Trénink u baletní tyče zvládne každá žena, říká Lenka Krejčová

Pokud trénink u baletní tyče neboli barre, od níž si cvičení barre fitness vzalo svůj název, vzbudí dojem, že je vhodný pro mladé, štíhlé a sportovně založené ženy, dotkne se tím pravdy skutečně jen z malé části.

Barre dokonce není podle Lenky Krejčové ani příležitost, jak si můžou dopřát své vysněné „lekce baletu“ ženy, které v dětství jen nesměle pokukovaly po piškotech a nadýchaných sukýnkách. Jak totiž Lenka zdůrazňuje, barre je cvičení vhodné úplně pro všechny a z baletu si bere opravdu jen něco.

„Barre spojuje prvky kardio tréninku, oblíbeného posilovacího cvičení pilates a baletu, ze kterého si mimo jiné vypůjčilo právě tu tréninkovou tyč. Ta působí jako zdravá podpora, to znamená, že díky ní nedochází k nejrůznějším škodlivým svalovým dysbalancím. Trénink tak nezatěžuje klouby, chodidla a prsty nohou. Barre tedy formuje a posiluje postavu a může z něj mít prospěch opravdu úplně každá žena. Dokonce i starší, která už roky necvičila. Mimochodem naší nejstarší klientce je pětašedesát let,“ vysvětluje.

Nejmladší klientce je čtrnáct, chodí sem i několik šestnáctiletých dívek, ale nejvíce žen je ve věku mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti.

„Žádný věkový limit sice nemáme, ale na děti se nezaměřujeme. Chceme tady zachovat čistě ženské prostředí,“ dodává ještě.

Občas se u klientek setkává s obavami, že cvičení bude choreograficky náročné, ale jak ujišťuje, nic takového se tu opravdu neděje. Ženy se podle ní nemusí bát ani prvků převzatých z baletních tréninků, protože při barre se nikdy nejde do tak extrémních pozic, jak je obvyklé právě v baletu.

„Barre fitness nabízí opravdu zdravý pohyb. Z pilates si bere zdravé pohybové vzorce, správnou techniku i návyky,“ objasňuje.

Její štíhlá vznosná postava mě okamžitě přivede k domněnce, že sama má za sebou intenzivní zkušenost právě s baletem. Obratem mě však vyvede z omylu. Balet byl pouze součástí její rozsáhlé taneční průpravy, kterou získala od dětství díky oběma rodičům.

„Maminka byla profesionální tanečnice a měla opravdu široký záběr. Ve své taneční škole učila prakticky všechny taneční styly, od flamenca přes balet po standardní tance. A kromě toho spolu s tatínkem vedli kurzy společenského tance, tedy klasické taneční. Tím vším jsem si s nimi prošla už odmalička,“ vypráví. V tanci se našla, ale po profesionální taneční kariéře na rozdíl od jejího bratra nezatoužila.

„Už v pubertě jsem byla pevně rozhodnutá, že tanec nikdy dělat nebudu, protože jsem nechtěla žít stejně jako moji rodiče. Oni byli totiž málokdy večer doma. Právě proto nikdy neučím své lekce večer. Chci být doma s rodinou,“ líčí, jak ji dětství prožité v tanečním prostředí ovlivnilo na celý život.

Před pětadvaceti lety odjela do Londýna studovat angličtinu a právě tam objevila svoji budoucí profesi a kariéru. Všimla si, jak ohromně populární jsou v britské metropoli ženské posilovny, které u nás tehdy téměř nebyly k nalezení.

„Do jednoho takového studia v naší čtvrti jsem chodila a ohromně se mi v něm líbilo - a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná, jak se rozhodla stát se fitness instruktorkou.

Následujících deset let po návratu z Londýna tedy působila jako trenérka se zaměřením hlavně na pilates.

Když se v Londýně usadil její bratr, profesionální tanečník, jeho přítelkyně jednou Lenku upozornila, že ve zdejších fitness studiích roste zájem o „nové cvičení“, ať se na něj přijede podívat, že by se jí mohlo líbit.

„Bylo to právě barre a okamžitě jsem se pro něj nadchla. Už jsem totiž po deseti letech s pilates cítila, že bych se chtěla vrátit k něčemu tanečnímu, ale zdravě tanečnímu, a chyběla mi taky hudba,“ líčí Lenka, co ji poté přivedlo na kurz pro instruktory Total Barre, v němž zúročila i své předchozí zkušenosti s vedením lekcí pilates.

Samozřejmě existují i jiné druhy cvičení s hudbou, jenže barre pro ni bylo v tu chvíli nejatraktivnější. „Hraje v tom roli více faktorů, první z nich je už to čistě ženské prostředí. To se líbí i klientkám. Pokud jde totiž žena cvičit do běžného fitka, často musí projít mezi všemi muži, kteří tam posilují, než se dostane do šaten a na nějaké skupinové lekce,“ podotkne k jevu, kterému její klientky mezi sebou říkají „ulička smrti“.

Na lekcích barre se jim líbí také kombinace hudby s kardio tréninkem, který sice nabízí zátěž, ale jen mírnou.

„V angličtině se tomu říká low impact a je ideální pro lidi s kloubními problémy, nadváhou nebo pro ty, kteří se vracejí k cvičení po zranění. Já do kardia přidávám i prvky silového tréninku, což je ohromně důležité pro ženy nad čtyřicet let, takže tady i trochu posilujeme s činkami,“ rozpovídá se a ujišťuje, že i zcela netrénovaný člověk se při barre bude pohybovat v takové rovině zátěže, kterou zvládne.

Protože Lenka Krejčová opakovaně zmiňuje nejen netrénované, ale i starší ženy, napadne mě ještě, jestli je barre vhodné i pro lidi s nějakými zdravotními omezeními, typicky u páteře, která po letech sedavého zaměstnání obvykle dost trpí.

„Pokud má některá žena lehčí zdravotní omezení, doporučíme jí jednu naši kolegyni, která je profesí jak tanečnice, tak fyzioterapeutka a u nás učí právě barre. Případně s ní to omezení konzultujeme. Pracujeme totiž v týmu a často spolupracujeme,“ objasní.

Jako trenérka velmi ráda sleduje pokrok klientek, které přijdou do studia jako nepopsaný list papíru: „Pokud vydrží a chodí pravidelně dvakrát nebo třikrát týdně, jsou první pokroky vidět dost brzy a po dvou třech letech je pak znát ohromný vývoj. Samozřejmě nejen v technice, se kterou žena zvládá cvičení, ale především na ní samotné.“

Barre tělo totiž posiluje, ale výsledkem jsou dlouhé a štíhlé svaly místo objemné svalové hmoty. Kromě toho zlepšuje držení těla, zvyšuje flexibilitu a koordinaci. Jestli je tedy možné nějakým cvičením získat především elegantní postavu, je to právě při barre fitness. Což je další důvod, proč jeho popularita u žen tak roste. Kromě skupinových tréninků jsou na zdejším rozvrhu na výběr také individuální lekce.

Některým ženám totiž skupinové cvičení nevyhovuje nebo z nějakého důvodu potřebují individuální přístup.

„Často si klientky zaplatí třeba tři individuální lekce, pokud si to mohou finančně dovolit, protože například byly dlouho doma s dětmi a třeba i deset let necvičily. Nevěří si a na cvičení se necítí. Potřebují si to vyzkoušet, zjistit, jestli jim bude barre vůbec vyhovovat. Takže si při těchto individuálních lekcích vysvětlíme různé pohybové vzorce a žena pak chodí na skupinové lekce. Ale mám třeba tři klientky, které učím individuálně už pět let.“

Ve studiu Barre Academy Lenky Krejčové se cvičí šest hodin denně, sedm dní v týdnu. Kromě toho studio pořádá jednou až dvakrát do roka akce v zahraničí, obvykle v Portugalsku.

„Pracují u nás zkušené trenérky. Jedna má vystudovanou fyzioterapii a je i tanečnice, druhá absolvovala tělovýchovnou fakultu na Karlově univerzitě, další je herečka a zároveň má vystudovanou i soukromou taneční konzervatoř. Všechny za sebou mají ohromně zajímavé zkušenosti a každá do toho jde s trochu jinou energií. Jejich hodiny proto mají různou atmosféru, a tak si tu každá klientka může najít to své, co jí nejvíc sedne,“ vypráví Lenka, která musela na své hodiny vypsat čekací listiny. Kromě barre jsou tu však na výběr i lekce pilates a oba druhy cvičení je možné kombinovat.

Lenka Krejčová se však nevěnuje jen klientkám svého studia, ale organizuje také tréninky pro budoucí instruktorky barre. V Česku už se barre cvičí na mnoha místech, ale samozřejmě s různou kvalitou. „Rozhodně se nedá říct, že by se všechny instruktorky školily právě tady. Ale bylo by to fajn, kdyby prošly mojí školou, to bych určitě doporučovala,“ podotkne s úsměvem.

Když si všimne, že je některá z budoucích instruktorek šikovná a pochází z Prahy nebo okolí, neváhá a nabídne jí práci. Sama během své kariéry prošla různými studii, kde získala jak zkušenosti, tak inspiraci. „Pořád také pravidelně jezdím do zahraničí, abych viděla, co se v oboru děje, jak vypadají fitness studia a jakým způsobem tam vedou hodiny,“ dodává.

Jako majitelka studia, která musí řešit i celý jeho chod, se v zahraničí samozřejmě zajímá také o podnikatelské zkušenosti. Taneční škola její maminky byla přece jen něco jiného. Když se na rozloučenou zeptám, jestli má naději, že jednou půjdou její děti aspoň zčásti v jejích stopách, jen se zasměje: „Vypadá to, že budu mít smůlu. Fitness ani tanec je zatím moc nezajímá.“