Článek
Film je inspirovaný kauzou Bambini di Praga, ve které byl odsouzen Bohumil Kulínský za sexuální zneužívání dívek. Co jste věděl o této kauze předtím, než jste dostal roli ve filmu?
Absolutně nic. Já jsem dítě osmdesátek, ale tohle mě úplně minulo, hrozně mě překvapila. Samozřejmě moji rodiče o tom věděli. Musím říct, že je to jen volně inspirováno. My jsme se nepokoušeli udělat dokument nebo film o Kulínském. To je zásadní podle mě.
Jaké pro vás bylo ztvárnit postavu, která je na jednu stranu hrozně charismatická a zároveň má temnou stránku. Jak těžká to pro vás byla role?
Bylo to hodně těžké, protože tím, že jsme si na začátku s Ondřejem (Ondřej Provazník, scenárista a režisér - pozn. red.) řekli, že nejdu dělat Kulínského, tak jsem si musel postavu vymyslet.
Hledal jsem způsob, jak nehrát slizouna nebo úchyla, najít hranu přijatelnosti a k tomu mi hrozně pomáhala hudba.
Připravoval jsem se osm měsíců na tuto postavu. Učil jsem se dirigovat, vnímat hudbu. Petr Toužimský mi vysvětloval, co je důležité v notách hledat, jak je důležité poslouchat, vnímat holky. Pořád tam je nějaká nástraha.
Musel jsem si uchránit zdravou psychiku, protože natáčení bylo náročné. A také jsem si pořád dirigoval s rukou a poslouchal hudbu, abych ji měl pořád v sobě.
Já jsem četla, že se vás holky na začátku bály, jak jste to překonali?
Bylo to pozvolné. Začal jsem s nimi jemně vtipkovat, ale stále jsem si otěže držel. Když už překročily hranice, tak jsem byl hrozně přísný. Když se bavily a já se připravoval, tak jsem řekl - buďte zticha. Já se potřebuju soustředit a byl jsem fakt ostrý.
Juraj Loj v Seznam.cz festivalovém studiu
Byla to pro mě samozřejmě psychologická hra, neustále si držet otěže. A byla to role právě sbormistra. On má 30 holek před sebou a drží je v otěžích, diriguje. Ony dělají to, co jim dovolí. V tom je manipulace podle mě.
A co intimní scény? Jak se točily, byly nějaké, na které vzpomínáte, že vám zůstaly v hlavě?
Jo, ale musím říct, že tam byla dabérka. Takže Kačce (herečka Kateřina Falbrová - pozn. red.) se nic nestalo. Ale poslední scéna ve mně dlouho rezonovala a nevím, co se bude dít zítra, až to uvidím.
My jsme to točili celý den. Bylo to mazaně vymyšlený od Ondřeje a šlo to bez střihu na jeden záběr celé. Nesměl jsem na sebe strhávat pozornost. Veškerá pozornost byla na Kačce, aby se cítila bezpečně. Tehdy jí bylo 14 let, já jsem viděl, že se hrozně bojí a stydí, ale byla hrozně odvážná. Já ji obdivuju. Všichni dělali všechno pro to, aby se cítila bezpečně.
Jste sám otec. Umíte si představit, co byste dělal, kdyby se něco podobného dělo vašim dětem?
To se tady nedá říct. Já mám hrozně krátkou zápalnou šňůru. Nebylo by to pěkné.
Jak moc je ve filmu klíčová doba 90. let? Jak vnímáte dobový rozdíl devadesátky versus současnost?
Já si myslím, že je hodně klíčová. Vize toho, že někdo vycestuje do Ameriky. V devadesátkách to byl americký sen. Amerika je pojem.
Já si myslím, že právě dnes se to může stát kdykoliv. Myslím si, že se to děje i dnes, protože doba je rychlá. Děti mají mobily, vůbec si spolu nehrají. Takhle to já vnímám. Je to můj názor, pořád jsou na telefonu. Rodiče se o děti moc nezajímají, protože jsou unavení, přišli z práce… Takže lidský rodinný kontakt se hodně vytrácí a já jako rodič můžu říct, že je to hrozně těžké.
Juraj Loj v Seznam.cz festivalovém studiu
Já se hodně bavím se svými dětmi každou možnou chvíli, co cítí, jak se mají, jestli jsou šťastné, co si myslí o téhle době, co si myslí o kamarádech, kteří jsou pořád na telefonu. Snažím se jim ukázat svět bez telefonů.
Nebo se s dítětem jenom bavte, jak se má, co by chtělo dělat, na jakou školu by chtělo jít? Zajímat se o sebe, zajímat se i o ty druhý.
Takže myslíte, že dnešní doba je náročnější právě kvůli telefonům a že lidé spolu přestávají komunikovat?
Já si myslím, že to dává úrodnou půdu těmhle neřestem.
Vidíte nějakou cestu, jak z toho ven? Když se člověk ocitne v toxickém prostředí, co se dá dělat?
Já si myslím, že je to hodně o vztazích v rodině. Když jsou vztahy mezi dítětem a rodičem nastavené tak, že jsou partneři, baví se o všem a dítě má pocit bezpečí. Doma má pocit, že rodič je tam pro něho. Tak si myslím, že to je cesta, jak se tomu vyvarovat.
Protože i kdyby se to dělo, tak dítě ví, že doma je bezpečí a může kdykoli s čímkoliv přijít za rodičem. Tohle si myslím, že je asi cesta, jak se tomu ubránit - aby rodiče brali děti za své partnery a ne za děti.
Jak zvládá Juraj zpívat a mluvit česky? A jaké filmy chce na festivalu vidět? Celý rozhovor si můžete přehrát na videu v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.
