Se svými postavami nemám nic společného, prozradila Lenka Vlasáková ve Varech

Článek

Karlovy Vary a filmový festival už by bez vašeho příchodu na červený koberec snad nebyl ani festival. Jak jste si to letos užila?

Já jsem si to užila nesmírně, protože letos jsme šli poprvé s naším synem, takže jsme poprvé šli ve třech. Tak to bylo takové jiné.

Jako máma, jak to vnímáte, že už stojí po vašem boku a jde ve vašich šlépějích?

Bylo to trošičku jako zasvěcení.

Letos jsou Vary přece jen trochu nostalgické. Všichni jste byli oděni do nádherné černé barvy. Jak jste zavzpomínala na prezidenta Jiřího Bartošku?

Všem se nám o tom těžko mluví, protože my jsme ho všichni obdivovali a milovali. Myslím si, že jsme všichni šťastní, že jsme ho mohli potkat a sdílet s ním některé okamžiky, protože on byl velice vstřícný člověk, moudrý a zároveň hrozně vtipný a ironický.

Lepší když mi říkají Vojto než kokotek, vtipkuje Koťák ve Varech

59. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

Když byl v pátek blackout, tak jsem si říkala, jestli se to nestane tady, že by byl večer blackout. Ale kdyby se to stalo, tak věřím, že by měl tam nahoře úplně záchvat smíchu.

Do Varů přivážíte film Dana Pánka Neporazitelní. Dovolím si citovat: „Neporazitelní jsou projekt, který má ambici inspirovat, propojovat a otevírat témata, která se dotýkají nás všech. Přinášejí silná lidská témata, která vytváří pocit hrdosti, sounáležitosti a sdílené naděje.“ Co si pod tím máme jako obyčejní diváci představit?

Je to příběh tří mužů, každý je z jiného světa. Jeden je trenér, jeden je vrcholný manažer a jeden mladý sportovec. Film propojí určité téma a určitá zkušenost a každý se dostane do situace, kdy v sobě musí najít obrovskou vůli a proměnit svůj dosavadní život.

Jsem velmi obecná, protože vlastně nevím, co můžu prozradit a co ne, ale myslím si, že je to obrovská inspirace, protože je to o odvaze překročit sám sebe a nějakou bolest, zranění nebo nějakou lenost. A týká se to jak fyzického hendikepu, tak životní prohry a taky mezilidských vztahů.

Vy hrajete Danu Fischerovou, ženu s velkým srdcem, která udělá vše, aby zachránila svůj vztah a rodinu. Popište nám postavu a jak moc si jsou Dana a Lenka podobné.

Před chvilkou jsem odpovídala na tuhle otázku, že ji nemám ráda, protože většinou říkám, že nic. A častokrát jsem i ráda. Třeba v momentě, kdy hrajete vražedkyni a podobně.

Takže bych ze sebe nevycházela, ale každopádně Dana Fischerová je úžasná architektka. Bydlí v nádherném proskleném domě, je tam plno dřeva, stromy prorůstají skrz dům. Hynek Čermák hraje mého manžela.

Mají vztah, jenž prochází obrovskou krizí, která vznikla kvůli tomu, že se jim zranil syn, je pak na kolečkovém křesle. Toho nádherně hraje Jan Dlouhý.

To je začátek jejich příběhu. A je to právě o křehkosti vztahu, o vnímání. Jak každý může k tragickému osudu svého dítěte přistupovat jinak a co to znamená pro jejich vztah. O tom je film, kam se jejich vztah posune.

Jak herečka Lenka Vlasáková přistupuje ke své profesi, kterou sdílí se svým manželem Janem Dolanským? Proč nerada dává rozhovory? A jak tráví svůj volný čas na filmovém festivalu? Na celý rozhovor se můžete podívat ve videu v úvodu článku.