10 českých knih roku 2025, které stojí za to číst

Kolik bolesti může jeden člověk unést v rámci vlastní rodiny? Musí ji snášet sám, anebo si může dovolit hledat spřízněné duše mimo ni a žít ve vztazích, které vyhovují jemu? Tahle témata řeší román, který vás uvěřitelně zavede do světa hlavní hrdinky Báry. Do reality, která je plná skutečných, i bolestivých vztahů, a v níž po celou dobu nechybí velký kus naděje. Román, v němž jsou důležitými tématy otázky moderní doby, včetně netradičních soužití.

Není neobvyklé, že literární počiny občas vznikají společnými silami více autorů. Němec se Šrámkovou ale v tomto případě zvolili atypickou formu. Předkládají totiž jeden příběh z pohledu dvou protagonistů, muže a ženy, kteří na střídačku sdílí stejný byt. Na jedné straně si můžete přečíst příběh matky samoživitelky, a pokud knihu otočíte o sto osmdesát stupňů, seznámíte se s osudem rozvedeného a bezdětného majitele nemovitosti. Každý z nich interpretuje realitu jinak, a právě to činí tuto prózu zajímavou.

Po řadě detektivek a romancí se spisovatelka vrhla na historický portrét rodiny, které se nedaří přivést na svět dědice. Ocitáme se na konci třicátých let minulého století. Vrtkavou éru ve stínu hitlerovského Německa, tolik oblíbenou mezi literáty, ale Chalupová nezneužívá. Čeká vás naopak duchaplný a poutavý román. Ten svou hlavní dějovou linkou i atmosférou v dobrém smyslu připomíná dystopickou klasiku Příběh služebnice z pera Margaret Atwoodové.

Čirá krása, napadne vás už při prvním pohledu na tuhle výjimečnou antologii. Zdánlivě omleté téma Sudet v ní získalo jinou tvář, a to díky nejlepším současným autorům a autorkám. Jejich povídky zaznamenávají svět lidí, kteří s Čechy žili po staletí. Po 2. světové válce, kterou vyvolali, však museli téměř do jednoho odejít. Antologie je unikátní tím, že vše „jen“ tušíte. Ti obyčejní Němci, již „jednou prostě zmizeli“, vám v ní ukazují svou všednodennost. Jejich příběhy končívají obvykle kdesi zkraje 30. let 20. století. Za mě (Lenka Hloušková) kniha roku! A proč? Zkrátka proto, že je „člověčí“.

Vidíte ji? Věříte jí? To jsou dvě otázky, které provázejí čtenáře touhle knihou. Zavede vás na Náchodsko, kde končí 19. století, do kraje, jenž je považován za vystrkov, kde uživit se je více než těžké. Představí vám Kristu a Aloisii, dceru a matku, jimž změní životy zjevení Panny Marie. Jde o podvod? Anebo skutečnost? Autorka v rámci svého tvůrčího stylu nechává odpovědi na vás. Patří k obrovským talentům (nejen) české literatury. Jestli jste o ní neslyšeli nebo neradi čtete, dejte šanci třeba seriálu Pět let (2022), k němuž dělala scénář.

Začátek příběhu ostravského rodáka se židovskými kořeny zní jako námět nedokončeného románu Amerika Franze Kafky. Mladík zlobí, a tak jej rodiče za trest vyšlou na zkušenou. Sice ne za velkou louži, ale „jen“ přes Středozemní moře, do Izraele. Píšou se devadesátá léta a je možné (takřka) vše. Autor vypráví o nečekaných kulturních rozdílech, rozličných blízkovýchodních chutích a vůních a lákavých místech, která byla v polistopadové době ještě skoro nedotčena přívalem turistů.

Autorka se dosud zaměřovala na poetickou povídkovou tvorbu, tentokrát ale sáhla po ryze osobním tématu. Vrací se k tragickým událostem, které v předloňském adventním období silně zasáhly celé Česko. V deníkových zápiscích se svěřuje s péčí o dceru, která byla 21. prosince 2023 postřelena na filozofické fakultě a jež se dodnes potýká s vážnými zdravotními následky. Jde o truchlivou knihu, od níž by čtenář nejraději odvrátil zrak, která je ale přesto očistná.

Opravdu mimořádně krátké jsou nové povídky oblíbeného popularizátora našich novodobých dějin. Málokdy svým rozsahem překročí jednu stránku, přesto jsou obsahově bohaté. Z pozoruhodného úhlu pohledu se tvůrce noří do miniaturních situací v životě komunisty umučeného faráře Josefa Toufara i třeba pábitele Bohumila Hrabala. Vyzdvihuje však také příběhy neznámých hrdinů, kteří se takříkajíc do čítanek nedostali.

Jestli jsem o nějaké knize letos mluvila (Lenka Hloušková) s leckým, byla to právě tahle. Ano, není nejlepším literárním kusem, který jste mohli držet v roce 2025 v rukách, ale rozhodně je tím nejautentičtějším. Daniela Špinar, dříve umělecký ředitel Národního divadla (ND), dnes režisérka a herečka na volné noze, popisuje přerod z muže v ženu. Den po dni vás provádí tématem, o němž dost lidí diskutuje, a přitom o něm nic neví. Své postřehy, pocity, bolesti doplňuje autorka pestrou směskou drbů, jež ocení nejen ti, které umění živí. Apropos, kritika téhle knihy byla letošní nejčtenější knižní recenzí na Novinkách.

Velké překvapení – tak by se dala shrnout poměrně nenápadná kniha vyprávějící silný životní příběh jedné ženy. V rodině se o ní mluvívalo jako o „zlé babičce“. Ale proč? Autorka se rozhodla vydat po stopách jednoho zapomenutého osudu, jedné ženy, která mohla žít poměrně dobře, kdyby její otec nespáchal těžký zločin. S cejchem, jenž získala jako dítě, se posléze vypořádávala po svém. Dojemná kniha, jež sevřeným vyprávěním chytne za srdce. I tím, že připomene, jak se máme – co se týče materiálních stránek života – oproti našim předkům skvěle.