Rebeka Poláková: Intimní scény nejsou příjemné nikomu

V dramatu, jež se odehrává ve Vídni a Košicích v osmdesátých letech minulého století, ztvárnila Poláková malířku, která s ještě nenarozenou dcerou emigrovala na Západ. Její partner však byl během přechodu hranic zatčen a následně uvězněn.

Když se Perla po letech dozví, že byl propuštěn a umírá na rakovinu, stojí před zásadní otázkou, zda má zariskovat a nakrátko, ale možná i nadobro opustit těžce vybudovaný život v kapitalistické cizině.

„Film jsme začali natáčet rok po vypuknutí války na Ukrajině. Tehdy mi pomohlo, když jsem se na Slovensku bavila s Ukrajinkami, které utekly z domoviny, aby zachránily své děti a nejbližší. Přitom se chtěly dostat zpět na místo, kde vyrůstaly, a doufaly, že válka skončí. Touha po domově je silná a ne vždy úplně racionální,“ říká.

Ve snímku má i několik intimních scén v plné nahotě: „Jsem stydlivý člověk a často si říkám, panebože proč. Když mi ale režisér nebo režisérka vysvětlí, proč je taková scéna důležitá, překousnu to. Pokaždé mám dohodu, aby se natočila velmi rychle.“