Jak se stres podepisuje na fungování našeho těla

Obecně vzato stres je stav, kdy je člověk vystaven určité výzvě nebo požadavku, což u něj vyvolává fyzické nebo emocionální napětí. Je to pocit, který se vyvíjel po tisíciletí, aby nás chránil před nebezpečím. Vlastně jeho prostřednictvím se dostáváme do situace, kdy se připravíme na boj, nebo utečeme.

Jednoduše popsáno – když jsme v nebezpečí, mozek na to zareaguje a vyšle spouštěče do nadledvinek, které začnou produkovat hormony kortizol a adrenalin, jež zvyšují krevní tlak, tepovou frekvenci, dýchání atd.

Pokud je reakce krátkodobá a riziko pomine, tělo se následně dostane do klidového režimu. Jenže v době, kdy máme kolem sebe nekonečné množství stresorů, které na nás útočí dlouhodobě či opakovaně, existuje riziko vlastně pořád, a tělo je tak v permanentním napětí. Což se následně propisuje na zdraví. Jak přesně?

Pokud zažíváte stres, který trvá jen krátkou dobu, můžete se potýkat se stavem, kdy nebudete mít téměř hlad. Ale když jste ve stresu po delší dobu, tělo produkuje kortizol, hormon, který zvyšuje chuť k jídlu, a vede tak ke konzumaci potravin s vysokým obsahem cukru a tuků.

Konzumace podobných potravin pak logicky může vést ke zvýšení hmotnosti. „Stres tak je v nepopiratelném vztahu s přibíráním hmotnosti,“ potvrzuje pro server Health lékař Philip Hagen z Mayo Clinic.

Klíčem k omezení nárůstu hmotnosti je podle něj znát své stresory a být připraven, když se stres objeví. Ať už jde o přípravu zdravých svačin, či hlavních jídel, nebo naopak odstranění potenciálně nezdravých produktů z dosahu apod.

„Někdy může stres způsobit také zánět, hypertenzi nebo jiné cévní stavy,“ vysvětluje neuroložka Irene Katzanová z Cleveland Clinic. Neřešení těchto stavů pak může vést k infarktu či mrtvici, dodává.

Přesný vztah mezi srdečními problémy a stresem je zatím nejasný, stále více zjištění ale potvrzuje, že opravdu existuje. Velmi častým stresorem pro 10-40 % lidí je pak práce.

Jak popisuje jedna studie, lidé s vysoce stresovým zaměstnáním mají až o 22 % vyšší riziko mrtvice než ti s méně stresujícím. Vysoce stresové pracovní pozice jsou podle studie definovány jako náročné z hlediska psychické, koordinační i časové zátěže. O to větší stres pak lidé zažívají, pokud nemají nad svou prací kontrolu a je na ně vyvíjen vysoký tlak ohledně výkonu.

Ve stresu se člověk rovněž může dostat do stavu tzv. nadměrného nabuzení, ve kterém se necítí ospalý. Stres pak rovněž může být vlivným faktorem při dlouhodobé nespavosti.

Pomoci řešit podobné potíže může snaha zaměřit se na kvalitní spánkovou hygienu, což zahrnuje uléhání a vstávání ve stejnou denní dobu, vyhýbání se kofeinu, alkoholu či těžkým jídlům před spaním atd.

Pomoci může rovněž jóga nebo jakákoli podobná aktivita během dne, případně kognitivně-behaviorální terapie, která pomůže zbavit se úzkosti ve spojení s nespavostí a stresem.

Stres může způsobovat také tenzní bolesti hlavy či migrénu. Tenzní bolesti hlavy jsou nejčastějším typem bolesti. Obvykle mají lidé pocit, jako kdyby jim někdo „mačkal“ hlavu. Může se objevovat v oblasti hlavy i krku.

Bolesti hlavy se sice většinou dají tišit léky, je ale podle odborníků vždy lepší „léčit“ stres, který je způsobuje. Pomoci může vše od relaxace, přes úpravu stravy či životního stylu.

Souvislost mezi pamětí a stresem rovněž není plně objasněna, ale výzkumy opět ukazují, že stres má dopad na schopnost učení a paměť, a to hlavně ve společném vzdělávacím prostředí.

U studentů jsou podobné stavy viditelné hlavně v období zkoušek atd. Bylo ale zjištěno, že dopad stresu na paměť může být jak negativní, tak i pozitivní.

Během vleklejší stresové události se rovněž může objevit nadměrnější vypadávání vlasů. Jakmile stres opadne, vlasy přestanou více vypadávat. Může ale trvat šest až devět měsíců, než narostou zpět do původního objemu.

Stres a úzkost mohou rovněž přispět k poruše zvané trichotilománie, kdy si lidé záměrně a opakovaně vytrhávají vlasy. Léčba této poruchy může být pomocí léků či terapie.

Stres a úzkost zažívané během těhotenství, ale i v době před početím, mohou podle lékařů ovlivnit průběh těhotenství. Pokud stres bude trvalejší, může jeho vlivem hrozit předčasný porod, novorozenec může mít nižší porodní váhu, stejně tak se u matky mohou rozvinout poporodní deprese.

Pomoci ve snížení stresu může prenatální jóga, zdravé stravování, dostatek odpočinku nebo terapie.

Stres sám o sobě může být rovněž zodpovědný za zvyšování hladiny cukru v krvi. Spolu se stresem jde ruku v ruce často i úzkost, která mívá za následek zvýšené hladiny stresového hormonu kortizolu a glukózy a také zvýšenou inzulinovou rezistenci.

Hormony, které se uvolňují při stresu, mohou mít rovněž vliv na trávení a způsobovat řadu zažívacích potíží – průjem, zácpu, křeče v žaludku, nevolnost, ztrátu chuti k jídlu apod.

Odborníci se rovněž domnívají, že stres může stát částečně rovněž za syndromem dráždivého tračníku.

Stres může vyvolat nebo zhoršovat již probíhající kožní problémy. Velký vliv má především na akné, které může zhoršit.

Rovněž může zhoršovat projevy psoriázy – lupénky. Stále více lékařů tak do její léčby zahrnuje i metody zvládání stresu.

Traumatické události a stres se podepisují i na předčasném stárnutí. Stres totiž zkracuje telomery v buňkách, což jsou jakési ochranné kryty na koncích buněčných chromozomů. Když se telomery zkrátí, buňky stárnou rychleji, poukazuje průzkum.

Stres a silné emoce mohou patřit mezi spouštěče astmatu, stejně jako zhoršovat jeho průběh. Během stresu se svaly více napínají a my máme tendenci dýchat rychleji. Proto je při stresu dobré se zaměřit na techniky dýchání, které zklidní nejen dechovou frekvenci.

Výzkumy rovněž ukazují, že zaměstnanci v důsledku stresu nejen pociťují menší uspokojení v práci, ale rovněž se výrazně snižuje jejich produktivita.

„Stres má jednoznačně vliv na produktivitu jednotlivců, což se ve výsledku může projevit i na výsledcích firmy,“ uvádí doktor Hagen. Proto by v rámci chodu společností měla být podle odborníků běžná i nabídka kurzů na zvládání stresu pro zaměstnance.

Stres mimo jiné může ovlivnit i sexuální touhu. V jedné studii vědci prokázali, že vysoké úrovně stresu souvisí s nižší úrovní sexuálního vzrušení. Bylo to přičítáno jak psychologickým, tak hormonálním faktorům spojeným s chronickým stresem.