Hlavní obsah

Výbuchy ve válce cítíme, říkají neslyšící děti

Hvízdání a výbuchy raket patří mezi hrůzy války. Jaké to ale je, když je člověk nemůže slyšet? Ví jen, že mu hrozí nebezpečí podle toho, že v kostech cítí, jak se sklep, v němž se skrývá, od základů třese a na hlavu mu padá omítka.

Foto: Reuters

Po ostřelování byla srovnána se zemí škola v Žytomyru.

Článek

Takovou zkušenost z války mají žáci internátní školy pro hluché děti v jihoukrajinském Kamenskoje, které se nyní ocitlo na frontové linii.

„Neslyšíme, co se děje, jen to cítíme: jak se otřásá dům, okenice a vůbec všechno kolem,“ prozradil listu The Daily Telegraph znakovou řečí Vladislav Bilokin, jeden z pěti žáků, kteří ve škole ještě zůstali. Ostatní se hned po vypuknutí války vrátili domů, pětice ale nemohla: rodiče se ocitli v okupovaných oblastech.

Ministerstvo připravilo pro Ukrajince příručku k začlenění do vzdělávání

Věda a školy

Děti nejprve odmítaly z Kamenskoje odejet. „Žijí tu celý rok, mají tu kamarády a my se o ně ve všem staráme. Učitelé jsou pro ně jako rodiče, žili s nimi doma,“ řekla Galina Pančenková, ředitelka školy.

Učitelé zůstávají

Vladislav ale nakonec spolu se zbylými spolužáky využil nabídky britských reportérů a nechal se odvézt na sever do města Záporoží, kde se ukrajinská armáda připravuje na příchod Rusů. „Začínalo to být nebezpečné. Noc a většinu dne jsme trávili ve sklepě,“ vysvětlil.

Apokalypsa v Mariupolu. V ulicích leží mrtvoly, evakuace se nedaří

Válka na Ukrajině

Učitelé ale odjet odmítli. „Naše domy neopustíme,“ ujistil Vasilyj Savenko, jeden z nich. „Nemůžu pryč. Mám tu školu a zaměstnance,“ přidala se ředitelka Pančenková. „Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiju. A od Rusů! Našich přátel,“ dodala.

Reklama

Výběr článků

Načítám