Studio Vary: Tomáš Havlínek k filmu Neporazitelní

Do osmnácti let jsem tady bydlel, až na školu jsem se přestěhoval do Prahy, kde žiju doteď. Jsou to krásné návraty. Snažíme se co nejčastěji jezdit za mojí maminkou s našimi dcerami, ale je pravda, že já karlovarský festival znám a vnímám odnepaměti. A od té doby, co jsem začal dělat divadlo a herectví, tak jsem si říkal, že by bylo skvělé se do svého domácího města vrátit s filmem.

Hraju postavu Radima Musila. Je to kluk v mém věku, který vede normální život a během jedné chvíle se mu život úplně převrátí. Stane se nešťastná situace, zastává se své přítelkyně, respektive pána na ulici, a je pobodán. Z důvodu sepse přijde o nohu. Tento příběh je podle skutečné události. Naším předobrazem byl Radek Zelinka, nynější kapitán hokejové reprezentace, který sám ve filmu hraje parahokejistu.

Tento film je o touze a o tom se nevzdat. Není to jenom můj příběh, je tu ještě Hynek Čermák, Ivan Trojan a my se postupem času potkáme v rámci parahokeje. Více než o sportu je to o touze žít kvalitní život. A i když vám život hází klacky pod nohy, tak důležité je se z toho, slušně řečeno, nesesypat.

Ono to je celé těžké. Nejtěžší bylo začít, bylo krásné vidět posléze výsledky a můj progres, když jsem se zlepšoval. To mě motivovalo se z toho nezbláznit a nevykašlat se na to. Je to sen něco takového točit a moct si vyzkoušet hrát. Byl první trénink a já jsem do toho šel po hlavě. To se mi vrátilo ve špatném slova smyslu, že jsem se nedokázal pomalu postavit na nohy další dva, tři dny. Měl jsem obrovské bolesti zad. Zjišťujete, že máte svaly, o kterých ani nevíte, že máte. Po prvním tréninku jsem se na led mohl vrátit až po deseti dnech.

Ani jsem nezhubnul, ale nabral jsem svalovou hmotu. Moje přítelkyně byla moc ráda, když jsme točili. Před nějakou dobou svaly ale někam zase zmizely. Musím se pochlubit, mám z toho radost. Dostal jsem se na docela dobrou úroveň parahokejisty, si troufám říct. Hlavně mě těší, že to dokázali ocenit profesionálové. Trenér reprezentace, což je i trenér Sparty Praha, řekl, že je obdivuhodné, kam jsem se dostal za čtyři měsíce.

Mám otevřené dveře na tréninky Sparty. Na soupisce hokejového týmu můžete mít dva zdravé hráče a v zápase může být jeden. Paradoxně když jste zdraví a máte nohy, tak je to pro vás mnohem těžší. Já měřím 190 centimetrů. Moje saně jsou strašně dlouhé. To, že jsou zdravé, vám nijak nepomůže.

Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku.