Moje role je celá v němčině. Z toho jazyka mám trauma, říká Jan Budař k filmu Franz

Já jsem ho ještě neviděl, bohužel. Těším se na něj. Dneska je ten den, kdy uvidím trailer spolu s novináři poprvé. Agnieszka je pro mě tvůrce světového formátu, to všichni víme. Hlavně je to člověk, který má nádherné srdce. Tak ji já vnímám a moc mě zajímá, jak takový nelehký úkol – ztvárnit film o tak zajímavém a zároveň asi složitém člověku, jako byl Franz Kafka, zvládla.

Já mám to štěstí, že to je třetí film, který jsem s Agnieszkou točil – a byl jsem tam jenom jeden den, protože hraju důstojníka v jedné vizi, kterou Franz psal. Byl bych tam všechny dny, kdybych mohl, ale bylo to i tak úžasné, protože Agnieszka má v sobě nesmírnou empatii a laskavost. Užil jsem si každou vteřinu.

Role byla celá německy. I když jsem se učil na gymnáziu německy asi tři roky, moc mě to nebavilo. Já si myslím, že mám od mých předků ještě z války trauma z němčiny. Ten jazyk mi zní hrozně nehezky. Já jsem si k němu vybudoval takový vztah, tím pádem jsem se ho blbě naučil, respektive vůbec. Musel jsem se to učit foneticky. Pouštěl jsem si to dokola do uší a zároveň jsem měl pomoc dialekt koučky, která mi pomáhala s výslovností.

A bylo zajímavé, že i když neumím skoro vůbec německy, tak když jsme spolu mluvili a já jsem ji poprosil, ať mluví německy i ona na mě, tak jsem z nějakého důvodu rozuměl, co říká. To mě překvapilo. Nevím, jestli jste někdy zažili, že neznáte jazyk, ale když člověk mluví tím jazykem, tak začnete rozumět, co říká.

Já si to vysvětluju tím, že němčinu máme všichni trošku v genech. Takhle jsem se připravoval, že jsem se to pořád učil dokola.

Jaký má Jan Budař vztah k Franzi Kafkovi? Jak se podle něj mění doba? Jakých změn se bojí v budoucnosti? Pusťte si celý rozhovor v úvodu článku.