RECENZE: Jiří Padevět odlamuje situace z let útlaku

Autor sice nemá tradiční vysokoškolské vzdělání v oboru historie, díky svému detailnímu bádání v archivech a poctivému samostudiu se ale obecně považuje za významného popularizátora našich novodobých dějin. Dokladem budiž, že má na kontě dvě ceny Magnesia Litera. Padevětovou tvůrčí specialitou jsou hrůzy totalit, jejichž moc kulminovala v polovině dvacátého století.

Od literatury faktu, jíž se věnuje patnáct roků, se v posledních letech posunul k beletrii. Už dříve si osvojil specifický styl mimořádně krátkých povídek, jež poskládal v knihách Ostny a oprátky, Sny a sekery a 1945 a které v té letošní nesmírně cizeluje. Jednotlivá dílka rozsahem málokdy překročí jednu stránku, aniž by sdělila málo.

Padevět v nich skáče rovnou do středobodu dění, do oka uragánu. Uprostřed pustiny zkázonosné ideologie hledá zdánlivě klidný bod, který se rázem mění ve fatální chvíli.

Anebo nachází veskrze všední moment, jenž naplno vyjevuje pokřivený charakter daného protagonisty. Třeba hořké probuzení náruživého pijana, z něhož se vyklube první tuzemský prezident po únorovém převratu.

Skutečně úctyhodná je právě šíře rejstříku postav, které dal v Třískách svobody dohromady. Figurují v něm jména, jež neminula žádného středoškolského studenta a jejichž osud Padevět odkrývá z nečekaného úhlu pohledu. Lze tak objevit vybledlé odstíny umučeného faráře Josefa Toufara, ostrakizovaného generála Karla Kutlvašra či literárního pábitele Bohumila Hrabala.

Z opačného pólu jsou v knize i ti, kteří se takzvaně do čítanek nedostali. Přitom podnikli hrdinské kousky nehledě na dnes skoro nepředstavitelné následky svých činů.

Vylíčené situace z konkrétního místa a dne, kterým by bez kontextu šlo porozumět jen složitě, dovysvětlují přidružené stručné životopisy na protilehlé straně. Tu a tam se ovšem stane, že jsou jejich mnohdy až absurdní zvraty poutavější než samotný obsah vedlejšího prozaického textu.

Ve většině případů však Padevět suverénně navozuje atmosféru hustou tak, že by se dala odkrajovat. A navíc ji okrašluje jazykem plným intenzivních smyslových vjemů.

Polidšťuje tak někdy velmi suchopárná fakta o politických procesech, záškodnických akcích nebo perzekuci na počátku padesátých let, za nimiž vždy stojí osoby z masa a kostí. Lidé jako my, o kterých bychom se bez Padevětova přičinění možná nikdy nedozvěděli.