Nejčastější známky toho, že se potýkáte se sekundárním stresem

„My lidé jsme sociální tvorové a často narážíme na podněty jiných,“ říká Tim Bono, lektor psychologických a mozkových věd. I proto reagujeme ve většině situací stejně jako naše okolí.

„Pokud lidé kolem nás reagují na událost smutkem, strachem nebo úzkostí, sami to zachytíme a implicitně máme tendenci si toto chování osvojit,“ říká Bono pro Huffington Post.

Podle něj není sekundární stres oficiálním klinickým termínem. Zachycuje ale jevy, které jsou dobře zdokumentovány v behaviorálních vědách.

„Podle mě spadá do oblasti duševního zdraví a toho, jak reagujeme, když vidíme jinou osobu, která zažívá úzkost,“ řekl Bono. Dodal, že tato fráze připomíná populární termín „únava ze soucitu“ nebo „empatická tíseň“ či „empatický zájem“.

Podle profesorky Elizabeth Birdie Shirtcliffové nás může také postihnout tzv. stres z druhé ruky, když o něm nemluvíme nebo nedáváme najevo své pocity. „Uvnitř pak narůstá napětí, které se vám dostane pod kůži,“ říká.

Pokud se často přistihnete, že se vás dotýkají situace, kterými si prochází vaše blízké okolí, můžete se potýkat se stresem z druhé ruky.

„Příkladem může být to, že se snažíte být stále nápomocní. Hlídáte každý krok vašeho nemocného přítele nebo předvídáte nebezpečné situace u seniorů. To demonstruje přehnanou bdělost, která není nutná,“ říká Shirtcliffová.

Navíc výzkum ukazuje, že pečovatelsky založené osoby (obecně matky) mají dokonce vyšší hladinu stresového hormonu kortizolu než jejich děti, které si procházejí nějakým druhem stresu.

Jak již bylo zmíněno výše, pro mnoho lidí, kteří se potýkají se stresem z druhé ruky, je obtížné o jejich situaci mluvit. Pokud nedokážete formulovat problém a proč vás trápí, možná podle psychoterapeutky Alicie Brownové bojujete právě s tímto problémem.

Někdy za tím stojí neschopnost vysvětlit, proč vás stresující situace tak zásadním způsobem ovlivňuje nebo proč se tak bojíte o svého milovaného. Celkově se to pak může zdát jako obrovský problém bez řešení.

Abyste se s takovýmto stresem vůbec vyrovnali, musíte být schopni rozpoznat stresor nebo spouštěč stresu spolu s emocemi, které jsou s ním spojené. „Když o tom neumíte mluvit, nezvládnete to,“ dodává Brownová.

Jedním ze známek primárního i sekundárního stresu je to, že nedokážete plnit všechny úkoly a povinnosti tak jako dříve. „Jste tak přemoženi úzkostí nebo smutkem, že nemůžete plnit své každodenní úkoly,“ říká Bono.

Důkazem zvýšené úrovně stresu by tedy mohly být věci jako neschopnost soustředit se na práci nebo potíže s vyřízením nezbytných pochůzek.

Známky deprese, únavy a vyhoření jsou také varovným signálem sekundárního stresu, říká Shirtcliffová. Dávejte si pozor na nadměrné vyčerpání, otupělost, bolesti hlavy nebo pocit emocionální tíhy.

Stanovte si hranice, které vám pomohou. Uvědomte si, že je v pořádku, když nemůžete někomu pomoci, když na tom sami nejste dobře. Není to sobecké chování. A co víc, oprostěte se od pocitu, že musíte být za každou cenu zachráncem.

Je v pořádku dát si pauzu od lidí a přiznat si, že nemáte emocionální schopnost zvládnout jejich situaci zdravým způsobem. Hranice vám mohou pomoci zvládnout váš vlastní stres, než se vymkne kontrole.

Měli byste si také najít někoho, ​​komu se můžete svěřit, aby vám pomohl vyrovnat se se stresem z druhé ruky. Ať už se bude jednat o přítele či terapeuta, věřte, že i on vám může dobře pomoci, pokud se mu otevřete.