Jana Havrdová: Fitness funguje jako každý jiný byznys

Nejsou to až tak vzdálené sféry. Nebo v mém případě nebyly nikdy vzdálené. V devadesátých letech jsem se soustředila na vrcholový sport, patřila jsem zároveň mezi první profesionální instruktory aerobiku a v roce 1999 jsem stála u založení pražského fitness centra Factory Pro. A při tom jsem ještě vystudovala práva.

Stačila jedna dlouhodobější brigáda v advokátní kanceláři a došlo mi, že můj temperament se s právem v této podobě nesrovná. Nehledě na to, že když jsem promovala, byla jsem těhotná a věděla jsem, že nechci dítě předat ani babičkám, ani chůvám jen proto, abych šla na dvanáct hodin denně dělat někam koncipientku.

Tour, televizní seriál, různá předcvičování, to vše se dalo lépe zkombinovat s rodinou než advokacie. Ale studium nebylo zbytečné. Získala jsem určitý způsob myšlení, který mi umožňuje pro fitness sektor stále něco dělat, byť aktivně už nepředcvičuju.

S kolegou Václavem Krejčíkem jsem ve Factory Pro poznala provoz fitcentra zblízka. Je to pracovní vytížení dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu, což se opět neslučuje s péčí o malé dítě.

Navíc jsem dostala v roce 2008 nabídku od Českého svazu aerobiku, začala pro něj pracovat, a přitom zkoumat parametry fitness průmyslu v zemích, kde už oficiálně fungoval desítky let. Tehdy jsme i v českých podmínkách začali mluvit o fitness byznysu, až jsme založili oborovou komoru. Já jsem zkrátka spíš typ státotvorný než podnikatelský.

V prezidiu komory mám na starosti vedle prezentace oblasti sportu a fitness také trh práce, otázky uplatnění žen a vzdělávání. Tato témata se v širších souvislostech propojují v podpoře pohybových aktivit a zdravého životního stylu jako součásti primární prevence.

Viceprezidentka je volená pozice, spojená také s reprezentativními povinnostmi, a třeba i s takzvanými podnikatelskými misemi. Se skupinami podnikatelů a vždy s nějakým politikem vyjíždíme do zahraničí a hledáme byznysové příležitosti. I to je jedna z mých rolí.

Naštěstí se s námi tehdy spojily sportovní svazy, Česká unie sportu a další organizace podporované státem a bojovali jsme společně. Protože jestliže jsou zavřená státní, nebo soukromá sportoviště, je ve finále jedno. Důležité je, aby lidé mohli sportovat. Vždyť prokazatelně covid víc dopadl na ty, kteří neměli dobrou kondičku. To jsme se snažili vysvětlovat, ovšem frustrace ze všech zákazů byla šílená.

Peníze se nakonec nějakým způsobem „pofackovaly“, spíš rozhodovala únava. Ta bohužel vykonala své zvláště mezi lidmi, kteří otevírali malá rodinná fitka v devadesátých letech. Vlastně to byli průkopníci tohoto odvětví a při covidu jim došly síly.

Jsme přibližně na předcovidovém stavu. Na českém trhu začaly totiž po pandemii ve větším operovat řetězce, jako jsou česko-polský Form Factory, český Max Fitness nebo portugalský Element Gym. Nezřídka se etablují ve stejných lokalitách či nemovitostech, kde byla původní malá fitka. Jenom v letošním roce se očekává sto nových poboček.

Řetězce přinášejí větší standardy a také kvalitu. Po pandemii covidu se také v celé společnosti akcentuje role pravidelného pohybu coby nedílné součásti péče o zdraví. A přibývají lidé, kteří chodí cvičit.

Provozovatelé fitness center říkají, že se utlumují sinusoidy návštěvnosti. Už nemáme lednový obrovský vrchol ani prázdninový velký propad. A podle dat z Eurobarometru se o jedenáct procent zvýšil počet těch, kteří se pravidelně hýbou.

Není až tak důležité, jestli chodíte cíleně cvičit, podstatné je, kolik máte pohybu v každodenním životě. Jako základní standard přitom bereme nejméně sto padesát minut pohybové aktivity týdně u dospělých, u dětí je to víc, konkrétně by to mělo být šedesát minut denně.

Pokud používáte chytré hodinky, přesně vám změří kroky, také každé schodiště, a zároveň vám ukážou, kolik hodin v kuse trávíte sezením. A právě to je nejvíc nebezpečné.

… a tloustneme! Ani se nenadějete a máte deset kilo navíc. Víte, co to znamená třeba pro kolena? Když zprudka doskočíte, koleno musí ztlumit několikanásobek celkové váhy. To je nápor. A to nemluvím o kardiovaskulárních a dalších problémech.

Spontánní pohybová aktivita je základ. K tomu je dobré, když hodně vytížený člověk přidá jógu, která mu pomůže zklidnit se, pracovat s dechem, protáhnout se. Čím je člověk starší, tím víc je nutná systematičnost. A starším myslím už nad třicet let. Pak je třeba zařadit silový trénink, protože svaly jsou vstupní branou ke kvalitnímu životu. Když máte svaly, i v devadesáti si uvaříte, obhospodaříte si zahrádku, sejdete se s přáteli.

Tak to tedy ne! Řada studií dokazuje obrovskou roli, kterou má pohyb při prevenci onemocnění, jako je Alzheimerova choroba. A nejen to. Pokud diagnostikovaní pacienti začnou pravidelně cvičit, postup nemoci to může zpomalit.

Důležité je mluvit i o chemické rovině tohoto příběhu. Pohybová aktivita vyplavuje endorfiny – hormony dobré nálady, ale současně také myokiny. To jsou látky, které člověk potřebuje pro udržení kondice fyzické i duševní. Myokiny se nedají nazobat v pilulkách. Je to paradox, lidstvo po staletí pátrá po elixíru života a on je na dosah. Je to pohyb.

Zdá se vám ten příměr přehnaný? Můžeme se podívat do statistik Světové zdravotnické organizace nebo si stačí připomenout situace ze života kolem nás. Když se člověk potýká se závislostí na alkoholu, v léčebně mu jako součást terapie předepíšou i pohyb.

V péči o děti s ADHD hraje pohyb také významnou roli. A je nezpochybnitelné, že když děti odmala sportují, mají významně lepší startovní pozici do života. Naučí se vyhrávat a prohrávat, umí zabojovat, lépe zvládají stres.

Jsou to nůžky otevřené mezi dvěma extrémy. Na jedné straně tady máme děti, které se vůbec nehýbou, na druhé ty „přesportované“. Samozřejmě všeho moc škodí.

Nikdo z nás nehlásá, že je třeba každý den několik hodin běhat a posilovat. Líbí se mi definice pěti hvězd kvalitního života: dobře dýchat, pít, jíst, spát a hýbat se. Pokud tedy správně dýcháte a umíte pracovat se stresem a také odpočívat, pokud se dobře stravujete, dodržujete pitný režim, dostatečně spíte a přiměřeně se pohybujete, žijete kvalitní život.

Věnovala jsem se vrcholově sportovnímu aerobiku a fitness, moje dcera je na taneční konzervatoři. V obou těchto sférách je vzhled důležitou součástí úspěchu. Vždy hledáme míru rovnováhy mezi tím, co je zdravé, a co je očekávaně krásné.

Představte si skupinu olympioniček – gymnastka, vzpěračka, atletka, hokejistka. Co disciplína, to jinak krásné a zdravé tělo, jinak formované. A také jiné nároky. Lecjakému karambolu možná dokážeme předejít, když rozumně zvážíme fyzické dispozice svých dětí a nebudeme třeba statného kluka nutit, aby se dal na balet, anebo subtilní dívku nepřihlásíme na hod koulí.

Nelíbí se mi. Mluvíme přece o rovnováze, o selském rozumu. Může být manekýna, která má zjevně několik desítek kilo nadváhy, zdravá?

Víme, že lidé, kteří mají třeba pět kilo navíc, než by měli ideálně mít, ale hýbou se pravidelně, mají mnohem lepší perspektivu do budoucna než hubení, kteří se nehýbou. Jde o kardiovaskulární zdraví, o svaly, o endorfiny.

Nicméně žena s dvaceti, třiceti kily navíc nemůže být zdravá. A nemůže přece být vzorem pro mladé. Ještěže od prvního ledna příštího roku se bude už nadváha u dětí považovat za vážné onemocnění a pediatři to budou muset řešit.

Máme zpracované standardy profesních kvalifikací z oblasti tělovýchovy a sportu, které definují, co má profesionální trenér umět, jak se má chovat. Jak se trh v poslední době přirozeně proměňuje, většina nových trenérů a instruktorů ve fitness centrech, jež jsou členy naší komory, už profesní zkoušku absolvovala. Samozřejmě součástí tohoto vzdělávaní jsou i základy psychologie nebo otázky zdravé výživy.

Jako komora fitness se proti nim masivně vymezujeme, 23. září na to téma byl kulatý stůl při konferenci #BeActive. Nicméně je nám jasné, že všemu nejsme schopni zabránit. Snažíme se to však co nejvíc komunikovat, vysvětlovat, že zakázané látky ohrožují zdraví i život.

Přece to, že někdo dělá byznys, neznamená, že dělá špatné věci. A jestli mi nějaký byznys dává smysl, tak je to fitness. Je to služba, která zlepšuje zdravotní stav, přitom generuje peníze a dávám lidem práci. Náklady na vybavení a provoz fitness centra jsou přitom jasně definované položky a musí se z něčeho zaplatit.

Mně také nedá u benzinové pumpy nikdo nic zadarmo, do divadla nepůjdu na představení bez placení. Fitness funguje jako každý jiný byznys, navíc je na vzestupu. V roce 2011 byl obrat fitness průmyslu v Evropě dvacet tři miliard eur a teď už jsme na třiceti šesti miliardách.

Podstatné však je, že se rýsuje reálná šance, že fitness sektor přispěje k lepší ekonomice země nejen prostřednictvím daní a zaměstnávání, ale i významnými úsporami na zdravotní péči. Usilujeme o to, aby fitness byl efektivním partnerem zdravotnictví.

Lidé, kteří trpí diabetes, vysokým krevním tlakem, nadváhou či obezitou, většinou sami nedokážou změnit životní styl. Proto jsme do národní soustavy kvalifikací zahrnuli i obor Instruktor pohybových aktivit osob s civilizačními onemocněními. Už máme první vyškolené instruktory, kteří se mají stát partnery lékařům. Ti by neměli své pacienty posílat jen do lékárny, ale i cvičit.

Jsme ve fázi prvních jednání. Naším cílem je, aby se tito lidé mohli dostat do situace, která bude pohybu vstřícná. Pojišťovny je mohou pak podpořit nejen přímou platbou, ale i bonusy, slevami. Variant je spousta. Pojďme podporovat populaci k dlouhodobě udržitelnému zdraví, nikoliv jen napravovat, co se v našich tělech rozbilo.

Pravidelně se hýbu, hodně chodím, ale nemyslím, že pohyb sám všechno spasí. Zdědila jsem vysoký cholesterol, myslela jsem si, že to zvládnu pohybem a stravou, ale ne. A tak beru statiny, nechci nic riskovat. Je to ovšem minimální dávka, pravidelný pohyb potřebu léků minimalizuje. To je prokázáno a já jsem toho živoucí důkaz.