Foodblogerka Anna Částková: Vařím zdravá a hlavně rychlá jídla. Často ale sáhnu i po receptech od babičky

Jednoduché a rychlé recepty miluje odjakživa. Musí být zdravé, ale zároveň souznít s tím, co ráda jí. Proto food infuencerka Anna Částková raději mluví místo o zdravém jídle o zdravém životním stylu, do kterého se jí musí sem tam vejít i nějaký ten hřích.

„Samozřejmě si občas ráda dám čokoládu nebo si v pekárně koupím nějaký úžasný koláč. Někdy si dokonce s manželem na výletě zajdeme do fast foodu. Nic z toho nevadí, když dokážete najít v jídle ten správný balanc,“ vysvětluje mi, co pro ni konkrétně znamenají slova zdravý jídelníček.

Přiznává, že i ona to někdy trochu přežene, jako kdokoli jiný třeba pod vlivem vánočních svátků, jenže to na sobě okamžitě pozná a dokáže se vrátit zpátky ke svému obvyklému režimu. „Prostě se najednou necítím dobře a začnu se zase těšit na svoje oblíbené recepty,“ podotkne.

Ke zdravému životnímu stylu řadí i každodenní pohyb, na který nezapomíná, i kdyby to měla být jen pouhá procházka. Je sportovně založená, a tak v létě chodí běhat nebo si zajezdit na inline bruslích, v zimě si častěji zacvičí doma. Vůbec nepřipadá v úvahu, že by celý den proseděla na židli.

„Jednak jsem trochu hyperaktivní,“ vysvětluje, „jednak větší výdej energie znamená, že můžete mít i větší příjem, do kterého se vám pak snadno vejde i koláč nebo vajíčka. A když si nic nezakazujete, nemáte potom tendenci sníst těch vaflí deset nebo celou bábovku. Stačí vám jen jeden kousek ke kávě.“

Kalorie v kuchyni nepočítá, nicméně kalorické tabulky dobře zná, a dokonce má za sebou období, kdy se bez nich neobešla. Věnovala se body fitness a k tomu se vázal i striktní jídelníček. To už je však minulost.

„Hlídání kalorií a výživových hodnot mi vůbec nevadilo, jenže jsem došla na hranici, kdy by další zlepšování výkonu znamenalo, že už půjdu proti svému tělu. A to není nic zdravého. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem s tímhle sportem skončila,“ rozpovídá se. Chválí si však, že si díky body fitness, což je disciplína příbuzná kulturistice, vypěstovala silnější vůli a začala se na jídlo dívat trochu jinak než dosud.

Vařit se učila už v dětství, a to hlavně díky babičce, k níž často jezdívala s rodiči na víkendy. „Měla jsem ráda pečené kuře s bramborovou kaší a ona mě vždycky nechala tu kaši samostatně dokončit. Na tomhle jednoduchém jídle mě učila dochucovat, což je podle mě při vaření absolutně nejdůležitější. Bez toho si nevytříbíte chuť a žádné vaše jídlo pak nemůže být perfektní,“ vzpomíná na své brzké začátky v kuchyni.

Od dochucování pak spolu přešly k vaření a řadu babiččiných receptů Anička miluje dodnes. Jedním z nich je těsto na vánočku nebo velikonoční mazanec. Zveřejnila ho i na svém blogu a podle ohlasů soudí, že si ho zamiloval snad úplně každý, kdo z něj někdy něco upekl. „Je prostě skvělý. Přestože máte vyzkoušenou spoustu takových receptů, k tomuhle se začnete vracet,“ ujišťuje mě.

Ze všeho, co jí babička v kuchyni předala, si nejvíc cení trpělivosti, s níž ji naučila připravovat právě kynutá těsta. Díky tomu z nich dnes nemá obavy, umí si připravit kvásek, ví, jak s nimi nejlíp pracovat. „Dokonce si myslím, že v kuchyni snad nemůžu potkat nic jednoduššího než právě kynuté těsto,“ prohlásí rozhodně.

Jídla oblíbená z dětství se podle jejích zkušeností nezapomínají. Souhlasí s tím, že chuť je velmi konzervativní smysl. Poznává to jak u sebe, tak u manžela. „Typickým příkladem je třeba svíčková omáčka. Přestože si ji dáte v restauraci a bude vynikající, stejně ji budete vždycky posuzovat právě přes váš rodinný recept,“ podotkne.

A protože chce manželovi udělat radost, řadu jídel se kvůli němu učí vařit znovu. „Naštěstí mi tchyně postupně předává řadu receptů, které můj manžel miluje, a když pak při vaření potřebuji radu, vždycky se na ni můžu obrátit,“ dodá.

S manželem se znají už osm let a během té doby se z nich v kuchyni stala sehraná dvojice. Ona ráda vaří a její muž rád jí. Předtím než Anička zveřejní nový recept, dolaďuje ho právě s ním. Jakmile jí ho schválí, je si jistá, že jídlo je dobré a může ho poslat dál.

„Byl to dokonce právě manžel, kdo mě přivedl na nápad, abych si založila blog a svoje recepty sdílela i na sítích. Když viděl, jak mě to v kuchyni baví, byl přesvědčený, že to bude lidi zajímat,“ prozradí.

Mezi přáteli se o svém food blogu zpočátku nezmiňovala a ti na něj narazili obvykle naprostou náhodou. „Byli překvapení. V rodině to proběhlo podobně. Ale já jsem s tím nedělala kdovíjaké tajnosti, byla jsem jen trochu zvědavá a čekala jsem, jestli se o blogu vůbec dozvědí,“ podotkne. Brzy na Instagramu získala přes sto padesát tisíc sledujících a ještě víc jich má dnes na TikToku, kde zveřejňuje recepty i v angličtině. Tam její profil sleduje téměř milion lidí.

Přestože kromě receptů ukáže na sítích i leccos ze svého soukromí, má pevně nastavenou hranici, již odmítá překročit. Kromě snahy zachovat si osobní prostor ji k tomu vede i opatrnost. Snaží se, aby její profil byl pro lidi inspirativní, proto sdílí tipy na výlety nebo restaurace, ale jinak si spoustu věcí raději nechává pro sebe, včetně místa, kde bydlí.

„Fotky manžela dokonce nesdílím vůbec a nechceme v budoucnu ukazovat ani děti. Na sociálních sítích se samozřejmě nepohybují jenom lidé, kteří to s vámi myslí dobře,“ doplní.

Loni se jí splnil sen. Vydala vlastní kuchařku s názvem Na každý den, do níž shrnula celkem devadesát jednoduchých a rychlých receptů, které by zároveň měly zaručit efektivní vaření. „Snažila jsem se je vybrat tak, aby lidi nemuseli shánět speciální suroviny jen na jeden recept, které by příště už nevyužili,“ vysvětlí.

Při psaní myslela především na svoje publikum, protože si knížku prodává i propaguje sama na sítích. Zatím dostává jen pozitivní ohlasy. „Největší radost mám z toho, když lidi postupně zkouší jeden recept za druhým a snaží se uvařit úplně všechno,“ usmívá se.

Má nějakou oblíbenou surovinu, bez které si neumí vaření představit? Na to prý nejspíš nedokáže odpovědět, zato si je jistá jednou nezbytnou přísadou. Nedokázala by vařit bez soli. „Bez soli je většina jídel mdlá. Každé potřebuje ten „final touch“ solí, ať už je v principu slané, nebo sladké. Takže sůl je poklad, který by v kuchyni neměl chybět nikomu.“

Když se zeptám, co je na práci food influencerky nejnáročnější, a přitom to není na sítích vidět, okamžitě opáčí, že si lidé neuvědomují, kolik taková činnost zabere času a často o tom mají falešné představy. „Tahle práce vůbec nespočívá v tom, že chodíte po kavárnách a fotíte si kafíčka. Když ji chcete dělat dobře, musíte do ní jít naplno,“ zdůrazňuje.

Sestavit recept, třikrát čtyřikrát ho vyzkoušet, nafotit nebo natočit na video a sepsat postup na blog sice trvá u každého jídla jinak dlouho, ale průměrně to jsou podle jejího odhadu celé dva dny práce.

Ohlasy na své recepty pečlivě sleduje a komentáře od sledujících ji samozřejmě ovlivňují. Svého publika si váží, a tak se zajímá o zpětnou vazbu. Proto se na ni snaží i reagovat. „Na dolaďování receptů ji ale využít nemůžu, protože mi píšou především lidi, kteří jsou spokojení,“ odpoví mi, když se zeptám, jestli jí odezva publika může nějak prospět i v kuchyni.

Pokud by se někdo z jejích sledujících chtěl vydat podobnou cestou, poradila by mu, aby to rozhodně nedělal jen kvůli vidině peněz. „Vždycky v tom musí být vášeň. Člověka musí vaření bavit a musí ho mít rád. Kdyby to někdo chtěl dělat jen kvůli penězům, nemůže mu to podle mě dlouho fungovat. A to myslím neplatí jen pro food influencery, ale pro sociální sítě vůbec,“ soudí.

S jinými osobnostmi populárními na sítích se nesrovnává, přestože některé samozřejmě sleduje. Většinou to jsou také ženy. Vyhledává hlavně inspirace z oblasti módy a bydlení a přirozeně i zajímavé kuchaře.

Existuje něco, co si v kuchyni dlouho přála vyzkoušet, ale zatím se k tomu nedostala? Tvrdí, že toho by našla opravdu hodně, ať už jde o jídlo nebo nějaké kuchařské techniky, vždycky jsou to však věci, které zaberou víc času. „Mám doma například přístroj na přípravu sous-vide, tedy na pomalé vaření ve vakuu. Zatím mi tu ale jen leží. Možná je to už dva roky,“ přiznává.

I z toho je vidět, že její doménou je hlavně jednoduché a rychlé vaření. Dnes si například připravila k obědu červené krevetové kari s rýží, ale pokud by měla nějaký mimořádně náročný den, nejspíš by sáhla po některém receptu z vajec. Ta miluje na všechny způsoby.

„Aktuálně ale jídlo nemůžu plánovat moc dlouho dopředu a většinou se přizpůsobuju svým chutím a tomu, jak se právě cítím,“ zmíní Anička, která teprve nedávno na Instagramu prozradila, že je těhotná. „Měla jsem to už od začátku trochu náročnější a dlouho mě trápily nevolnosti,“ dodává.

Nabízí se tedy otázka, jak její práci ovlivní narození dítěte. Samozřejmě předpokládá, že se jim potom s manželem otočí život vzhůru nohama, přesto si neumí představit, co všechno to bude obnášet.

„Každopádně já jsem hodně organizovaný člověk, mám ráda všechno naplánované a je mi jasné, že s miminkem to bude naopak jeden velký chaos. Těžko ale říct, jestli pak budu mít na práci dvě tři hodiny denně, nebo se jí nebudu moct věnovat vůbec,“ uzavírá.