diet a přejídání
Obvykle vyhledávají její radu a podporu ženy, i když to není pravidlem. Většinou přijdou ve chvíli, kdy si uvědomují, že mají problém, ale na jeho vyřešení už nestačí. To je podle ní první a zásadní krok ke změně.
Nejčastěji se podle Viki celé roky točily v začarovaném kruhu diet a jojo efektů. Zhubly, vrátily se k původním návykům, znovu přibraly a celou dobu zaměňovaly tuto smyčku za zdravý životní styl. S tím však souvisí ještě další problémy. Diety se někdy po čase mění buď v závislost, anebo se lidé zacyklí v kruhu diet a následného přejídání.
„Svou roli v tom hraje i přehlcení informacemi, protože internet nabídne odpověď prakticky na každou otázku a rad, co je a co není zdravé, existuje nepřeberné množství. Ovšem třeba rada dát si místo dortu salát může být pro jednoho dobrá, ale pro druhého až tolik ne,“ upozorňuje.
Svůj přístup ke zdravému životnímu stylu shrnuje jednoduše: žádné jídlo si nezakazovat, ale hlídat, aby byl jídelníček pestrý a vyvážený. „Člověk by měl poslouchat i svoje chutě, a ne se řídit výhradně výživovými tabulkami,“ zdůrazňuje.
Hřešící dny nejsou potřeba
Jakékoliv extrémy považuje za škodlivé. Odmítá i populární koncept takzvaných hřešících dnů, oblíbených ve fitness světě, kdy člověk jednou za čas opustí svůj režim a celý den jí, co chce a v libovolném množství.
Pokud člověk potřebuje dny, kdy se může přejíst, nežije zdravým životním stylem! Zdravý přístup k jídlu totiž znamená, že si nic nezakazujeme, ale zároveň dbáme na to, aby nám v jídelníčku nic nechybělo. Z jídla bychom nikdy neměli mít negativní emoce, a pokud je cítíme, máme problém, který je třeba řešit,“ vysvětluje, co říká svým klientkám a podle čeho i sama žije.
Prostě jen vypnout
A jak tedy vypadá jídelníček doma u Lipovčanových? „Milujeme tradiční česká a moravská jídla, a i když je nejíme každý den, s chutí si je jednou za čas s manželem dáme. Svíčková s domácím knedlíkem, brusinkami a šlehačkou nám na svátečním stole samozřejmě nikdy nechybí,“ přiznává Viki.
Když ji požádám, aby prozradila i své guilty pleasures, odpoví bez zaváhání: „Už od dětství miluju smažený sýr s hranolkami a tatarkou!“
Nadšená kuchařka s chutí upeče i vlastní rohlíky.
Vaří zásadně sezonně a lokálně, na podzim a v zimě zařazuje do jídelníčku hodně často kysané zelí, které považuje za domácí superpotravinu, protože obsahuje spoustu vlákniny, vitaminů a železa. Vždycky se zároveň snaží, aby jídlo bylo rychlé na přípravu. Čím dál víc totiž cítí jak u sebe, tak u svých klientů, že čas je jedna z našich nejcennějších komodit.
Jako jedináček má prý zřejmě sklony k perfekcionismu, a tak se s tím snaží pracovat. Dobře ví, že s disciplínou, bez které by se jí koučování, natáčení videí a tvorba receptů nedařily, musí zacházet opatrně. Uvědomuje si, kam až ji v minulosti zavedla.
Protože oba s manželem milují turistiku a ne všude je dobrý telefonní signál, ráda se od všeho odstřihne právě na výletech do přírody.
„Nejvíc ale vypnu, když jsem se svou rodinou nebo přáteli, to třeba ani nemám u sebe mobil, nevnímám čas – a je mi prostě dobře,“ popíše chvíle, kdy disciplína ustoupí do pozadí a ona nechává věci jen volně plynout. Možná právě v tom je klíč k její životní rovnováze – umět na chvíli všechno vypnout. A pak si bez výčitek dát i ten smažák.
